O kráse a štěstí

16. června 2013 v 12:20 | Kariol |  Myšlenky
"Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe." - John Lennon


Co je vlastně krásné? Skrývá se snad kouzlo v umělé vnější dokonalosti prvního pohledu, nebo se pravá krása odráží v upřímném úsměvu, vnitřním klidu a hlubokých očích?
Dnešní svět spousty lidí se točí ve spirále dokonalosti. Perfektní, hladká pleť s výraznou vrstvou krémů a malovátek, vlasy obarvené do nepřirozených a mnohdy i neslušivých barevných odstínů, vyhublá, kostnatá postava sloužící jako věšák na nepohodlné, nevkusné, rádoby módní a přitom tělo ničící oblečení. Asi nikdy nepochopím, proč si spousta lidí definuje krásu právě takhle. Proč dívky hledají vzor dokonalosti v perfektně vypadajících modelkách? Proč někdo stanovil pravidlo, že vnější dokonalost se rovná kráse? Že obdivování vzhledu od okolního světa je totéž jako být šťastný?
Slýchám různé názory, ale většinou je to všechno podobné. Možná je to jen můj vlastní názor, pohled dospívající holky, ale dnešní kluci mého věku se zajímají pouze o ten zevnějšek. Jednou mi bylo řečeno, že kdybych neměla pár kilo navíc a obličej posetý pupínky, nechal by si můj spolužák pomoci s vedlejšími větami, kterým doposud neporozumněl. Tehdy jsem se nad tím vším trochu hlouběji zamyslela.
Přemýšlela jsem o tom, jak vlastně vypadá plnohodnotný život. Jak se dá žít vyrovnaně, spokojeně a neobyčejně obyčejně. Nakonec jsem dospěla k závěru, na který narazí každý, kdo není zaslepený touhou být dokonalý.
Životem lze procházet s velkým břichem, pomerančovou kůží, malým šatníkem, "hloupým" telefonem, křivým nosem, odstátýma ušima, vráskami na tváři nebo s koktavým hlasem. Nezáleží na délce vlasů, na symetrii těla, na barvě očí, na tvaru nosu, na velikosti oblečení ani na stylu chůze. Pokud si to člověk uvědomí, jestli zjistí, že i přes nedokonalost je zcela jedinečný a výjimečný tím, jaký je uvnitř sebe a ne na povrchu, může být šťastný. Takový člověk najde klid, vyrovná se se svými chybami, bude si vážit předností a vlastních talentů a prožije spokojený život.
Kariol
 


Komentáře

1 Luné Luné | Web | 16. června 2013 v 20:16 | Reagovat

Kéž tvá vlastní slůvka uzdraví cosi poraněného uvnitř mořské víly.. :)

2 Thalia Thalia | Web | 16. června 2013 v 21:10 | Reagovat

A přesně s touhle myšlenkou jsem se začala mít ráda. Je pravda, že bych na sobě změnila několik věcí, ale to už bych zase nebyla já...

3 Mniška Mniška | E-mail | Web | 17. června 2013 v 12:34 | Reagovat

Tak tenhle článek se Ti hrozně moc povedl, Vlasti. Také jsem přemýšlela o tom, že napíši článek o tom, jak lidé vnímají krásu, mám shodné názory s těmi Tvými. Taky si kladu otázku, proč považujeme za ideál krásy nezdravé vyhubliny, kilo make upu a šaty, které odhalují snad všechno. Já neříkám. Někdy mě to také svádí a přiznám se, že když jdu na koupaliště v plavkách, nemám ze sebe dobrý pocit, protože nějaké faldíky mám - oblečená je umím skrýt, ale v plavkách se člověk neschová. A tahle doba mě taky táhne k některým ideálům, ale v hloubi duše na to všechno mám stejný názor. Zase když se podívám na ty vychrtliny, říkám si, jestli to není trochu nesvoboda, hlídat se, nedopřát si něco dobrého... nejsou pak ti úplně nehubení lidé přeci jen šťastnější? A nejde spíš o to, abychom byli šťastní? Já si myslím, že na některé věci je tato doba zvrácená. Hlavně, co se toho vzhledu týče - vosí pasy, roztahováky v nosech, tetování po celém těle...
Ale chci ještě říct, že ne všichni kluci jsou povrchní. Mám spolužáka, který mi říká, že se mu líbí, že se neschovávám pod vrstvou make upu a líbí se mu přirozenost.

4 pavel pavel | Web | 17. června 2013 v 16:53 | Reagovat

Už podle fotky a tvých očí musíš být milá citlivá holka. :-)
Někdy ale i oči klamou. :-D

5 Vendy Vendy | Web | 19. června 2013 v 14:24 | Reagovat

To je perfektní úvaha! Je vidět, že máš zdravý náhled a nenecháš se zblbnout módními ikonami (i když taky nechápu, jak můžou být zchrtliny módními ikonami, navíc tady hrají roli i fotografické úpravy,myslím, že spousta mladých holek by byly zděšené, jak ve skutečnosti jejich oblíbené modelky vypadají.
Nadhled, dobrá nálada, smysl pro humor, fantazie, nápady a úsměv, to je devíza, která ti zůstane, i když jednou budeš mít vrásky.
Krása je pomíjivá.
Ale přesto, bohužel, vnější vzhled je důležitý pro to, jak nás lidi přijímají. Je to hloupé, je to omezené, ale je to.
Však už Werich s Voskovcem zpívali - je to pravda odvěká, že šaty dělaj člověka. Určitě je dobré na sebe dbát, snažit se vypadat dobře. To neznamená mít na sobě tuny mejkapu, ztupírované vlasy a nejnovější výstřelky módy, ale chodit pěkně upravená, mít upravené nehty a čisté vlasy a nezapomenout na úsměv. To je velké plus.
Jak píše Mniška, týrat se dietama je kravina. Hlídat každé sousto znamená omezovat se. Sledovat se příliš znamená marnit čas...
Kluci ve tvém věku jsou puberťáci, prakticky trochu ve vývoji opoždění oproti holkám. Ber to s nadhledem. Ten boreček, o kterém jsi se zmiňovala, je politováníhodný chudák, který netuší, o co jde.
Možná bojuješ s pocitem, že se nelíbíš, ale přitom máš dobrý názor na pomíjivost vzhledu a hloupé zbožnění idolů. Jsi chytrá holka a jsi taky pěkná holka, to ti asi už leckdo potvrdil. A myslím, že jak projdeš dospíváním, vyloupne se z tebe tak šmrncovní holka, že se za tebou ohlédnou i tví zpomalení spolužáci. ;-)  :-) :-)

6 Viv Zombie Viv Zombie | Web | 19. června 2013 v 20:32 | Reagovat

Jaké si to uděláš, takové to máš, ale osobně nechápu to samé, co nechápeš ty. Proč se holky chtějí vyrovnat modelkám z plakátu, které ve skutečném životě vypadají naprosto obyčejně. Proč si kluci vybírají holky, které vypadají jakoby vyšly z Dachau?
Každý krásu vnímá jinak, někdo se kouká pouze na vzhled, někdo hodnotí chování.
Lidé v naší době prostě zapomněli koukat na krásu jako takovou, ale začali hledat chyby..bohužel.

7 Fée Fée | E-mail | Web | 21. června 2013 v 8:19 | Reagovat

Je to tak. Nemůže být šťastný a spokojený ten, který se nemá rád a není spokojený sám se sebou :-)

8 Veronika Veronika | Web | 27. června 2013 v 8:34 | Reagovat

Hezký článek, souhlasím :) Mě dokážou naštvat lidi, kteří koukají jenom na vzhled a je jim jedno, jaké má člověk vlastnosti. Úplně nejvíc jsem to poznala v letech, kdy mi bylo tak 13-14, byla jsem baculatější, žádná krásná vychrtlina, jako u nás ve třídě na gymplu. Neměla jsem ani moc kamarádů, jenom 1 nejlepší kamarádku. A jak jsem na tom dneska? Z té třídy jsem odešla, protože to byli samí sebestřední blbečci. Chodím na skvělou školu, která mě baví, mám přítele. A vyrostla jsem, až moc, takže kila navíc se ztratila A když teď potkám bývalé spolužáky, tak si jenom klepu na čelo, už s nima nechci mít nic společného. :)

9 bludickka bludickka | Web | 4. července 2013 v 17:22 | Reagovat

Stačí aby byl člověk dobře naladěným optimistou, přátelský, a stejně ho budou mít všichni rádi. Semtam nějakou urážku uslyší, ale spíš tak v pubertě nebo od zamindrákovaných jedinců

10 Kariol Kariol | 10. prosince 2013 v 13:23 | Reagovat

Děkuji, takhle zpětně, za vaše komentáře. Samozřejmě si je vždy čtu hned po přidání, ale často zapomínám odpovídat. A po tak dlouhé době se mi odpovídat jednotlivě už nechce, ale usmát se zkrátka musím. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama