Říkali mi Leni

9. června 2013 v 21:29 | Kariol
Říkali mi Leni - Zdeňka Bezděková

Počet stran: 152
Nakladatelství: Albatros, 2001

Když se dítě ztratí ve světě
Desetiletá Leni Freiwald nikdy nezapadla do dění v německém městě zničeném druhou světovou válkou. Nenacházela žádnou podobu se svou matkou, která společně se strýcem podporovala nacisty. Nedokázala se skamarádit se "správně" vychovanými vrstevníky a nezavděčila se přísné uč
itelce. Nepatřila do Herndstadtu. Poté, co při úklidu našla fotografii svého strýce coby věrného fašisty, se začala zajímat o svůj původ. Co se dělo před tou velkou nemocí? Proč nemá stejně husté vlasy nebo modré oči jako její matka? Kam zmizel ten pes, na kterého si často vzpomíná? Jaký má důvod její matka k tomu, že ji nikdy nepohladí, nepochválí, zato často hubuje? Čeho se babička bojí? Co se Leni nesmí dozvědět?


Knih, které jakýmsi způsobem poukazují na události druhé světové války, jsem četla jen málo. Tahle drobná, trochu zašedlá knížečka s příběhem, jehož jádro je pro mě nepochopitelné, se mezi ně zapsala - a i přes hrozné téma jen v dobrém.
Nevím, jestli se dá považovat za úspěch fakt, že jsem knihu přečetla během dne, ještě ke všemu hned po vypůjčení. Pro mě to změna je, neboť jsem zvyklá nechávat výpůjčky čekat. Asi mne ovládl nějaký vnitřní instinkt, který tušil, že knížku přímo zhltnu. A stalo se!

Během čtení jsem si vždycky představovala, co bych na Lenině místě dělala já. Sice jsem o pár let starší, než je v příběhu ona, ale i tak jsem prožívala každou chvilku s ní. Stejně jako ona jsem si zamilovala pana učitele Bauma, bylo mi také líto jedné dívky, jejíž rodiče byli posláni do plynu. Neříkám, že bych stejné věci chtěla prožít, zvláště to špatné ne, ale na druhou stranu jsem s Leni cítila až do konce. Držela jsem jí pěsti, když společně s americkým vojákem a panem učitelem pátrali po Lenině minulosti.

Uvažovala jsem, jak bych se cítila, kdybych se dozvěděla to, co Leni. Že se vlastně jmenuje Alena a její pravá matka žije v neznámé zemi, kde se mluví neznámou řečí a že na ni čeká. Jsem ráda, že tohle je věc, kterou snad prožít nemůžu.
A čím že vlastně tahle knížka poukazuje na druhou světovou válku? Jistě, děj se odehrává už v roce 1946, po válce, ale lidé v Německu pořád zažívají těžké období. Všude jsou američtí vojáci, Němci nemají žádná práva. A navíc je ve spoustě nacistických rodin ukradené dítě. Dítě, které bylo odebráno pravé matce a převychováváno v "lepšího" člověka.

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ☆ ☆

KNIHY V MÝCH MYŠLENKÁCH:
1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Protože jsem v té době (už jsou to asi dva měsíce) soutěžila v jedné knihovnické soutěži a tato knížka byla povinná k přečtení.
2. Definujte knihu až dvěma slovy.
Ukradená dívka.
3. Definujte knihu jedním slovem.
Víra.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Chtěla bych být pravou, biologickou matkou Leni, vlastně Aleny. Chtěla bych prožít ten zázrak, návrat dcery, který přijde po bolestných letech plných slz a vzpomínek.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Leni si získala mé srdce. Její dětinské, avšak chytré myšlení mě fascinovalo. Vždycky jsem se pousmála nad jejími úvahami.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli), ale třeba i v chování postav.
Paní spisovatelka sice psala na zajímavé a dobře čtivé téma, ale sama má trochu problémy s popisem. Občas jsem s ní nesouhlasila, někdy bych něco řekla úplně jinak, spousta věcí byla navíc a to, co jsem se chtěla dozvědět, do příběhu zakomponováno nebylo. Ale třeba je to jen subjektivní pocit.

Kariol
 


Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 9. června 2013 v 22:04 | Reagovat

Tohle byla knížka mého dětství, nebo spíš knížka povinná i u nás. A stejně dobře se četla. Je prima, že v té záplavě současné literatury a současných knih jsi sáhla po starém osvědčeném kousku - a že tě ten starý kousek nenudil. Tohle je totiž opravdu silné téma, protože tyhle věci se opravdu děly.

2 Thalia Thalia | Web | 10. června 2013 v 14:31 | Reagovat

O téhle knížce jsem ještě neslyšela, ale vypadá rozhodně dobře a zajímavě. Po nedávné návštěvě Osvětimi bych si ale ráda dala od 2. světové války chvíli pokoj, zapůsobilo to na mě silně.

3 Annika Annika | Web | 10. června 2013 v 17:12 | Reagovat

jů, to jsem taky četla! a taky jsem byla zrovna stará jako ty :-) už jsem ale naprosto zapomněla o čem to bylo. díky za pěkné připomenutí :-) schválně se podívám do svého starého čtenářského deníku, co jsem si o tom tehdá myslela...
*odešla a vyhrabala starý sešit*
popsalas' to teda mnohem, mnooohem krásněji než já :D bože, ten můj sloh byl tehdy strašnej, skoro se až stydím...
ale ze svého hodnocení jsem vyčetla, že mě to moc dojalo a líbilo se mi to. jsem ráda, že se docela shodujeme :-)

4 Aredhel Aredhel | Web | 10. června 2013 v 20:59 | Reagovat

Knížka vypadá zajimavě. Zatím jsem žádnou knížku kde by se vyskytovala nějaká válka nečetla a o to víc mě láká. Zítra jdu do knihovny, tak uvidím jestli není pujčena. Moc se mi líbí jak jsi zpracovala článek..:)

5 es ef es ef | Web | 12. června 2013 v 21:55 | Reagovat

To může být docela fajn. :)

6 Luné Luné | Web | 13. června 2013 v 6:57 | Reagovat

Trochu mě děsí..

7 Kariol Kariol | Web | 9. prosince 2013 v 22:52 | Reagovat

Děkuji za názory nejen na knížku, ale i na mou recenzi. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama