Romeo, Julie a tma

28. července 2013 v 20:59 | Kariol
Romeo, Julie a tma - Jan Otčenášek

Počet stran: 135
Nakladatelství: Československý spisovatel, 1958

Zakázaná láska zahalená temným strachem
Je červen 1942. Pražák Pavel právě skládá maturitní zkoušky, říšský protektor Heydrich po atentátu umírá, na sloupech ve městě se objevují stále nová jména zavražděných, židé pomalu odjíždí do Terezína a do Prahy přijíždějí nacisté.
Jednoho dusného večera potká Pavel v parku zvláštní, skleslou dívku. I přes její paličatost si ji zamiluje od pohledu. Když uvidí šesticípou žlutou hvězdu na jejím kabátku, ztratí rozum a uschová ji ve starém pokojíku za obchodem svého otce.
S Ester, tak se mladičká židovka jmenuje, prožije nejkrásnější dny svého života, ve kterém jakoby před příchodem téhle jeho Julie nežil. I Ester to tak cítí.
Ale s každým dnem se situace v pražských ulicích stává napjatější a napjatější a na dva mladé, rozumu zbavené a šíleně zamilované milence padne tma... Vyjde ještě někdy slunce?


Druhá světová válka mě asi nikdy nepřestane v negativním slova smyslu udivovat. Jistě, už jsem viděla nesčetně videí na streamu a youtube, četla jsem desítku knížek s válečným nebo poválečným tématem, koukala jsem na mnoho filmů obsahujících události nacistického běsnění, ve škole i v rodině jsem si vyslechla spousty příběhů a objasňování tohohle příšerného období. Ale stejně, při každém novém soustu mi do očí vhrknou slzy nad osudy tolika nevinných lidí a zároveň si úlevně vydechnu, že žiji v dnešní době, sedmdesát let po jednom z nejhorších období moderních dějin.
Příběh v této knize je pojat podle skutečnosti a zároveň plný citů a lásky, která se zrodila i uvadla během fašistické nadvlády.
Nevím, jestli to není porušování autorských práv, snad se tento v podstatě poutavě píšící spisovatel nebude zlobit, když tu uveřejním úvodní a závěrečné odstavce, které se mi líbí.

Staré domy jsou jako staří lidé: plny vzpomínek.
Mají svůj osobitý život a tvář. Jejich puchřející zdi vsákly již snad všechny pachy, které přebývají v blízkosti lidských příbitků. Dávno z nich vyprchala nic neříkající vůně malty a vápna, tak příznačná pro ty moderní a někdy i trochu fádní krabice na předměstských pláních, které se dosud nevzmohly na své dějiny. Zdi starých domů jsou živé. Jsou oživeny osudy, které se mezi nimi odehrávaly.
Co všechno viděly? Co slyšely?
Staré domy mají také svůj hlas. Poslouchej: kdosi kráčí po pavlači volným krokem, ztěžklým únavou, a tichounce si hvízdá... teď se zastavil, kratičký zásvit sirky šlehne po stěně... pak jde dál a prošlapaná závitnice dřevěných schodů teskně zaduní, odkudsi brebentí do soumraku rozhlas, prásknutí dveří jej umlčí, vzlykne dítě...

Staré domy jsou jako staří lidé: plny vzpomínek. Mají svou tvář, svou vůni. Jejich zdi jsou živé podivuhodným způsobem. Co viděly? Co slyšely? Ledacos do sebe lety vsákla jejich oprýskaná omítka. Ano, ty zdi jsou živé příběhy lidí, které se mezi nimi odehrály. Některé z nich jsou často vzpomínány, jiné upadají v zapomenutí. O některých se mlčí. Žijí beze slov, za ústy, za očima. Patří k nikdy nenapsaným, vzrušujícím dějinám starých domů.
Staré domy mají svůj ranní hlas. Poslouchej: kdosi jde se schodů, tiše si hvízdá, placatá čepice se na okamžik mihne před oknem, sandály zapleskají o dlaždice, vzápětí zařinčel seshora budík a děcko probuzené ze spánku mu odpoví popuzeným vřískotem. Kroky a hlasy, pramínek vody rozezpívá v ohybu pavlače plechový dřez, kdesi zazvoní vysoký dívčí smích... dům se probouzí a z otevřených dveří kuchyně se ozve vrčení kávového mlýnku...

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ☆ ☆

KNIHY V MÝCH MYŠLENKÁCH:
1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Inu, přes léto jsem si chtěla přečíst hlavně fantasy, které už tak dlouho chci skrz nové knižní příběhy poznat. Ale zároveň vyhledávám jednu, dvě knížky, ve kterých nejsou jen pohádky. A to tahle určitě je.
2. Definujte knihu až dvěma slovy.
Rozumuzbavená láska
3. Definujte knihu jedním slovem
Nebezpečí
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Přiznám se, že tohle je příběh, ve kterém bych hrát nechtěla. Ne, v téhle knížce bych se nedokázala vžít ani do role bezbranné, vystrašené Ester, která má rodiče v Terezíně a v ulicích na ni čeká jisto jistá smrt. A netoužím se stát ani Pavlem, který riskuje nejen svůj život, ale také životy rodiny a spousty dalších nevidomky přihlížejících obyvatel.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Jako obrovské pozitivum beru otevřený, nedokončený konec, kdy už tak uslzené čtenáře autor nerozpláče ještě smrtí Romea a Julie. V knize není černé na bílém, že hlavní hrdinové zemřou. Jistě, zřejmě se tomu nejde vyhnout, ale pro takové povahy, jako jsem já, je tenhle konec relativně dobrý - ještě pořád oni ani jejich láska nezemřeli!
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli), ale třeba i v chování postav.
Ačkoliv jsem se snažila, nepochopila jsem chování Ester, která odešla ze svého úkrytu, ve kterém byla celkem v bezpečí. Navíc už bylo vše lépe promyšlené. A zároveň jsem s její láskyplnou touhou zajistit Pavlovi bezpečí naprostou nespojitostí s ní obdivovala. Možná bych to nakonec udělala taky...
Kariol
 


Komentáře

1 Mniška Mniška | E-mail | Web | 29. července 2013 v 12:09 | Reagovat

Ano, máš pravdu. Ani mě pořád druhá světová nepřestává v tomto směru udivovat... kolika lidem to zničilo životy, ale tak hrůzným způsobem!
V tomhle ohledu na mě zapůsobil Habermannův mlýn, viděla jsem tedy film, ale ten byl natočen podle knižní předlohy, zkus si ho přečíst, mohlo by Tě to zajímat. Mě film naprosto dostal, měla jsem na kahánku. Kniha je prý taky moc dobrá.
Ne, neboj, když si vypůjčíš text a napíšeš zdroj, odkud jsi text čerpala, není to porušování autorských práv.
Tuhle knížku jsem nečetla, ale někdy bych docela ráda.
Hezká recenze!

2 Thalia Thalia | Web | 30. července 2013 v 15:18 | Reagovat

Teď čtu knížku, kterou napsal jeden Žid poté, co se jako jediný z rodiny dostal živý z koncentračního tábora. Zatím jsem jen na začátku, ale už mi z té doby leze mráz po zádech.

3 Annika Annika | Web | 31. července 2013 v 14:56 | Reagovat

díky za hezké přiblížení! to si určitě někdy přečtu, až si najdu čas... :-)

4 Luné Luné | 2. srpna 2013 v 13:02 | Reagovat

První knižní říše propletená zněním střel druhé světové války mě okouzlila. Jsi vzácná bytost, víš to? :)
Možná by se ti mohl líbit Deník Anny Frankové..

5 Vendy Vendy | Web | 2. srpna 2013 v 14:46 | Reagovat

Tohle je kniha, ke které jsem se dosud nedostala, i když v plánu ji mám pěkně dlouho. Tvoje recenze mi napověděla, že bych s tím měla něco udělat. Co víc, musím říct, že recenze píšeš vážně dobře!
Proč to Ester takhle vyřešila? Těžko říct. Lidi se většinou chovají nelogicky, a za války, pod tlakem, to muselo být ještě horší. Nechtěla bych tu dobu zažít, opravdu ne.

6 Kariol Kariol | Web | 8. srpna 2013 v 20:29 | Reagovat

[1]: Na tenhle film jsem se už několikrát chtěla podívat, když ho dávali v televizi, ale vždycky to nějak prošvihnu. Díky za připomenutí, ráda si to v budoucnu přečtu. I když, až budu mít na to správnou náladu a nervy... :-)
A děkuji ;-)
[2]: Obdivuji ty lidi, kteří o tom dokážou psát... brrr :-x
[3]: :-)
[4]: Páni, jsem ráda, pokud tě výběr mého čtiva zaujal. :-) O tom jsem už slyšela, také děkuji za tip, ráda se do toho ponořím. :-)
[5]: Jé, děkuju! 8-) S tvým názorem souhlasím...

7 Bels Bels | E-mail | Web | 21. září 2013 v 14:37 | Reagovat

Mám ji doma, je to jeden z těch skvostů, které vyhrabeš na půdě a víš, že už ti prostě zůstanou v knihovničce :)

8 Anie Anie | Web | 9. listopadu 2013 v 16:54 | Reagovat

Kniha, která mě naprosto uchvátila !! Při čtení jsem musela pořád přemýšlet o tom, jak válka zničila lidem životy a o lásce, která i přes to všechno zlo dokázala být silná a vytrvat do konce !!!

9 Kariol Kariol | 10. prosince 2013 v 13:39 | Reagovat

[7]: Ano, souhlasím! :-)
[8]: Válka poznamenala úplně všechno a všechny...

10 Lokusta Lokusta | Web | 6. května 2014 v 22:00 | Reagovat

Tému druhej svetovej vojny mám už ako tak načítanú, toto dielo nepovažujem za vrchol českej vojnovej literatúry, hoci ono je (so Škvoreckého Zbabělcami) mnohými literárnymi vedcami považované za vrchol. Vnímam totiž veci, ktoré som badala aj v iných (nie len českých) dielach, nenesie to pre mňa silnú originalitu. Osobne vidím klady vo vykreslení Pavlovej osobnosti a v "tme" ako v obraznom pomenovaní doby, v ktorej sa ocitla ich láska. Popravde, bližšie som sa to interpretovať nesnažila, keďže sa to, myslím si, ani nejako špeciálne interpretovať nedalo. Neboli v tom žiadne skryté význami, ako má napríklad Fuksov Spalovač mrtvol. Čo sa týka ich smrti, nechcem ti kaziť radosť, ale Ester zastrelili. Nebolo to explicitné, ale za tento fakt sa môžem zaručiť, skús si tú pasáž lepšie prećítať, určite si to všimneš aj ty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama