Roztříštěná

17. září 2013 v 21:28 | Kariol |  Verše


Křehká jako průhledná sklenička,
tak lehce zranitelná bytost.
ve velkém světě víla maličká,
znající jen smutek, lítost.

Schoulená uvnitř své samoty,
v paláci z čirého křišťálu,
zbavená pocitu jistoty,
tak daleko od lidského normálu.

Roztříštěná sklenice velkých snů
o realitu plnou prázdnoty,
rozpolcená nicotou nudných dnů,
navždy pryč od dětské čistoty.

Roztříštěná mozaika osobnosti,
zhasínající hvězda z nekonečna.
Zajatá v pocitu nevolnosti.
Jen nesmrtelnost mého smutku je věčná.

Kdo uhodne, co mi dalo inspiraci roztříštit mé myšlenky? Aneb můžete zkusit hádat, co je na fotce... :)
Kariol
 


Komentáře

1 Ellnesa Ellnesa | Web | 18. září 2013 v 18:59 | Reagovat

Střípky skla,
navěky roztříštěná,
již nikdy nebudou sjednocená,
ty však nebuď stejná!
Vzpomínám, že kdy si,
ovládala mě touha roztříštit,
však nesmíš poslechnout ji,
to snaží se mně i tobě,
má nesmyslná básnička sdělit.

2 Ellnesa Ellnesa | Web | 18. září 2013 v 19:00 | Reagovat

[1]: *kdysi, v náruči tvých slov, nedokážu ovládat pravopis.

3 Magdaléna Magdaléna | Web | 18. září 2013 v 19:01 | Reagovat

Ta básnička je dokonalá! Moc mě podobná dílka neoslovují, ale ty ses mi vyloženě "strefila do rýmu". Krásně se mi četla, i tématicky, prostě líbí se mi tolik, jako bych jí psala já.
.
Nevím, co by mohlo být na fotce... napadá mě průhled do achátu... a nebo .... nebo cukr :D

4 hnedoockaVer hnedoockaVer | Web | 18. září 2013 v 19:58 | Reagovat

Krásná báseň, mně napadá sůl,snad kvůli tomu smutku

5 Šárka Šárka | Web | 19. září 2013 v 1:23 | Reagovat

Moc krásné verše! :) Ráda objevuji, když někdo vymyslí neotřelé rýmy. Ta fotka mi přijde jako cukřík vysrážený na medu :D

6 Vendy Vendy | Web | 19. září 2013 v 22:18 | Reagovat

Tvá roztříštěná fotka je kouzelná, viděla jsem ji i v soutěži - a doplňující báseň je krásná, hodí se k tématu i k fotografii.
Že jsi nadaná, jsem ti říkala už před dvěma lety, a říkám ti to znovu, teď.
Paráda! :-)

7 Mniška Mniška | E-mail | Web | 20. září 2013 v 13:54 | Reagovat

Jakoby mi přišlo, že ta báseň je o někom konkrétním, kvůli diskrétnosti, ale nebudu říkat přezdívku.
Nicméně, i když je ta básnička smutná, je krásná, to se musí nechat, má takové melancholické kouzlo, ač je obsahově vážně smutná.
A ta fotka? Jakobych to měla na jazyku, ale nemůžu, nevím...
Já bych tipovala med. Je tam nějaká tekutina, která odráží ty krychličky... no, nevím, každopádně je to strašně zajímavá fotka. Souhlasím s Vendy

8 Kariol Kariol | Web | 21. září 2013 v 8:40 | Reagovat

[1]:[2]: Děkuji moc za milá veršovaná slůvka! :-)
[3]: Páni, to jsem ráda, pokud jsem tě svými večerními rýmy zaujala, přestože tě básničky jinak moc neberou. :-)
A ano, jsi blízko ve svém hádání, o sladkosti rovné cukru by se dalo mluvit. :-D
[4]: Děkuji. :-) Inu, sůl to není, ale zajímavá úvaha. Sůl pro mě nikdy nepředstavovala smutek, spíš život okořeněný slaností reality. :-)
[5]: Jůů, děkuji! 8-) A ano, strefila ses do správné odpovědi! :D
[6]: Vlastně jsem chtěla napsat nějaké verše k téhle fotce už dřív, ale nebyla inspirace. :-) A díky!!! :-D
[7]: Přiznám se, že v afektu skleslosti jsem začala psát opravdu pro někoho jiného, obě asi víme...  A právě z toho jsem smutná, z ničeho jiného ne. :-)
A tipuješ správně! Bingo! :-) A děkuji ;-)
[7]:

9 Ilma Ilma | Web | 21. prosince 2013 v 20:34 | Reagovat

Skryté kouzlo mezi řádky. Smutné, avšak velice povedené s nádechem čehosi. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama