Slova roztříštěná na dně čajové konvice I.

2. října 2013 v 18:58 | Kariol |  Prázdné místo
Tak! A máme tady příspěvky z druhé kategorie, totiž kategorie literární, kterých se v mé soutěžní čajové konvici sešlo celkem osm, z čehož mám obrovskou radost! :) V e-mailech se mě několik účastníků zeptalo, jestli se do kategorie literární počítají i básně. Samozřejmě, že zrovna poezii bych ze soutěže nevynechala, mám k ní poslední dobou blíž než k prozaickým textům.
Ale proč mluvím pořád o sobě? :) Ráda bych vám představila první várku soutěžních literárních výtvorů. Musím říct, že se múzy činily! :) Takže, dvě básničky a dvoje povídání, přeji pěkné počtení! :) (A že jsou výtvory vážně pěkné! ;))


Co se skrývá na dně čajové konvice
Miluji pití čaje! Čaj je můj oblíbený nápoj, který si dávám zkrátka jen tak anebo při různých výjimečných příležitostech. V takových chvílích pořádám jakési obřady čaje, zvu své přátele a podávám čaj ve své nejhezčí čajové soupravě. Téměř nikdy přitom nezapomínám na sezamové oplatky, které mi nejvíce chutnají právě k čaji, a které nabízím v nádherné misce z rýžového porcelánu.
Dnes mne poctily svou milou návštěvou kamarádky Ivana, Anna, Vlasta a Nikolka. Těšila jsem se, až jim uvařím jeden z nejkvalitnějších oolongů, který si doma schovávám právě pro takové třpytivé chvilky.
V kuchyni jsem se tedy pustila do vaření čaje s téměř posvátnou úctou a rituálním soustředěním. Vždyť s každým šálkem čaje se nese i jakési tajemství a čarovná mystérie, kterou tomuto nápoji dodávají různé "čajové národy", jako jsou Čína, Japonsko, ale třeba také Anglie, kde je zvykem podávat odpolední čaj. A každý z nich si dává pečlivě záležet na svém rituálu pití čaje.
Varná konvice cvakla na znamení, že voda je konečně uvařená. Zalila jsem s ní stříbřité lístečky v krásné žluté konvici a vzápětí jsem pocítila příjemnou ale výraznou vůni oolongu. Nasála jsem ji znovu do svých plic a ve mně se rozlil mocný pocit klidu a pohody.
Tak jako pokaždé i nyní jsem musela nakouknout na dno čajové konvice, abych mohla znovu sledovat, jak horká voda pomalu rozbaluje dosud schoulené čajové lístečky, které se probouzely k jakémusi životu po životě. A právě v tomto stadiu jsou nám lístečky čaje nejvíce k doslova lahodnému užitku.
Najednou se mi vybaví obrovské zelené plantáže, nacházející se například v Číně, Indonésii, na Srí Lance, ale také v Gruzii, Turecku či v Tanzanii. Takových čajovníků, nejčastěji v podobě keřů, roste na plantážích mnoho. Čajovník je nenáročná rostlina k pěstování, avšak nesnese přímé sluneční světlo, proto potřebuje zastínit, přesto se plantáže s čajovníky objevují i ve střední a jižní Africe.
Mezi keříky začnou tančit ženy s čokoládovou pletí v jednoduchých oděvech a očesávat tisíce čajovníků. Otrhat tolik keříků je namáhavá práce, zvláště pro tělo, které rychle pocítí bolest a únavu, avšak pro zkušené sběračky už bývá taková práce rutinou. Jeden keř totiž dokáží očesat i za méně než 45 vteřin a za den je tak jedna sběračka schopná nasbírat až 30 kg mladých čajových lístků.
Plné košíky zeleného pokladu pak míří k dalšímu zpracování do továren, kde probíhá vadnutí, sušení a v některých případech i fermentace (ne však u zelených čajů) a nakonec i drcení suchých lístečků.
Vůně, která mne stále příjemně omamuje, mě vrací od rozlehlých plantáží zpátky do kuchyně. Vylouhovaný čaj nalévám opatrně do pěti žlutých kalíšků a já se nemůžu zbavit myšlenky, že pití čaje je pro mnohé z nás samozřejmostí. Už však nevidíme, kolik práce za tím vším stojí. Zatímco mně postačí pouze zalít čajové lístky horkou vodou, abych si mohla vychutnat úžasné chvilky sama anebo s přáteli, ženy, ať už žluté nebo černé pleti, či snědé Indky v pestrobarevných sárí, odvádějí na plantážích namáhavou a dlouhou práci, která se nenápadně skrývá na dně čajové konvice v podobě zmuchlaných čajových lístečků.
"Dámy, podává se čaj!"

Kariol: Když jsi v prvních řádcích použila mé jméno a také jména dalších skvělých přátel, které s tebou sdílím, nemohla jsem se neusmát. A ačkoliv jsi měla strach z kvality dílka, mně naprosto učarovalo. Touha předat poselství nekončícího procesu života čajových lístků, to vyzařuje skrz tvůj příspěvek. A právě ta myšlenka, ta pravda o čaji, kterou popisuješ svým úžasným slohovým stylem, přidává všem písmenům jistý odstín důležitosti, výjimečnosti. A já jsem ráda, že jsem si něco takového mohla přečíst. Protože kromě skvělého počtení mi tvá slova dala i jisté nové informace, o kterých určitě při pití čaje budu nejednou přemýšlet... :)
Luné: Skrze řádky jsem ucítila hořící přání cestování, vnímala bubnování ohnivých plamínků věčného snílka schouleného pampeliškového kotouče slunce. Divokost radosti a zároveň zrcadlení nesmírného klidu v jediném doušku z heřmánkových kvítků slůvek. Netuším, jaký pramínek povídání mi připomněl indiánskou melodii (konkrétně), avšak jako kdyby se rozléval v celá nekonečná zákoutí vesmírných mlhovin z čajových lístků. Omamné.
Co se skrývá na dně čajovníku?
Čajové zpívání pro šálek po babičce
s voňavým čajem ze zelených lístků,
růžových květů a jasmínu

Vypráví příběh udřených rukou, shrbených zad a snů
o princích na bílém koni
o spokojeném životě s dětským smíchem a odřenými koleny
práci ve dne a snění pod hvězdami,
o skutečném životě.

A taky o pohádkách z máminých vyprávěnek,
když zaháněla zlé duchy a přízraky nočních můr,
světlušky zářily tmou.

Na dně čajovníku jsou zakleté všechny pohádky světa.
Mámy vědí, kde je mají hledat...
a tak čajovník zpívá svou píseň dalekých cest.

Jasmínové květy vypráví příběh Šeherezády.
Pohádky Tisíce a jedné noci,
z jasmínových zahrad prokletého sultána a zavržených otrokyň.

Zelené lístky vypráví příběh Šeherezády
a ebenoví koně letí oblohou, sultánky tančí závojové tance,
FanthaGiro se skrývá pod maskou a čínská princezna píše krví svou poslední píseň
Chvíli před tím, než vzlétne

Čajovník zpívá a čaj lahodně voní
protká svou vůní podzimní večer
slibuje, že se slunce navrátí.

Horký doušek lahodného pokušení
zahřeje, zavoní, pohladí po duši
Prchavá stopa okamžiku
to vše se skrývá
na dně čajovníku.

Kariol: Vendiny verše se mi vždycky čtou moc dobře a ani teď tomu není jinak. Myšlenky tak plynule tekoucí jako když se horký čaj přelévá z konvice do hrnečku. Posledních několik řádků jen utvrzuje kouzlo básničky. Je zvláštní, že ačkoliv jsou verše úplně volné, bez ladu slabik a skladu rýmů, čte se celé dílko tak příjemně, domácky. Krásné! :)
Luné: Šeptání jasmínu zakleté do věčného tajemství. Připadá mi zvláštní, jak každý člověk jeho vůni vnímá jinak. Avšak nejvíce mě překvapilo objevení poselství vzpomínek v jeho lůně.. Verše jako okénko do duše, malebnější než dlaně podzimních elfů.
Stvoření jménem Maglaiz se specifickým datem narození plném jedniček a devítek obydluje Zemi již jednadvacet let. Momentálně studuje český jazyk a jeho literaturu a historii na univerzitě v hornickém velkoměstě.
S láskou k mateřskému jazyku se i pojí láska k tištěnému slovu, ať cizímu či vlastnoručně napsanému. Snaží se donekonečna zdokonalovat a překračovat své možnosti. Ovšem zatím nedostala odvahu ku účasti na větších soutěžích, a tak se ochomýtá okolo regionálních záležitostí, jako je například tradiční vánoční soutěž u Terezy Temnářky Matouškové, jíž již dvakrát vyhrála.
Ohledně liter se snaží osahat i ten svět za oponou, čili porotcuje již druhý ročník soutěže New Weird a nabízí pomoc píšícím po celém internetovém i neinternetovém aetheru. De facto jí kromě červené knihovny a jiných více méně zavánějících romantickým přeslazeným a několikrát omílaným příběhem chutná vše a ničehož se nezalekne. Očuchá, ochutná a přijme za své. Mezi námi, má raději chroupavější stravu.
Mezi knižní oblíbence s oblibou řadí stálice jako J. R. R. Tolkien, A. Sapkowski, O. Wilde, B. Stoker, K. Doležal, M. Linc, M. D. Antonín, J. Arbes, K. Čapek, J. Čapek, J. Werich, M. Horníček a mnoho a mnoho dalších, jež by vydali na ještě velice dlouhý seznam.
Co potěší tvora Maglaiz? Inu, zpětná vazba jejich děl a to, že její pověstné cihly v betareadingu a kritikách padly na úrodnou půdu.
Psaní zdar!

Každodenní šálek čaje
Paprsky slunce se odrážely od pohupujícího se korálkového závěsu na okně a bílá stěna se proměnila v rej duhových teček. U čerstvě rozkvetlých muškátů na balkónu usedl budníček větší ve svém olivově zeleném kabátku, žluté náprsence a vázance a na bříšku trochu špinavě bílý a spustil trylek. Vítal nový den. Člověku se pojednou zachce zpívat s ním, i když nezná nápěv.
O pár metrů dál však s malým pěvcem jeho radost nad životem a svítáním zarostlý muž nesdílel. První věc, kterou po ránu udělal, bylo, že se zakabonil a to, prosím pěkně, ještě ani neotevřel oči. Se staženými obličejovými svaly zůstal nehnutě ležet ještě pár minut, pak se pokusil odlepit víčko pravého oka. Šlo to ztuha, asi i proto, že nechtěl. Trvala mu nejméně ještě půlhodina, než otevřel druhé oko, a dalších třicet minut trávil rozjímáním nad tím, co ho vlastně nutí vstát. Během kladení si argumentů pro a proti se stále jeho myslí proplétala myšlenka: Nenávidím toho skřehotala. Ptačí zpěv venku neustával a snad i nabíral na intenzitě se stále se více vynořujícím zlatavým kotoučem nad horizontem.
Nakonec se jeho nohy přece jen ocitly na podlaze. Dobře, dobře. Už jdu, ale bez tradičního hrnku čaje to nebude, uklidňoval okolní nehostinný svět. Konvička i kalíšek stály již na svém místě na kuchyňské lince. Máta peprná. Neměla by se konzumovat takhle po ránu a už vůbec by se neměl nápoj z ní připravený pít každý den. Bylo mu to jedno. Rychtoval své tělo schválně. Ani neměl zájem být na téhle planetě tolik let, kolik je. Dvaadvacet.
S kalíškem v ruce a županem na sobě se vybelhal na balkón, aby zpěváčka zpražil pohledem. Mával volnou rukou, aby budníčka odehnal, avšak ten si namísto toho udělal z paže bidýlko. Potom vzlétl a muži na dlaň přistálo zelené peříčko. V té chvíli pochopil budníčkovu radost.
"Ne z velkých, ale z maličkých, tuze maličkých, těch nejobyčejnějších věcí jest pravá radost."

Kariol: Stejně jako Luné, i já jsem měla tu možnost si krásný krátký příběh s opravdu pravdivou, ušlechtilou myšlenkou přečíst už dříve. A ani já jsem se při druhém čtení řádků Maglaiz neubránila úsměvům, obdivuji myšlenkové pochody, které se Maglaiz odehrávají v hlavě! :) A které pomocí svého literárního talentu a skvěle vybraných slov přenáší do říše textového editoru. Říct, že se mi to líbí, je skoro urážka. Protože jsem těmi slovy úplně okouzlená, vžívám se do poslední věty... :)
Luné: K tomuhle konejšivému dílku jsem před časem již něco napsala: "Poduška utkaná z tvých slov mi připomněla obrázek od pastelkové kouzelnice Marie Brožové (http://www.pastelky.cz/obrazy/jednorozec-a-jitrenka) a její povídání: Jitro je jako dárek, který jsme ještě nerozbalili.. A tvé poselství, maličce veliké mi rozsvítilo celý den a smazalo veškerá trápení, která dnes připlula.. Děkuji ti."
Po druhém přečtení povídky vnímám naprosto stejnou duhu pocitů, jako když jsem slůvka spatřila poprvé. Tolik bych si přála, aby Tvé poselství ožilo uvnitř duše každého z nás. Svět utkaný ze souhvězdí úsměvů by byl mnohem krásnější.. tolik milý a konejšivý jako povídková slůvka.
Pouštím draka do Maroka
V šálku mám
zelený čaj
s (údajně) marockou mátou
snad že v Maroku
mají mátu zelenější

Dnes se mám
sama pro sebe
nikam se neženu
po severáku za okny
vypouštím myšlenky
na dlouhém provázku
do dalekých zemí
aby si ohřály prsty
od bronzových písků
a pochytily moudrost
beduínů

V šálku mám
zelený čaj
s mátou
která prý je z Maroka
a i kdyby nebyla
přesto čaj do dlaní
příjemně hřeje

Kariol: Nechat se unést jednosměrným vírem čajových myšlenek ke kořenům lístků zeleného čaje s mátovým potěšením bylo stejně snadné jako představit si své nejdivočejší sny. Přirozené. Ta lehkost se mi líbí. :)
Luné: Dobrodružství myšlenek.. toulání se v písečných dunách v pohodlí domova. Putovně lákavé a hřejivé veršování.
Stejně jako včera, i dnes můžete napsat svůj názor, které dílko se vám nejvíc líbí a vyjádřit se můžete i v anketě. A znovu zdůrazňuji, že počet hlasů v anketě nemá na hodnocení vliv ;)
Krásný večer! :)
Kariol&Luné
 


Komentáře

1 Mniška Mniška | E-mail | Web | 2. října 2013 v 19:18 | Reagovat

Jsi moc hodná, Vlasti, za ta slova moc děkuji, ale když si čtu ten svůj příběh znovu mezi jinými dílky zde, tak mám zase pocit, že to není nic moc :) ale nevadí, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Každopádně za krásná slůvka a hodnocení moc děkuji!
Jako včera, je to těžké hodnocení. Pochopitelně nebudu hlas dávat sobě, jednak se mi jiná zdejší dílka líbí více než to mé, druhak nechci být a nebudu sobec.
U Maglaiz se mi líbí styl, jakým povídečku napsala, zvlášť ten začátek je takový poetický a hezký, je tam vážně něco z MAB, jak napsala Luné. Jehane má ve verších zase pěkné myšlenky, báseň by se dala zhudebnit a mohl by z toho být čajový hit :)
Ale přesto musím dát hlas Vendy. A rozhodně ne proto, že ji znám, nikoliv. Ale strašně se mi líbí, že Vendy ve své básničce zachytila spoustu pestrobarevných představ. Představuji si barevný obrázek, na kterém je zakomponováno úplně vše. Je to krása, bylo by moc hezké, kdyby nějaký šikovný malíř/kreslíř zachytil tyto myšlenky minimálně na čtvrtku. Je to moc příjemné počteníčko, které do mě vlévá klid.

2 Annika Annika | Web | 2. října 2013 v 19:44 | Reagovat

všechna dílka se mi četla velice pěkně. líbí se mi, jak každá z autorek pojala čajové téma trošku jinak. bude těžké vybrat favoritku...

3 Vendy Vendy | Web | 2. října 2013 v 21:34 | Reagovat

Já se neodvažuji dát zvláštní hlas nikomu a máte můj obdiv, holky, že musíte z těchto dílek vybrat jednu nej. Potíž je v tom, že každé povídání je v něčem jedinečné. Moc se mi líbila úvaha Mnišky nad tím, kolik práce je potřeba k natrhání čajových lístků, kterých si tak štědře a bez přemýšlení sypeme do hrnků či do šálků a spařujeme a pak pijeme. A vychutnáváme si lahodnou chuť čaje a nenapadne nás, jakou cestu takový čaj urazil od počátku do konce.
Pak se mi líbila též Maglaiz, která vlastně napsala krátkou povídku s krásnou myšlenkou, že drobné věci dělají největší radosti. Velmi pěkné!
A také oceňuji pěknou poetickou báseň od Jehane, cítím z ní lákadlo dalekých cest, palmy a písek a mrazivé noci, kterým konkuruje hřejivý šálek čaje s osvěžující mátou.
Vážně se nemůžu rozhodnout.
Ještě chci tvou soutěž pochválit podruhé, protože se ti sešly moc pěkné příspěvky. 8-)

4 Šárka Šárka | Web | 5. října 2013 v 7:41 | Reagovat

Moc příjemné počteníčko na sobotní ráno! Všechny dámy si daly práci a vytvořily úžasná dílka. :) Čaj je skutečně velikou inspirací pro mnoho z nás, i když si to třeba uvědomujeme jen zřídkakdy. Kariol se povedlo vymyslet velmi originální téma soutěže. Krása!

5 Bev Bev | Web | 7. října 2013 v 13:43 | Reagovat

Nedokážu se rozhodnout. Líbí se mi všechno a pociťuji nutkání okamžitě zavítat k pisatelkám těch úžasných řádků a přečíst si i víc. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama