Týden rozmanitý

20. října 2013 v 20:33 | Kariol |  Nemalé radosti 2013/2014
Je to zvláštní, ale nějak nevím, co psát. Jak pojmenovat týden, co napsat do úvodu článku. Zdá se mi, že bych se pořád opakovala. I když se nedějí stejné věci, jako před týdnem či dvěma, zároveň necítím potřebu volit nějaká jiná slova pro začátek nedělních nemalých radostí.
Nakonec jsem se rozhodla pro název rozmanitý. Psychicky rozmanitý týden, řekla bych. Podnikla jsem tři zcela odlišné akce - komediální hru v divadle, silně psychicky zatěžující film a naopak odlehčující odpoledne. Psychické vyrovnání s vlastním temperamentem, bouřlivou radost, zamyšlený večer a bezesné spaní...


1. Jsem s tím asi vážně už otravná a pochybuji, že to někoho baví neustále už několik týdnů za sebou číst. Ale pro mě je to důvod k velkému radování. Konečně mám novou hornu! Přinesla ji jakási paní v pondělí na mou hodinu lesního rohu, takže jsem si už na ni zkoušela hrát. Je lehká, čistá, nepromačkaná, klapky jdou stisknout úplně samy a zvuk, který ten nový žesťový nástroj vydává, se bez kolísání rozléhá po místnosti. Tu novou mám v hudebce, starou si nechávám doma. Těším se, až zítra poznám ten pocit, kdy se s tou šesti kilovou krabicí nebudu muset tahat přes půlku Slaného. :) A nebojte, tímto už se o své úchylce zmiňovat nebudu. ;)

2. Tak se tak stalo, že jsem si jednoho večera, už ležící v posteli, strčila do uší sluchátka, zavřela oči, pustila automatický výběr písniček a přemýšlela. A napadl mě nápad. :D Totiž nový námět k novému příběhu. Neříkám knize, neříkám povídce, prostě nápad. Myšlenka, která by dle mého názoru stála za sepsání. Jo, ještě kdybych nebyla lenoch. Samozřejmě jsem si ji hned ve zkrácené verzi zapsala do poznámek na telefonu a druhý den o nápadu vytvořila dokument v počítači, abych to nezapomněla. Takže, možná k o n e č n ě začnu něco psát. :)
3. Středa se nesla ve zvláštním duchu. S mamkou a ségrou jsme se vydaly do slánského kina na film podle novely Arnošta Lustiga Colette. Knihu jsem v tom čase měla dočtenou, film mě opravdu zajímal. Jen nevím, jak ho popsat. Byl skvěle zpracovaný, realita koncentračního tábora na mě zapůsobila, ale zároveň mnou otřásla a místy jsem se neubránila slzám. Možná se pokusím o filmu napsat něco víc zvlášť, byl totiž docela jinačí než kniha, ale těžko říct, kdy se mi to nepochopitelné peklo druhé světové války uleží v hlavě natolik, abych sepsala něco souvisle normálního. Protože jak napsat normálně o nenormálně nepochopitelných lidských činech za druhé světové války? Jestli se tedy Nacisté dají považovat za lidi...

4. Psychologie je pro mě nejen opravdu zajímavá, ale má psychika mě dost zajímá. Nejen má, samozřejmě, ale jsem ráda, když vím, jak pojmenovat své vlastnosti, chování, vystupování. V hodinách občanské výchovy psychologii už nějaký ten pátek (vlastně čtvrtek) probíráme, tento týden jsme se zaměřili na temperament. Jaké jsou druhy temperamentu a jejich vlastnosti, to je mi všeobecně známo, ale kam se přiřadit? Nedivím se, že jsem nejvíc podobná cholerickému stvoření a melancholické osůbce. Sangvinika bych v sobě také našla, ale flegmatik ze mě nikdy nebyl a nebude. A jaký temperament máte vy? :)
5. Myslím, že jsem to nedávno psala do komentářů Annice. Ehm, psala jsem, že mě basketball nebaví, neláká, nezajímá, nejde mi. Tento pátek jsme na tělocviku košíkovou hrály. Ve čtyřčlenném týmu jsem byla s průměrně dobrými spolužačkami. Rozhazovala jsem a následně bránila koš. A bavilo mě to. Ten pocit, když díky mému zásahu soupeřky přišly o míč, nebo když jsem správně nahrála svým spoluhráčkám. A vyhrály jsme! :) Takže to, že je pro mě basket blbost, odvolávám! :)

6. V sobotních večerních hodinách jsme usedly, opět ve složení já, mamka a sestra, v divadle Lampion na Kladně a měly možnost zhlédnout premiéru divadelního představení Praporky ve větru. Komická hra pojednávající o jedné rodině žijící v dobách modernizace světa se mi líbila a jdu ji připsat na už tak dost dlouhý seznam připravovaných článků. :)
7. Posledním bodem dnešních nemalých radostí jsou dostihy ve Velké Chuchli v Praze, na kterých jsem byla dneska s prarodiči. Počasí se vážně vydařilo, sluníčko vyhřálo okolí na mikinové oblečení a koníci běhali dobře. Jednou jsem si vsadila a vyhrála jsem pár korun, tak akorát na horkou čokoládu. :) Také jsem si v Chuchli kromě koní nafotila kozy, které v malé ohrádce mečely kousek od závodní dráhy. Viděla jsem Josefa Váňu a pár v dostizích významných lidí.

Nějak neposlouchám hudbu, zvláštní. Proto volím písničku Try od P!NK, kterou jsem si během půlhodinové cesty do Velké Chuchle pustila asi nejvíckrát. :)
Krásný týden,
Kariol
 


Komentáře

1 Magdaléna Magdaléna | Web | 20. října 2013 v 21:27 | Reagovat

Já bych to nazvala asi týdnem kulturním. Závidím, že chodíš tak často do divadla a kina. Já chodila loni i třikrát do měsíce,  ale letos budu ráda tak za jedno představení/film. Nicméně mám koupený lístek na Annu K., takže se rozhodně také mám na co těšit :)
.
Dostihy sama za sebe vůbec nesleduju, ale sedím vedle koňského nadšence a ten mě pravidelně informuje o osudech nejen Váni :) Občas spolu při nudných hodinách koukáme na drezuru :) ale pšššt. :)
.
K horně jsem ti sice už blahopřála, ale ještě jednou. Ať ti nadšení vydrží.

2 Annika Annika | Web | 21. října 2013 v 7:57 | Reagovat

mně tvé "otravování s hornou" nevadí :-) já sama jsem kdysi v hobojistických letech vždycky toužila po tomto pocitu - získat krásný nový dobrý nástroj. bohužel jsem jej však nikdy nezažila. tak mě těší, že se raduješ alespoň ty ;-)
ohledně temperamentu, cítím se být melancholikem, a ve všech testech to na mě i vychází.
jooo, baskeeet! :D jsem ráda, že tě také aspoň maličko chytl :-)
a stejně jako Magdaléna, závidím časté chození do divadla... nu ale vlastně, já také chodím do divadla docela často, tak si nemám co stěžovat... ale když já bych chtěla ještě častěji! :D
a to počasí na první fotce mám hrozně moc ráda, je strašlivě inspirativní! :-)

3 Taure Taure | Web | 21. října 2013 v 9:08 | Reagovat

Basket je fajn,nejlepší je bez pravidel :-D hráli jsme ho na karate a trochu připomínal ragby :-D

To je tak krásné,že chodíte do divadla :-) já v divadle byla jen párkrát a to ještě na základce :-)

Víš,že musíš být úchvatný člověk? :-)

4 Taure Taure | Web | 21. října 2013 v 9:09 | Reagovat

A ta fotka,jak je na ní mlha a stromy -  překrásné! :-)

5 Evelin Evelin | Web | 21. října 2013 v 19:52 | Reagovat

Já v divadla byla asi jen 3x za život a moc jsem si to užila. Ty fotografie jsou překrásné. Musela jsi si ten týden užít :)

- - - - - - - -
Budu ráda když navštívíš můj blog a zanecháš nějaký komentář - faraway-way.blog.cz

6 Kariol Kariol | Web | 22. října 2013 v 21:53 | Reagovat

[1]:[3]:[2]:[5]: Měla bych to uvést na pravou míru. Bylo by krásné chodit často do divadla, ale vážně jsem spíš kulturní barbar než naopak, i když jsem si divadlo zamilovala. Tento kalendářní rok jsem divadlo navštívila celkem třikrát - v červnu Státní operu a během tohoto školního roku dvakrát kladenské divadlo Lampion. Takže ne, nemyslím si, že chodím do divadla nějak často, ale chtěla bych. :-)

7 Vendy Vendy | Web | 24. října 2013 v 22:40 | Reagovat

Vidíš, zvládla jsi i dostihy!
A máš pravdu, je to pestrý týden, týden rozmanitý, název jsi vymyslela moc dobrý.
Filmy z koncentráku už poslední dobou moc nemusím, viděla jsem jich několik, všechny pozoruhodné, a smutné. Určitě však poutavé, emotivní, nevíc ze skutečnosti.
Jsem zvědava na tvé recenze, ať už filmu, knihy nebo oné divadelní hry.
A k náhradnímu rohu gratuluji, opravdu ti odpadne obtížné přetahování těžkého nástroje. Navíc, když ten náhradní tak pěkně hraje... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama