Zdravý nemocný

16. října 2013 v 17:24 | Kariol |  Mládí na křídlech
Moliére - Zdravý nemocný - režie Jan Prušinovský

Po dlouhé odluce od jakýchkoliv kulturních aktivit se mamka vydala jednoho zářijového dne koupit lístky do kladenského divadla na představení Zdravý nemocný, komedii od Moliéra. I ustrojily jsme se já, sestra a mamka a vyrazily jsme 26.září v osm hodin vstříc divadlu Lampión.
Do onoho divadla chodím ráda, už jsem tam několikrát s rodiči i se školou byla. Strop je zdoben barevnými lampióny z nákupního domu IKEA, i z krajních sedadel je celé představení skvěle vidět a hlasy herců se díky dobré akustice příjemně rozléhají po malém hledišti. A navíc si v posledním díle slavného klasicistního dramatika, spisovatele a herce, zahráli skvělí lidé.


(Fotka propůjčena z archivu kladenského divadla zde.)

Přiznám se, že jsem psanou verzi Zdravého nemocného nečetla. Nicméně to nebránilo pochopení příjemně vtipného a realistického příběhu o jednom hypochondrovi a lidech, kteří ho musí snášet.
Argan, hlavní představitel v podání Luďka Soboty, trpí hypochondrií. Jeho dcera Anděla (Šárka Opršálová) a služebná Tonička (Alena Štréblová) jsou z častých diagnostik nějakých dosud neznámých nemocí pána domu dost otrávené, peníze chtivá manželka Belina (Lenka Zahradnická) naopak takové stavy vůbec neřeší. Doktor Purgon (Tomáš Petřík) si na starém továrníkovi neustále mastí kapsu a vnucuje mu do rodiny svého syna Tomáše (Jaroslav Slánský). Má to však několik háčků - Anděla je zamilovaná do mladého sympatického plavčíka Kleantese (Petr Pěknic). Tento fakt však naprosto nezajímá jejího otce, který plavčíky díky bakteriím ve veřejném bazénu nemůže vystát a navíc by si moc přál do rodiny doktora zdarma, což medicínou posedlý Tomáš Purgon splňuje.

Podaří se prosadit si svou lásku dvěma mladým zamilovaným lidem před hypochodrijním otcem? Najde služebná Tonička společně s Arganovým bratrem Beraldem (Zdeněk Velen) nějaké řešení, jak zarazit nepříznivý průběh událostí? Uvědomí si Argan včas, že někteří lidé, kteří ho neustále ponoukají k zaražení vymýslů o nemocech a začnutí žít, to s ním myslí mnohem lépe než vykutálení francouzští doktoři a mladá manželka? A nezjistí to náhodou příliš pozdě?

Představení se mi nesmírně líbilo. Nevím, kdy jsem se naposledy tolik nasmála, nicméně ten večer mne od smíchu úplně bolely mimické svaly. Luděk Sobota svou roli zahrál nesmírně dobře, včetně dělání ze sebe naprostého antiinteligentního tvora (neboli prostě řečeno blbce) či v případě, kdy měl šňupat "kolumbijský bílý prášek". Opravdu k pokukání byla chvilka, kdy trémou trpící Luděk Sobota i ostatní herci zapomněli text a všichni, jak v hledišti, tak na jevišti, se nemohli přestat smát. To je na divadle to krásné, zvlášť pokud sedíte v hledišti pro stovku lidí. Ta komunikace s herci, jejich reakce na každý výbuch smíchu v publiku. Závěrečné neustávající tleskání, při kterém jsem viděla udělat Luďka Sobotu holubičku. :) Miluju divadlo, za týden jdu zase! :)
Jelikož jsem psanou verzi poslední divadelní hry Jeana-Baptista Poquelina nečetla, mohu pouze důvěřovat mamčině výroku, že scénář hry byl poupravený pro větší komediální účinek do dnešní doby. Mně se ten neotřele otřelý humor líbil, i samotný nápad, hlavní myšlenka a nejdůležitější podstata představení zasloužily potlesk. Vtipné scénky nebyly ochuzeny ani o příjemnou francouzskou hudbu, která rozesmívala publikum a dráždila starého hypochondra.
A nehledě na smutný, byť očekávatelný konec příběhu, nemůžu jinak než celý večer zhodnotit jako jeden z nejkrásnějších zářijových! :)
Mé hodnocení:
★ ★ ★ ★ ★

Kariol
 


Komentáře

1 Thalia Thalia | Web | 17. října 2013 v 17:08 | Reagovat

Brali jsme to ve škole, ale nikdy jsem to neviděla ani nečetla, což je asi docela škoda :-)
Jak ses ptala na to focení, tak zrovna u těchto fotek sanatoria jsem upravovala sytost a vyvážení barev kvůli atmosféře a taky proto, že nebylo na focení zrovna ideální světlo :-)

2 Ellnesa Ellnesa | Web | 18. října 2013 v 17:50 | Reagovat

To muselo být krásné...

3 Annika Annika | Web | 18. října 2013 v 22:08 | Reagovat

vida, od Molièra jsem ještě nikdy nic nečetla ani neviděla. těžko říct - já se přiznám, víc mě baví sledovat, jak postavy na jevišti trpí, než se jimi nechat rozesmávat... asi jsem magor :D ale zároveň přiznávám, že tohle mi připadá docela zajímavé. do Kladna kvůli tomu dost určitě jezdit nebudu, ale možná se poohlédnu, zda to nehrají někde u nás... :-)

4 Šárka Šárka | Web | 19. října 2013 v 15:55 | Reagovat

Krásně napsáno, jeden by si hned zašel taky :) Líbí se mi, jak popisuješ ten příjemně trapný moment zapomenutí textu, musí být sranda u toho být, zažít to a sledovat herce, jak to zvládnou :)

5 Kariol Kariol | Web | 19. října 2013 v 18:05 | Reagovat

[1]: :-) Inu, myslím, že to stojí za to! :-)
[2]: Krásné ani tak ne, ale večer to byl strávený příjemně, humorně. :-)
[3]: Hele, neboj. Mě zase nebaví romány moc číst. Tedy, baví, ale mnohem radši sáhnu po nějakém deníku z druhé světové... :-? :-)
Do Kladna se ti to vážně asi nevyplatí, ale myslím, že by to mohli hrát i jinde. ;-)
[4]: Ano, ti herci měli na minutku úplný výpadek - a zrovna v momentě, kdy byla bývala slova zapotřebí! :-D Ale bylo to kouzlo okamžiku. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama