Jedno přání pro mě

15. listopadu 2013 v 16:50 | Kariol |  Myšlenky
A je to tady. Poslední školní den, krásný a vytoužený pátek. Ale ne, o tom, jak jsem ten víkend zase potřebovala, momentálně mluvit nechci. Svůj život házím stranou a do popředí se dostává poslední den pětidenního projektu Přání. Jak už jsem zmiňovala (a nedělá mi problém to zmínit ještě několikrát :-)), autorkou tohoto skvělého a ušlechtilého nápadu je dívka z polárních legend Luné. Poprvé však projekt Přání spatřil světlo psaného světa v Šeříkovém království v srpnových horkých dnech minulého roku. :-) A protože je tenhle článek nejspíš poslední, který projektu věnuji, opět bych vás ráda vyzvala k zapojení se! :-) Nic vám to neudělá a naopak tím vykouzlíte úsměv na tváři nejen Luné, ale i sami sobě. Teď při psaní se usmívám, jelikož mě naplňuje vědění, že jsem se zúčastnila něčeho smysluplného a krásného. Něčeho, čím jsem alespoň trochu mohla potěšit právě Luné. :-) Tak s chutí do toho! ;-)


5. Den - Jedno přání, které byste nechali ožít pro sebe

Měla bych se nad tím pořádně zamyslet, když se jedná o mě. Ne, že bych nad ostatním nepřemýšlela, ale tohle je opravdu zapeklitý úkol. Co si přeji ze všeho nejvíc? A co bych si naopak přát neměla, i když to chci?

Přála bych si hodně věcí, které se však nevyplní naťukáním do klávesnice, ale tím, že pro to něco udělám. Například že si zacvičím nebo otevřu sešit a začnu se učit. A pak bych si samozřejmě přála i něco, co se mi nikdy nemůže splnit a zůstane proto vždycky jen u dětských a i když krásných, tak vážně naivních snů.

Mám to! Už asi vím, copak bych si přála...

Kdybych si mohla (a jako že bych mohla) splnit nějaké přání, přála bych si být lepším člověkem. Co to obnáší? Cokoliv, co si pod tím můžete představit. Lépe se chovat, lépe se učit, lépe vypadat, lépe psát, lépe využívat volný čas, lépe se připravovat do budoucnosti. Být pilnější, čestnější, poctivější, pracovitější, slušnější, chytřejší a bystřejší. A třeba ještě víc vlastností, které bych k normálnímu fungování v tomto světě měla zlepšit.

Omlouvám se, ale rozvíjet to nejspíš nebudu, v komentářích však budu vřele reagovat na případné otázky. :-) Tímto jsem tedy dokončila (nedá se říct, jestli úspěšně) Lunéin krásný šeříkový projekt Přání. A jsem moc ráda, že jsem se zúčastnila! :-)

Kariol
 


Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 15. listopadu 2013 v 17:34 | Reagovat

To jsi mne tedy uzemnila! Nečekala bych, že dívka tvého věku bude mít tak nádherné a přitom reálné přání. Moc ti přeji já, aby se ti všechna přáníčka splnila.

2 Magdaléna Magdaléna | Web | 15. listopadu 2013 v 17:55 | Reagovat

:) pilná mi přijdeš víc než dost - blogu se věnuješ opravdu nadprůměrně :) a slušnější??? v reálu přece nemůžeš být tak jiná :)

3 Taure Taure | Web | 15. listopadu 2013 v 19:49 | Reagovat

Tento Projekt byl překrásný :-) moc ráda jsem četla Tvé odpovědi,všechny byly moc hezké :-)

4 Šárka Šárka | Web | 16. listopadu 2013 v 1:35 | Reagovat

Už jen to, že si přeješ takovou věc (a takové věci v ostatních článcích na téma projektu), nám o tobě něco říká. Říká, že lepším člověkem být opravdu chceš a dost určitě jsi moudřejší,než většina tvých vrstevníků. :) Můžeme být rádi, že existují takoví mladí lidé, kteří se umí nad věcmi zamyslet. :)

5 Beatricia Beatricia | Web | 16. listopadu 2013 v 8:37 | Reagovat

Tvá přání mají high level. Máš krásnou duši a já tě obdivuji a ze srdce ti přeji splnění všech.
Já k nim pro tebe ještě přidám lásku. ☼☼:-)☼☼

6 Kariol Kariol | Web | 16. listopadu 2013 v 12:06 | Reagovat

[1]: Spousta se mi jich nikdy nesplní a na spoustu z nich jsem ještě malá a hloupá ;-) Ale děkuji. :-)
[2]: To jsem jen teď, protože mám hodně témat k sepsání. Ale až dojdou, zase to tu třeba usne a přibude jen pár článků měsíčně. A ano, v životě jsem hodně jiná. Ne třeba, pokud bychom se setkaly na nějakém sraze, i když to jsem taky jiná, ale především doma a ve škole. Ten nezkrotný puberťák ve mně bohužel je a často zvítězí nad normálně nenormální Kariol. :-)
[3]: Ano, je to překrásný projekt a nebýt Luné, nemohla bych se zúčastnit! :-) Nechceš ho také zkusit? :-)
[4]: Nemyslím si, že jsem lepší než ostatní a rozhodně to nikomu nepředhazuji, i kdyby to byla stokrát pravda. Každý je jiný a někdo je dobrý v  tomhle a někdo v tamtom. Já sice nevím, v čem jsem vlastně dobrá já, ale právě proto bych se v tom, co mě baví, chtěla zlepšit... :-)
[5]: Děkuji moc! :-)

7 Andy Andy | Web | 16. listopadu 2013 v 14:44 | Reagovat

Já bych si také přála být lepším člověkem. Lépe se učit, nebýt tak žárlivá, závistivá, líná..Ale tak každý je, jaký je :)

8 Luné Luné | Web | 17. listopadu 2013 v 18:17 | Reagovat

Už jenom přání být lepším člověkem prozrazuje, že jím jsi ;)

9 Axolotlík Axolotlík | E-mail | Web | 19. listopadu 2013 v 20:11 | Reagovat

promiň, milá vílo, že se příliš neozývám. Je to možná vůči tobě nespravedlivé, jelikož jsi tak věrná a vstřícná bytost. Jak jen ty dokážeš najít ten čas a úsilí každý článek komentovat, ale ne jen z principu, dokázat se nad ním zkrátka zamyslet a pak podat svou výpověď, která nikdy není řadová, ač se docela podceňuješ v jejích kvalitách. Slovní zásoba není problémem, myslím si jen, že jsi do určité míry spoutaná - hodně cítíš a vnímáš, ale méně už tomu rozumíš (myšleno rozumově, problém to zachytit, analyzovat, vyjádřit slovy). Zmatená doba silných emocí, nálad, intuitivních náznaků, vlivů v komplikovaném systému společnosti. Je těžké se zachytit a co jsem se dočetla na biologii, i když se snižuje hranice nástupu puberty, naopak se prodlužuje doba, kdy dosáhnout zralosti ve smyslu porozumění světu a sobě. Protože svět je stále komplikovanější a člověk se nenaučí moc pracovat se základy, které by definovaly i jeho. Tedy, ta část se sebeporozuměním je můj dodatek, co si myslím. Ale společnost je skutečně stále komplikovanější, i když ve skutečnosti až na systémy a pravidla se dá také držet jednoduchých opakujících se principů...
Tvou snahu, zapálení, dumavost, naslouchání... obdivuju. Docela se to podobá tomu, co jsem měla i dříve já (a  v něčem stále mám). Naslouchání je schopnost, která vyžaduje pokoru, zájem, ale i cvik.
Dalo by se říct, že je skutečně chvályhodné (ze strany lidí, kteří by člověka klidně pohladili za to, že se trefil do jejich vnímání správného), ale docela mě to přání znervózňuje. Je to podobné, jako co vnímám u sebe. Ten neustálý výkon, touha se zlepšovat, někam směřovat... v určitém ohledu jsi duševní kulturista, ale i on potřebuje občas odpočinek a masáž :'D. Já mám na sebe vysoké nároky a s tím souvisí i sebekritika, příliš vysoko kladené cíle, někdy až nereálné a příliš dokonalé, případně neujasněné. Stejně jako se kvůli tomu také hůře oceňuju a pokud už se pochválim dost, bývá to za opravdu velké, přelomové úspěchy. Jenže takových je v životě málo na to, aby to mé sebevědomí udrželo, skutečná síla je v drobnostech a základech. Z nich vzejdou větší úspěchy, ke kterým se postupně dochází, stejně jako nadstavba daných základů. Myslím si, že pokud stojíš o toto přání, stejně jako já o něj stojím, měla bysis nejprve ujasnit, jaká jsi už teď, co je to, co bys na sobě chtěla uchovat i přese změny, co bys na sobě chtěla pěstovat. A ujasnit si své cíle včetně cesty, jakou k nim dojít. Někdy stačí málo a okruhy se hodně spojují. Např. když člověk cvičí, původně to dělá kvůli zhubnutí, ale pak zjistí, že ho to naučí i disciplíně, uvolnění stresu a napětí, sebejistotě (skrz nonverbální jistotu k té verbální, to mi poradila psycholožka), navrch mu bude dobře fyzicky i psychicky, že se k něčemu donutil, že na sobě pracuje. A přitom stačí se jen donutit. Neklást si nejasné cíle, nebo příliš mnoho úkolů, protože nerozhodnost a nedostatek relaxace, zastavení a ujasnění sebe sama, svých krás, myšlenek.. člověka strhnou do proudu, kdy bude zmatený, i když se bude zdát svou snahou a energií chvályhodný. Myslím si, že je to do určité míry problém, možná v něčem výhodný, ale člověk potřebuje i jistotu, sebeuvědomění a nějaký odpočinek (mimojiné i kvůli ujasnění toho, co předtím prožil). Ne jen kvůli tomu, že podá celkově efektivnější výkon, ale i kvůli sobě. Nicméně to může být spjato i s věkem, je normální, že toužíš po seberealizaci, jen odkazuji na možnost zamyslet se (ne pro další výkon!) nad tím, co už máš, co jsi, co chceš zůstat. Poté co jsi získala během života za schopnosti např. A pak co jsi se svými tužbami a cíli, čeho chceš dosáhnout. A pracovat na sobě postupně.

10 Vendy Vendy | Web | 21. listopadu 2013 v 20:15 | Reagovat

Superpřání, palec nahoru! Jsi ve svém věku i velmi moudrá dívka, to se nevidí tak často. Protože tohle je úžasné přání, na úrovni, a takové, jaké by mnoho lidí nenapadlo. Je to dobré přání! A mnohé z něj by se ti mohlo podařit.
Chybující jsme všichni, všichni děláme boty a navzdory svým přesvědčením se občas chováme nelogicky a třebas i hloupě. Ale dobré je, nezakrnět, neposlat to všechno k čertu, a hezky na sobě pracovat.
Excelentní přání, Kariol! Přeju ti, ať se daříé.

11 Axolotlík Axolotlík | E-mail | Web | 21. listopadu 2013 v 21:50 | Reagovat

[Smazaný komentář] jen drobný dodatek - jedna věc je nezakrnět, druhá věc je mít nějaké zázemí, vědět, na čem ten vývoj stavět. Je samozřejmě důležité a významné pro člověka vývoj/adaptace, sebeuvědomování a málokdo to dneska sám dobrovolně chce. Ale je pak potíž, pokud to dělá bez toho, aby sám věděl, kým je, jako kdyby jeho identita měla být hlavně v té změně, jako kdyby ještě teď nebyl ničím pořádným, co by sám mohl mít rád teď a tady. Člověk je už sám o sobě NĚKÝM. A změna by měla vycházet z něj, ale asi by neměla být jediným překladačem člověka samého. Určité jádro v sobě uchová, nebo třeba plamen svíčky, jak tomu chce sám říkat. Jen to zmiňuju, protože tuhle touhu se změnit také mám, příliš spěchám, příliš chci.. a přitom jsem dlouho ani nevěděla, kdo jsem - teď a tady. A pak kdo jsem se svou minulostí a kdo jsem se svou budoucností. Změna pak přichází přirozeně, když jí dám tu možnost :-). A určitě to stojí za to.

12 Axolotlík Axolotlík | E-mail | Web | 21. listopadu 2013 v 21:51 | Reagovat

[Smazaný komentář]jen drobný dodatek - jedna věc je nezakrnět, druhá věc je mít nějaké zázemí, vědět, na čem ten vývoj stavět. Je samozřejmě důležité a významné pro člověka vývoj/adaptace, sebeuvědomování a málokdo to dneska sám dobrovolně chce. Ale je pak potíž, pokud to dělá bez toho, aby sám věděl, kým je, jako kdyby jeho identita měla být hlavně v té změně, jako kdyby ještě teď nebyl ničím pořádným, co by sám mohl mít rád teď a tady. Člověk je už sám o sobě NĚKÝM. A změna by měla vycházet z něj, ale asi by neměla být jediným překladačem člověka samého. Určité jádro v sobě uchová, nebo třeba plamen svíčky, jak tomu chce sám říkat. Jen to zmiňuju, protože tuhle touhu se změnit také mám, příliš spěchám, příliš chci.. a přitom jsem dlouho ani nevěděla, kdo jsem - teď a tady. A pak kdo jsem se svou minulostí a kdo jsem se svou budoucností. Změna pak přichází přirozeně, když jí dám tu možnost :-). A určitě to stojí za to.

13 Axolotlík Axolotlík | E-mail | Web | 21. listopadu 2013 v 21:57 | Reagovat

[Smazaný komentář]jen drobný dodatek - jedna věc je nezakrnět, druhá věc je mít nějaké zázemí, vědět, na čem ten vývoj stavět. Je samozřejmě důležité a významné pro člověka vývoj/adaptace a málokdo to dneska sám dobrovolně chce. Ale je pak potíž, pokud to dělá bez toho, aby sám věděl, kým je, jako kdyby jeho identita měla být hlavně v té změně, jako kdyby ještě teď nebyl ničím pořádným, co by sám mohl mít rád (teď a tady). Člověk je už sám o sobě NĚKÝM. A změna by měla vycházet z něj, ale asi by neměla být jediným překladačem jeho samého, i když je jeho součástí také. Určité jádro v sobě uchová, nebo třeba plamen svíčky, jak tomu chce sám říkat (abychom si rozuměly - vím, že se člověk hledá vlastně pořád, nachází a učí se, ale něco.. něco alespoň já věřim, že člověka definuje a je neměnné, ta podstata, která by šla dejme tomu vyjádřit jedním slovem. Třeba u mě by to mohla být Květina. A nějaké duševní "rysy", které se nemění, nebo téměř. Je spousta věcí, jak si lépe uvědomit svou identitu, svou jedinečnost, na níž lze stavět i jedinečný vývoj, ovšem nezapomínat i na svůj základ). Jen to zmiňuju, protože tuhle touhu se změnit také mám, příliš spěchám, příliš chci.. a přitom jsem dlouho ani nevěděla, kdo jsem - teď a tady. A pak kdo jsem se svou minulostí a kdo jsem se svou budoucností. Změna pak přichází přirozeně, když jí dám tu možnost :-). A určitě to stojí za to.

14 Axolotlík Axolotlík | E-mail | Web | 21. listopadu 2013 v 21:57 | Reagovat

[Smazaný komentář] jen drobný dodatek - jedna věc je nezakrnět, druhá věc je mít nějaké zázemí, vědět, na čem ten vývoj stavět. Je samozřejmě důležité a významné pro člověka vývoj/adaptace a málokdo to dneska sám dobrovolně chce. Ale je pak potíž, pokud to dělá bez toho, aby sám věděl, kým je, jako kdyby jeho identita měla být hlavně v té změně, jako kdyby ještě teď nebyl ničím pořádným, co by sám mohl mít rád (teď a tady). Člověk je už sám o sobě NĚKÝM. A změna by měla vycházet z něj, ale asi by neměla být jediným překladačem jeho samého, i když je jeho součástí také. Určité jádro v sobě uchová, nebo třeba plamen svíčky, jak tomu chce sám říkat (abychom si rozuměly - vím, že se člověk hledá vlastně pořád, nachází a učí se, ale něco.. něco alespoň já věřim, že člověka definuje a je neměnné, ta podstata, která by šla dejme tomu vyjádřit jedním slovem. Třeba u mě by to mohla být Květina. A nějaké duševní "rysy", které se nemění, nebo téměř. Je spousta věcí, jak si lépe uvědomit svou identitu, svou jedinečnost, na níž lze stavět i jedinečný vývoj, ovšem nezapomínat i na svůj základ). Jen to zmiňuju, protože tuhle touhu se změnit také mám, příliš spěchám, příliš chci.. a přitom jsem dlouho ani nevěděla, kdo jsem - teď a tady. A pak kdo jsem se svou minulostí a kdo jsem se svou budoucností. Změna pak přichází přirozeně, když jí dám tu možnost :-). A určitě to stojí za to.

15 Kariol Kariol | Web | 22. listopadu 2013 v 19:49 | Reagovat

[9]:[14]:[13]:[12]:[11]:
Děkuji moc za dlouhé, hlavně slovy zajímavé komentáře, které si beru k srdci, i když trochu s rezervou. Vážím si, že se snažíš mi tímto způsobem pomoci a děkuji ti za to. :-) Nevím, co bych k tomu dodala, souhlasím s tebou, i když pochybuji, že bych se stoprocentně dokázala tvými radami řídit. :-) Ale D Ě K U J I! :-)

16 Axolotlík Axolotlík | E-mail | Web | 22. listopadu 2013 v 20:36 | Reagovat

[15]: omlouvám se za ty spamy, ten večer, co se ti smazaly články, tak nešly ani psát komentáře. Nečekala jsem, že se najednou vyrojí. Ten druhý komentář měl být trochu reakcí na Vendy, jinak je to oklikou to samé, ani nevím, proč jsem to nenapsala kratší :-D. Samozřejmě máš svou hlavu a filtr, je dobře, že to nebereš jako rozkaz nebo závazek ;-). Jako vždy chci jen inspirovat a pomoct, ale ne tlačit ke změně, tak by to ani nefungovalo. A určitě není třeba nadsvětelné tempo, takové věci.. zrají postupně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama