Colette, dívka z Antverp

2. listopadu 2013 v 8:11 | Kariol
Colette, dívka z Antverp - Arnošt Lustig

Počet stran: 216
Nakladatelství: Mladá fronta, 2003

Strhující příběh o lásce silnější než smrt
Po příjezdu transportu z Antverp zůstává devatenáctiletá belgická židovka Colette Cohenová úplně sama uprostřed pekla v osvětimském lágru, a to jen díky dobré radě jednoho z vězňů. Její matka, dvě sestry a otec ovšem takové štěstí nemají.
Během devíti měsíců strávených v Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka) je zmítána mezi hluboce vášnivým milostným citem s českým židem Vilim Feldem a brutálním sexuálním násilím ze strany unterscharführera (četaře) Edmunda Franze-Horsta Weissackera, komandanta dílny v níž Colette pracuje. Prožívá dvě podoby lásky tak podobné a tak odlišné jako pravda a lež.
Byla ptákem, kterému ve vzletu bránily ostnaté dráty s napětím deset tisíc Voltů. Mladou dívkou navždy poznamenanou táborem smrti s ukradeným démantem pod jazykem, jímž se společně se svou láskou chtěla vykoupit. Přežije jejich láska uprostřed vyhlazovacího koncentračního tábora?


"Jsme zdraví," řekl jeden z nich.
Jiný dodal: "Jsme muži a ženy v nejlepším produktivním věku."
První zámečník je odhadl pohledem. "Na Titaniku byli taky všichni zdraví." (To spíš zamumlal.) "Jste v Auschwitz-Birkenau."

Colette je mou prvotinou přečtených knih od českého židovského spisovatele a světového publicisty Arnošta Lustiga. Ten napsal celou řadu děl (románů, novel a povídek) týkajících se právě holocaustu, v nichž se zaměřoval především na psychiku bezbranných, nejvíce zranitelných obětí koncentračních táborů, jako byli mladé dívky a staří lidé. Sám Lustig si prošel peklem nacistických lágrů a pomocí slov natištěných na papíře předával pravdu o skutečném životě v koncentračních táborech Terezíně, Osvětimi a Buchenwaldu. Pro prózy Arnošta Lustiga, poznamenané zkušenostmi s nacistickou genocidou, je charakteristická především věcnost podání a střízlivá dramatičnost. Nesmí se však zapomínat ani na obrovské procento úvah o psychologii lidí poznamenaných druhou světovou válkou.

"Jsi pěkná."
"Byla bych radši dobrá."
Ještě řekla: "Uvažuju o kráse - ne o té mojí - kam se poděla. Je v tom, když popravčí technik, se kterým chodí unterscharführer na pivo, hodí dírou ve střeše do sauny dost cyklonu B, aby se lidi dlouho nedusili. Že pošlou rodinu do sprch společně. Mít morfium je krásné.
"Mít morfium je dobré," opravil ji.

Collete se už na první pohled zalíbila jak své lásce Vilimu, tak Weissackerovi. Vili obdivoval její výdrž, kterou musí mít každý pták při letu přes nekonečný oceán. Unterscharfürherovi se zase líbila pevnost a pružnost jejího obrazově krásného a souměrného těla. Byla hubená (ostatně kdo také v té době v těch místech nebyl...), s omrzlou alabastrovou pletí, plně tvarovanými rty, o nichž Weissacker prohlásil, že jsou smyslné. Přežila díky své kráse, síle, vytrvalosti a přizpůsobivosti se okolním podmínkám. Připadala si jako v siláckém ringu. Nezáleželo na tom, kolikrát ji uhodili, ale jestli se včas - než rozhodčí odpíská prohru - dokáže zvednout a bojovat dál.

V tu chvíli byla Colette Cohenová z Antverp v šeru přístěnku někdejšího podkoního na konci slov. Přežila devět měsíců v Auschwitz-Birkenau, kde lidé žili hodinu, den, týden, nebo měsíc. Vězňové a lidé ve službách jako ona šest neděl, výjimečně déle. Čím za to zaplatila. Byla na začátku a na konci mlčení. Bylo v ní, co chtěla i nechtěla, aby mohl zahlédnout nebo zaslechnout, dotknout se toho.

Těžko bych shrnula příběh nádherného ptáka, který ztratil směr letu. Který úvízl nad nekonečným oceánem, do nějž nesmí spadnout. Neumím svou slovní zásobou popsat to, co vylíčil Arnošt Lustig na dvou stech knižních stran. Obsah knihy totiž doopravdy vystihuje věta na obálce knihy -> Strhující příběh o lásce silnější než smrt. Láska Colette k Vilimu a Viliho ke Colette, to bylo něco výjimečného. Krásného a čistého osvobození se od všudypřítomné beznaděje panující v lágru. Colette několikrát během prožívání slastných chvilek s Vilim šeptala francouzsky, že má to, co Weissacker nikdy nedostane. Její žhavým plamenem hořící lásku. Tak silnou, že dokázala přežít i uvnitř pekla Osvětimi.

Strach ráno otevřít oči, co uvidí, až půjde lágrem, a potom v dílně, jestli se dočká večera. Z vedlejších kavalců slyšela modlitby děvčat, která včera čakala na zázrak a zítra šla do komína. Modlitby nepomáhaly, kromě toho, že rušily ze spánku ty druhé.

Nejsem čtenář se stovkami knih na svém čtenářském lístku, ale myslím, že jsem toho přečetla už dost, abych mohla knihy porovnávat. A musím zdůraznit, že porovnávat Colette s čímkoliv jiným nejde. Je to tak ojedinělý příběh a přitom o tématu, na které lidé napsali nespočet příběhů. Proč zrovna Arnošt Lustig zasadil do mých myšlenek tolik otázek, na které neznám odpověď? Na které ji nenaleznu, na které odpověď znát nechci?
Proč Colette po uplynulém měsíci od přečtení stále nosím v hlavě? Nečetla jsem jen příběh, kde události a dialogy následovaly za sebou, plynule. Nečetla jsem na jedno brdo, bez přemýšlení jsem nepřelétávala přes řádky. Pan Lustig mi do hlavy několikrát během čtení zasadil semínko úvahy. Nevím však, jestli úvahu někdy dořeším, jestli dospěji k nějakému závěru, názoru. Protože druhá světová válka, včetně holocaustu (kterého se Colette týkala především), není něco pochopitelného, s jasným závěrem a názorem. Možná je, ale já o tom nevím. Já prožívám pouze rozporuplné chvilky při přemýšlení o čtyřicátých letech minulého století.

"Co mám dělat?"
"Přežít."

Když jsem Colette během září/října četla, nemohla jsem se odtrhnout. Jistě, dělala jsem si několikadenní pauzy na zpracování přečtených slov, stran, informací, ale o knížce jsem více či méně neustále uvažovala. Nosila jsem si ji i do školy, protože se mi díky útlosti a poměrné skladnosti do přecpaného batohu vešla. A navíc, když jsem si nějakým tématem, nad kterým jsem dumala, nebyla jistá, zkrátka jsem se podívala, jak to Arnošt Lustig napsal. Samozřejmě si mé spolužačky i spolužáci všimli, že čtu nějakou knížku a hned se vyptávali. Většina z nich viděla v televizi trailer k filmu a tak podle obálky knížky nejspíš poznali, o co asi tak jde. Někteří se divili, proč že vlastně vůbec čtu, když to musí být nuda. Proč se prostě nepodívám na film a je to. To je úplně jednoduché! Jednak mám zkušenost, že v knížkách se toho dozvím mnohem víc. Také jsem chtěla poznat Arnošta Lustiga coby spisovatele, což by mi film neumožnil. A za třetí - na filmu jsem v kině byla a rozhodně to není totéž, co kniha. Neříkám, že je horší, ale je jiný. Je inspirován příběhem Colette, ale poukazuje i na spoustu dalších věcí, je upravený přesně pro filmové plátno a narozdíl od knihy, která popisuje pocity vězňů v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau, film ukazuje všechno, všechny - beze slov, bez zabarvení. Ošklivě, nepochopitelně, brutálně. Tak, jak to bylo... Takže tak.
A pak tu byli ti, kteří se blbě neptali, proč čtu, ale tázali se mě, proč čtu zrovna tohle. Nechápali, že mě to zajímá. Že ráda čtu knížky s tématikou událostí dvacátého i dřívějších století. Že v tom vidím spoustu toho, co ve fantasy, které taky čtu, nenajdu. Možná jsem divná, že raději než po knížce o první lásce třináctileté holky sáhnu po tragickém příběhu lásky uzavřené v období nejvíc nepochopitelných událostí v dějinách lidstva. Divte se taky, jestli chcete...
Takže, co bych vám doporučila? Přečíst si dříve knihu, než film. Nevím, jestli byste se dokázali vžít do psaného příběhu, pokud byste znali všechno a možná ještě víc z českých kin. Ta knížka za to stojí! A já rozhodně nelituji toho, že jsem ji společně s mamkou v knihkupectví vybrala.

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ★ ★

KNIHY V MÝCH MYŠLENKÁCH:
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Viděla jsem ji v aktuální nabídce mého oblíbeného knihkupectví, navíc za přijatelnou cenu. A jelikož jsem věděla i o filmu podle této Lustigovy novely, sáhla jsem právě po ní.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Nezlomná láska.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Přežít.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Kým bych asi mohla chtít být? Omlouvám se, ale ačkoliv je Colette sebevíc dobrá, zajímavá a skvěle napsaná, nemůžu se s nikým ztotožnit. Nechci nikým být a zažít to, co postavy v knížce...
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Láska Colette a Viliho, to je to největší a nejspíš i jediné pozitivum knížky. Je to něco tak čistého, ušlechtilého a vlastně přirozeného. Jen ne v táboře smrti. Díky jejich lásce zvládli to, co jiní ne. Dodávali si odvahu, společně byli silní. Svěřovali se sobě navzájem, radili si. Milovali se a přežívali.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli, ale třeba i v chování postav.
Nic mě nenapadá. I když, je jisté, že vydání, které jsem si zakoupila, je trochu upravené jak vzhledově, tak stylisticky a proto nevím, jestli svou drobnou, nepodstatnou připomínkou nešlápnu vedle. Když spolu Colette a Vili mluvili, Colette používala francouzštinu a Vili češtinu. S Němci se pochopitelně mluvilo řečí německou. Ale nikdy tam nebyly ony cizojazyčné dialogy napsané, vždy pouze, kdo a jakým jazykem řekl danou větu. Není to mínus, ale ráda bych některé věty slyšela ve správném znění. :)

* v článku jsou použity úryvky z knihy
Kariol
 


Komentáře

1 Magdaléna Magdaléna | Web | 2. listopadu 2013 v 10:30 | Reagovat

No, tohle je na mě asi trochu silný kafe... nevím, knihy podobného typu nevyhledávám, ráda je přenechává a půjčuji jiným :) Už třeba jen při povinné četbě Na západní frontě klid (vidím, že právě také čteš :) ) jsem trpěla...

2 Kisstie Kisstie | Web | 2. listopadu 2013 v 11:10 | Reagovat

Myslím si že to asi není zatim kniha pro mě, ale určitě si ji v budoucnu budu chtít přečíst:) :-)

3 Annika Annika | Web | 2. listopadu 2013 v 11:45 | Reagovat

knihám ze světových válek, hlavně z té druhé, se vyhýbám jako čert kříži. vždycky mi stačily pouhé hodiny dějepisu a dokumentární filmy, aby se mi z těch iracionálních hrůz udělalo zle. tuto knížku si tím pádem nejspíše nepřečtu. dokázala jsem přečíst jen Na západní frontě klid, a to kvůli matuře.
máš můj respekt, že si na takovouhle literaturu troufáš! já jako děvče v tercii četla Jacquelinu Wilsonovou :D

4 Kariol Kariol | Web | 2. listopadu 2013 v 11:50 | Reagovat

Jak tak koukám, tak jsem asi vážně jediným člověkem, který takové knížky může číst. Ale věřte mi, že ani já se při jejich čtení moc nesměji. Na druhou stranu mě takové věci zajímají a myslím, že bych je měla znát. :-)
[3]: Brr, ty knížky mě nikdy nebavily. Přečetla jsem asi tři a od té doby se té polici v knihovně vyhýbám :-D

5 Ami Ami | E-mail | Web | 2. listopadu 2013 v 12:02 | Reagovat

No, možná se jednou objeví v mé knihovničce :D Kdo ví...
Ale je zajímavá :-)

6 Ježurka Ježurka | Web | 2. listopadu 2013 v 15:19 | Reagovat

Já věřím, že to muselo být hrozné to období, ale pro mne to čtení moc není. Určitě by se mi o tom zdálo, jsem až moc empatická a pláču a mám těžké sny. Ale ti, co nevěří, že to tak bylo, ti by to číst měli. Vím, že jsou i tací někteří. Bohužel.

7 Beatricia Beatricia | Web | 3. listopadu 2013 v 9:32 | Reagovat

Napsala jsi krásnou recenzi. Jméno spisovatele Arnošta Lustiga zaručuje skvělou četbu i tak smutného tématu.
Děkuji ti za perfektní komentář a hlavně za nový, super výraz: Grafické mocnosti. Já mám s nimi stále nevyřízené účty a ne vždy jsem vítězem. Ony mají mocné zbraně.
Přeji ti příjemnou neděli ☼☼:-)☼☼

8 Pandora Pandora | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 9:59 | Reagovat

Tuhle knížku si určitě někdy přečtu! Nevím, jestli teď, protože i když na to tělesně nevypadám, moje duše je na takovéhle věci křehká. (Například když jsem si přečetla knihu Abigél - článek na mém blogu-). Od Arnošta Lustiga jsem četla zatím jen jednu knihu, ale nedočetla jsem ji, nepřišla mi tak zajímavá. Ale tohle si určitě přečtu!

9 Kariol Kariol | Web | 3. listopadu 2013 v 11:00 | Reagovat

[5]: :-)
[6]: Ne, že bych nevěřila, že to tak bylo, ale i tak ve čtení takových knih vidím něco víc než jen bloudění v nejhorších letech moderních dějin.
[7]: Ty ale svým umem a vytrvalostí vždycky vyhraješ! :-)
[8]: Taky jsem na některé knížky malá, ale po přečtení mi přijde, že jsem o kousek povyrostla...

10 Amélia van Raarová Amélia van Raarová | Web | 10. listopadu 2013 v 9:25 | Reagovat

No, knížku si bohužel dříve než uvidím film, nepřečtu (protože film už jsem zhlédla), ale po tomhle článku mám strašnou chuť si ji přečíst i přesto, že už jsem film viděla...
Díky za inspiraci. :)

11 Kariol Kariol | Web | 10. listopadu 2013 v 15:18 | Reagovat

[10]: Určitě si ji přečti ;-)

12 Kerria Kerria | Web | 4. února 2014 v 22:39 | Reagovat

Já mám na svém kontě stovky přečtených knih. Ale poslední dobou moc nečtu - tedy skoro vůbec. Nějak mám pocit, že vlastní život je zajímavější než stovky příběhů v knihách popsaných.
Ale tvoje recenze mě zaujala, zkusím se po knize podívat v knihovně. Přečtu pár stran a uvidím...

13 Monika Monika | 5. února 2014 v 19:36 | Reagovat

Tak jo, budu jedna z blbých - nerozumím téhle knize :D Ne, jinak - nevybrala bych si tuhle knihu. Z tématiky židů jsem četla jen Život s hvězdou, což bylo poměrně silné a smutné čtení. Miluju historii, ale spíš tu dávnou historii, doba dinosaurů, Ramses III. nebo Imotep :D Ale tuhle část dějin jsem nikdy neměla rána. Války apod.
Ale píšeš naprosto nádherně, wow. Budeš to mít velmi plusové body ve škole, to mi věř ^^ (Nemyslím základka, tam ti je to putna. Spíš střední. Na vejšce na tebe zase každej hodí ohledně tohohle bobek, to už pro ně není podstatné :D. Proč to píšu? Nevermind.)

14 Monika Monika | 5. února 2014 v 19:36 | Reagovat

[13]: *nerozumím výběru téhle knihy

15 Ellnesa Ellnesa | Web | 6. února 2014 v 18:08 | Reagovat

Knížka vypadá dosti zajímavě, opět to vypadá na docela emoční záležitost. O židech jsem nikdy nic nečetla a moje paměť mi říká, že ani neviděla. Přemýšlím, jestli by ta knížka na mě, nebyla až moc depresivní, to by asi vážně nebylo moc dobré. Zatím co děj vypadá dobře, nelíbí se mi obálka. Ale to je jen můj názor...

16 Katt Flame Katt Flame | Web | 8. února 2014 v 21:43 | Reagovat

Kniha mě zaujala. Přestože jsem ještě žádnou knihu s tématikou válek (1. a 2. světové), ani genocidou a koncentračními tábory, atd., nepřečetla, podle recenze tato kniha za přečtení nejen stojí. Dramatické příběhy končící (snad) dobře jsou ty nejkrásnější. Na tomto bude o to lepší zasazení děje. Nemyslím to zle, mám tím jen na mysli, že málokdy jsem se, ať už ve vlastním rozjímání nebo ve škole či kdekoliv jinde, setkala s případem krásné, ušlechtilé lásky, zvláštně pak zasazené do strachu o život v koncentračním táboře. (Ona je totiž taky pravda, že bych měla více číst!)
Navíc mě tvůj nákres děje knihy chytil za srdce (nejen tím, že slova jsou čitelná a věty dávají smysl - což se dnes vidí málokdy, zvláště pak správný pravopis :-D).
Každoupádně doufám, že knížku v knihovně - v horším případě na internetu - seženu!

17 JamesgeR JamesgeR | E-mail | Web | 22. dubna 2017 v 12:18 | Reagovat

Like many other ailments, people are not properly informed about the reality of sleep apnea, especially if they have never dealt with it before. Many people begin to develop this issue later in life and are unaware of how to reduce problems with it- that is where this article comes in with useful tips!

Try using a mouth guard that's custom-fitted for you. These are made especially for those suffering from sleep apnea. If you don't have CPAP, then this guard is an excellent alternative. Also, it's a lot more comfortable wearing this mouth guard while sleeping. It really helps keep the airways clear and keeps the soft tissues of the throat stable.

Consider doing a few very specific exercises before going to bed each night, to alleviate some of your sleep apnea symptoms. Exercising throat and tongue muscles has been proven in scientific studies to reduce snoring, improve breathing and lessen the more profound effects of sleep apnea when done according to doctor's orders.

Improve your sleep apnea by slimming down a bit. Recent research showed dramatic improvements in overweight men who shed 25 pounds over a period of one year to reduce sleep apnea symptoms. In some cases, the weight loss resulted in a cure of sleep apnea where no further treatment of the condition was necessary.

Understand the effects that smoking and drinking alcohol have on sleep apnea, if you are trying to get a grip on your quality of sleep. Smoking enlarges airways, while alcohol can relax them too much, both of which will contribute to the symptoms of sleep apnea severely. Consider making the necessary cut-backs that will cut down on your sleep problems.

Check if a corrective device can help alleviate your sleep apnea symptoms. Having an overbite, an undersized jaw or a recessed chin can cause your airway to be more narrow because of how your jawbone is set. These devices help create proper alignment of your jaw while you sleep, opening up your airway more. As a result, you experience fewer sleep apnea symptoms.

An excellent way to help lessen the effects of sleep apnea is by losing weight. Sometimes, losing weight is all it takes to get rid of sleep apnea. Even a nominal amount of weight loss will go a long way in improving your breathing at night.

If you have been diagnosed with sleep apnea, it is important to avoid drinking alcohol. Alcoholic beverages will relax the muscles in your throat, which makes it more likely that they will block your airway during your sleep. At the very least, avoid any alcoholic beverages in the evening before you get ready for bed.

Minimize your risk from the conditions causing sleep apnea. Some sleep apnea risk factors cannot be changed, like genetic or hereditary reasons. But others, such as weight smoking and drinking, can be controlled.

By reading through the great sleep apnea tips found in this article, you are ready to face your problem head on. While you may not be able to rid yourself of the problem completely, you will feel more confident and start working towards that all-important goal, a good night's sleep.

<a href=https://www.viagrasansordonnancefr.com/>viagrasansordonnancefr.com</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama