Praporky ve větru

22. listopadu 2013 v 16:44 | Kariol |  Mládí na křídlech
Praporky ve větru - Philipp Löhle

Na premiéře nějakého divadelního představení jsem ještě nikdy nebyla. A i když se premiéra divadelního představení Praporky ve větru konala v onom malém divadle Lampión na Kladně, bylo pěkné pozorovat pány v gentlemanských oblecích, dámy v šatech či sáčkách a černých kalhotech. Dokonce jsem mezi diváky potkala i jednoho známého z vesnice, se kterým si vždycky, když jdu kolem s Bětkou nebo Bertíkem, popovídám. :)
Tentokrát jsme opět byly ve složení mamka, já a Anča, ale narozdíl od Zdravého nemocného, o kterém jsem (ne)dávno psala, jsme seděly až někde v páté řadě. Viděly jsme však dobře na celou (a musím říct, že povedenou) hru.


(Fotka stažena z archivu kladenského divadla zde.)

Tragikomické představení jedné rodiny žijící na sklonku druhého tisíciletí. Praporkovi jsou čtyřčlenná rodina - podnikající zásadový otec (Zdeněk Velen), trošku bláznivá matka coby žena v domácnosti (Alena Štréblová), starší dcera (Marie Štípková) a mladší syn (Jiří Š. Hájek), kteří se neustále pošťuchují tak, jak to mezi sourozenci chodí. Během přeletu nad posledními dvaceti lety této rodinky (začínajícími v devadesátých letech a končícími prakticky v součastnosti), kdy jde kupředu nejen vývoj v šití nadané dcerušky, básnický talent naivně zamilovaného syna a manželství hrdého otce, který se považuje za krále a jeho rodina je zároveň jeho ostrovem uprostřed Tichého oceánu a manželky silně cholerické povahy.

Se spadnutím železné opony nastává doba plná neomezených možností, taková je iluze celé rodiny. A ty jejich smělé plány do budoucnost! Děti rostou jako z vody, otec podniká a matka se stará o domácnost. Čeká je sice rodinná dovolená v Bibione, ale ani poté čas nečeká. Končí ta svoboda a štědrost devadesátých let, z devítek se staly nuly a nové tisíciletí připravilo rodině Praporkových opravdu těžké zkoušky po cestě životem, se kterými se každý musí vypořádat po svém. Jejich cesty rozhodně nevedou po stejných liniích, nicméně je za zvláštních okolností svedou nakonec dohromady.
Můj názor na toto divadelní představení? Samozřejmě, že se mi líbilo. Mám hold štěstí a dobrý odhad při výběru lístků. Hru napsal německý dramatik Philipp Löhle a je vlastně úplně jedno, jestli se děj odehrává v Německu nebo zde. Důležitá byla atmosféra a rodinná filosofie doby plné změn, životních ideálů a vlivu vývoje lidstva a lidských výrobků na chod (ne)normální rodinky. O tom mě čtyři herci, kteří během celého večera účinkovali, dokonale přesvědčili a kromě výbuchů smíchu při dialozích či osudových střetnutích postav jsem se několikrát i pozastavila nad myšlenkou hry.
Nemůžu tvrdit, že to bylo nejlepší představení, nebylo. Ale každé představení, které jsem doposud zhlédla, má v sobě nádech něčeho jiného, něčeho nesrovnatelného s jinými hrami. Čtyřiadvacátého listopadu budou v kladenském divadle opět hrát tuto zajímavou hru a pokud máte chuť, čas i krátkou vzdálenost, můžu vám Praporky ve větru jen doporučit.

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ★ ☆

Krásný večer,
Kariol
 


Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 22. listopadu 2013 v 17:21 | Reagovat

Tvá recenze je (jako každý tvůj článek) prostě výjimečná. Velmi dobře by se zařadila mezi oficiální a profesionální recenze v časopise.
Velmi živě reaguji na tvé úvodní vyjádření ze dne 21. 11. Také mne tato kolapsová lahůdka potrefila. Nemohla jsem zveřejnit obrázkový článek. Byla to celoplošná porucha blogu.cz. Byla jsem téměř nepříčetná... mne taková příhoda dokáže vytočit ad absurdum. Ale naštěstí je to už O.K.
Mnoho blogerů si naříkalo.☼☼???☼☼

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. listopadu 2013 v 19:44 | Reagovat

Naposledy jsem byla na premiéře představení mého kamaráda - Popelce :)) Jinak do divadla chodím moc ráda, ovšem Kladno mám trochu (tak dobrá, hodně) z ruky, takže se na zmíněnou hru asi nepodívám... ale recenze je napsaná poutavě :)

3 Magdaléna Magdaléna | Web | 22. listopadu 2013 v 21:24 | Reagovat

Jednou u nás v divadle hostovali herci z Kladna (myslím, že to byla hra o Jaromíru Jágrovi) - a abych řekla pravdu, něco tak slabého jsem ještě neviděla.
Tak doufám, že to by nějaký scénáristický kolaps a tato hra naprosto odlišná :)
Baví mě podobné všednodenní hry, kdy se osudy členů rodiny prolínají
.
Co se týče nefunkčnosti blog.cz - včera jsem se s tím také potýkala - dokonce jsem kvůli tomu vydala dva zbytečné "články", které jsem dnes konečně mohla smazat. Tak snad už bude vše v pořádku.

4 Kateřina Poncarová Kateřina Poncarová | 22. listopadu 2013 v 21:46 | Reagovat

Hrozně hezky řečeno,určitě to bylo krásné předtavení :)

5 Pandora Pandora | E-mail | Web | 23. listopadu 2013 v 9:27 | Reagovat

Určitě bych na to představení zašla, ale nemám čas :-) Moc hezký a povedený článek, dokážeš člověka čímkoli zaujmout.
Anketa: Můj nejoblíbenější spisovatel je asi Jaroslav Foglar, ale i od ostatních z nabídky jsem buď něco četla, nebo bych tak ráda udělala.

6 Kariol Kariol | Web | 23. listopadu 2013 v 10:04 | Reagovat

[1]: Problém však byl, že obrázky máš uložené v počítači. Já ten dvě hodiny psaný článek neměla nikde...
[2]: To je škoda, určitě by se ti to líbilo. :-)
[3]: Vím, někdy Kladno nemá dobrá představení, ale teď jsou tam skvělí herci a nový režisér, takže je to lepší. :-)
[4]: Díky. :D :-P
[5]: To je škoda. :-) Foglara mám taky ráda, ale to víš, zapomněla jsem ho napsat. :-D

7 Annika Annika | 23. listopadu 2013 v 19:06 | Reagovat

děj hry vypadá docela zajímavě... baví mě pozorovat příběhy odehrávající se v rodině.

8 Kariol Kariol | Web | 26. listopadu 2013 v 17:04 | Reagovat

[7]: Jo, navíc tohle bylo fakt vtipně podané a zároveň by se nad tím člověk měl zamyslet. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama