Probuzená melancholie

16. listopadu 2013 v 16:18 | Kariol |  Iluze


Do tmy se halí svět černobílý,
noc uspává všechny naděje,
melancholie uvnitř mě sílí,
válčím, i když se nic neděje.

Zapadly myšlenky pozitivní
spolu se slunečním západem,
Nic už mé pocity neovlivní,
sama sobě jsem děsivým snem.

Probouzí se ve mně melancholik,
těžce postižen nejistotou.
Prázdnoty v duši ukrývá tolik,
neboť obklopen je samotou.

V noci utopený úsměv štěstí
pocity černé nahrazují.
Stačí pouhý pohled na zápěstí,
ve vlastní existenci pluji.

S nocí přichází melancholie,
mou vlastní osobnost pohřbívá,
těžko říct, co ve mně dosud žije,
co jenom z bolesti přežívá.

Kariol
 


Anketa

Sčítání lidu....

...jsem sčítanec :)

Komentáře

1 Magdaléna Magdaléna | Web | 16. listopadu 2013 v 16:32 | Reagovat

... válčím, i když se nic neděje...
.
Tenhle verš mě opravdu dostal. Myslím na to už dlouho, že když se nic neděje, člověk se snad snaží nějaký problém si najít. Neumíme být šťastní, pořád je něco, co schází... Válčíme... a přitom se nic neděje.

2 Ami Ami | E-mail | Web | 16. listopadu 2013 v 18:43 | Reagovat

Nádherná, úžasná básnička, ta moje se mi vůbec nepovedla, ale ta tvoje je prostě bomba :-)

3 Vendy Vendy | Web | 16. listopadu 2013 v 22:46 | Reagovat

Krásně se ti povedl doplnit stejně krásný obrázek. Trochu zasněný, trochu posmutnělý, stejně jako tvoje báseň.

4 Anie Anie | Web | 17. listopadu 2013 v 11:14 | Reagovat

Velmi povedená báseň. Máš velký talent !!

5 Kariol Kariol | Web | 17. listopadu 2013 v 11:19 | Reagovat

[1]: Ano a právě melancholici si problémy a důvody k neštěstí hledají a vidí je i tam, kde nejsou... Na to jsem taky chtěla poukázat. :-)
[2]: Ta tvá je taky pěkná ;-) A děkuji. ;-)
[3]: Děkuji! :-)
[4]: Díky moc! :-)

6 Beatricia Beatricia | Web | 17. listopadu 2013 v 11:37 | Reagovat

To jsem se uklidnila, když jsem se dočetla, že tato báseň s dotykem pesimizmu a smutné melancholie, nemá nic společného s tvým reálným životem. Báseň je překrásná, ten smutný nádech  jí přidává své kouzlo.☼☼:-)☼☼

7 Annika Annika | 17. listopadu 2013 v 12:52 | Reagovat

nu, přiznávám - jakožto ten, co básně píše zásadně pod vlivem svého aktuálního rozpoložení, nejsem zrovna fanouškem tvorby, ve které jsou city a pocity pouze smyšlené - ale je to pěkné čtení ;-)

8 Kariol Kariol | Web | 17. listopadu 2013 v 13:47 | Reagovat

[6]: Děkuji. Raději jsem to napsala, aby se někdo nedivil. :D
[7]: Psala jsem to v dobré náladě, nicméně to nemění nic na tom, že pocity ve verších neznám ;-) :-| Děkuji. :-)

9 Lesoslava Lesoslava | Web | 21. listopadu 2013 v 18:12 | Reagovat

Obsidiánové rty melancholie, karmínové polštářky věčného spočinutí, snílci nikdy nepřestanou líbat...

10 Kariol Kariol | Web | 10. prosince 2013 v 16:48 | Reagovat

[9]: Zajímavá slůvka! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama