Lovci mamutů

25. prosince 2013 v 12:55 | Kariol
Lovci mamutů - Eduard Štorch

Počet stran: 290
Nakladatelství: Albatros, 1983

Volání divočiny
Vraťme se spolu s pravěkou loveckou tlupou žijící na místech dnešní České republiky o dvacet až třicet tisíc let před náš letopočet. Do dob prvních vynálezů, lovů mamutů, poznávání ohně, kočírování kmenů, stavění prvních obydlí, obchodů mezi tlupami, jednoduchého kreslení do skal a prvních uvědomování si významu spolupráce a soudržnosti.
Spolu s mladým nadějným Kopčemem, jeho věrným kamarádem Veverčákem, silným lovcem Mamutíkem, odvážným Drápem a Zajícem, škarohlídem Rváčem, stopařem Houžňákem a zbytkem malé lovecké tlupy se vydejme poutí za potravou z moravských břehů Dyje přes jeskyně poblíž Macochy na dlouhou pouť až na Bílou skálu do středních Čech. Poznávejme spolu s hlavními hrdiny dobrodružného románu z pravěku raný vývoj lidstva!


Morava je krásná země. A miluje slunce. Všecka se k němu nachyluje. Nejvyšší hory má na severu, největší nížinu na jihu. Uprostřed se zvedá divuplný kras; v něm duní krápníkové jeskyně a zejí hluboké propasti.
Všechny vody moravské země ubíhají po svahu k jihu. Teprve na samých hranicích se řeky spojují v jeden mohutný proud. Právě onen kras to nepřipustil dříve. Kras rozděluje Moravu na dvě veliké kotliny: v západní polovině země sbírá všecku vodu křivotoká Dyje, východní polovina dává svou vodu řece Moravě. Obě řeky se pak sbíhají daleko na jihu v krajině bažinaté. Samo pradávné jméno "Morava" znamená "Mokřinu".
Poslední veliký oblouk mocné Dyje obtéká vápencové vrchy Pavlovské, jejichž hřeben vystupuje srázně na čtyři sta metrů z okolní nížiny. Pod Pavlovskými vrchy na břehu Dyje je osada Dolní Věstonice, dnes světoznámá; leží na mocné vrstvě žluté cihlářské hlíny. V tamější cihelně nalezli r.1924 množství pradávných zvířecích kostí, nejvíc mamutích, a kamenných úlomků pazourkových. Ten nález svědčí, že tu pod Pavlovskými vrchy na břehu řeky bývalo kdysi obrovské tábořiště pravěkých lovců, snad největší na světě.

O Eduardu Štorchovi jsem samozřejmě slyšela už dřív, i když jsem žádné jeho dílo nečetla. Vzpomínám si, jak nám učitelka dějepisu při probírání pravěku a vývoje člověka doporučovala právě tuto knížku, ve které se dle jejího názoru zrcadlí mnohem víc, než v učebnicích. A měla pravdu. Tehdy jsem sice po pravěkém románu z období mladšího paleolitu nesáhla, ale díky knihovnické soutěži a ochotné kamarádce, jež mi knihu bleskově propůjčila (v knihovně je asi na tři měsíce zarezervovaná) jsem se do příběhu o pravěkém životě lovců mohla začíst už v prosincových dnech. A stálo to za to!

"Jeskyně - naše!" ohlásil vážně Houžňák. "Na zimu dobrá!" Hoši hned pozdravili jásavým křikem toto rozhodnutí a honem pomáhali ženám zřizovat v jeskyni ležení. Také lovci schválili Houžňákova slova souhlasným mručením. Líbila se jim tato příhodná jeskyně ve vápencové stráni. Budou v ní mít bezpečný a krytý útulek v dlouhé zimě.
Ženy složily v jeskyni těch několik kožešin, jež nesly, a vyházely ven zvířecí kosti a suché větvičky, které se v koutech povalovaly. Uvelebily se pak na zkřížených nohou a byly rády, že budou mít zase nějakou dobu stálé bydliště.
Neposedné děti už jsou opět venku - mámy je vyhnaly -, pasou se na borůvkách a malinách. Stráň nad jeskyní je porostlá vřesem a bílými květy heřmánku. Tu a tam vystupují skalky a stromečky březové, dubové, sosnové a jalovcové. Větřík kývá jejich vrcholky.
Věstonická tlupa našla nový domov.

Autor pomocí er-formy poutavě píše o věstonické tlupě pravěkých lovců, o jejím všedním životě, úspěšných lovech, kočírování za potravou, hledání ohně, o vztazích mezi členy tlupy. Ačkoli se zaměřuje na celou skupinu a často nepopisuje jedince, nýbrž sílu lidského spojenectví, za hlavního hrdinu příběhu se dá považovat mladý kluk a budoucí nadějný lovec Kopčem. Dovolila bych si proto poukázat na příběh z jeho pohledu.

V pravěku lidé nikdy neměli v ničem jistotu. Dnes se přejedli, zítra se budou svíjet v hladových křečích. Kopčem si toho byl vědom a právě proto bral svou loveckou budoucnost tak vážně. Už ve svém raném věku šplhal po stromech, lovil drobnou zvěř a snažil se plnit důležité úkoly, jako bylo chránit oheň nebo hlídat malé děti. Když žil s tlupou u břehů Dyje, často naráželi na zubry, chutnou potavu. Při jednom z lovů na ně v bažinách přišel o svou milovanou matku, a jeho otec na památku tak skvělé ženy vytvořil hliněnou figurku Věstonickou Venuši. Nedlouho poté jsou při velkém lovu mamutů přepadeni početnou loveckou tlupou a jsou nuceni odejít. Bez ohně, pazourků, kožešin, několika členů tlupy. A tak vlastně začíná příběh o lovcích mamutů a končí první z pěti dílů jedné čtivé knížky. Spolu s Kopčemem a ostatními se z Moravy přesuneme do Čech, budeme svědky mnoha úspěšných i nevydařených lovů, bojů na život a na smrt s přírodou a lovci, pokrokem lidské mysli i hloupého chování, které přetrvává dodnes.

Vedoucí sob již dosáhl písčiny. Oklepal vodu z tučného hřbetu, běží vpřed a zmáčení sobi oddaně za ním. Sotva se octli mezi pobřežními houštinami, vyběhli lovci ze záloh a zaútočili na soby ostrými oštěpy. Sobi pobíhali nějakou chvíli zmateni, ale pak si prorazili několik cest a prchají kotlinou vzhůru k paloukům na Vlachovce.
Několik sobů již leží mrtvo. Ženy a děti chytají a dobíjejí zvěř poraněnou harpunami lovců na lodicích. Všichni si musí počínat obratně, neboť podráždění paroháči dovedou zle trkat a povaleného člověka by veliké stádo zle podupalo. Však už je vidět, že bude hojný lov.
Ale co tam ve vodě? Divocí sobi převrhli lodici, která zajela příliš daleko mezi ně... To Mamutík a Vlčí dráp se potopili uprostřed rozeštvaného sobího davu. Překocená loďka plave pryč. Kde je náčelník? Kde je statečný Vlčí dráp?

I přes drsnost, kterou často Eduard Štorch v příběhu zdůrazňoval, se mi pravěké časy zalíbily. Okamžitě jsem si to začala - nejspíš naivně - představovat: zelené pláně, čistá voda, bílý sníh a mokrý déšť. Mám asi nějakou vnitřní poruchu, ale na okamžik jsem zatoužila vydat se do těch časů pomocí nějakého stroje a všechno vidět na vlastní oči. Ty drsné i krásné stránky. A, budete se smát, vyfotit si západ slunce. Vyfotit si průzračné jezero, nekonečné travnaté svahy, divokou zvěř. Jo, jsem možná divná, nicméně snící čtenáři mají takovéhle myšlenky povolené a autoři svými dílky k tomu jen vybízejí. Dokonce jsem na databázi knih našla komentář, který mne doopravdy pobavil a přitom zaujal. Podle něj je vidět, že nejsem jedinou osobou, které Lovci mamutů učarovali. Komentář oceněný šesti pochvalnými palci (včetně mého) zní takto: Vojta: "Dočteno cestou k babičce. Byla celkem překvapená, když jsem od ní po příjezdu požadoval k večeři medvědí tlapu jako první chod, antilopí střeva jako druhý chod a morek z mamutí kosti jako zákusek. Dostal jsem svíčkovou. A místo sobí krve, kterou jsem se chtěl osvěžit, kofolu… Ještě pár dní po dočtení jsem kradl hlínu z babiččiných květináčů a kreslil lovecké výjevy na zeď, případně vytvářel sošky prehistorických žen… Lovci mamutů jsou opravdu strhující četbou. Obsahují pouze děj a nic navíc, ale ten stejnak vyvolává v člověku spoustu vzrušujících otázek a představ."

Lovci už chtěli drzého lupiče honit, ale zahlédli Kopčemův ohníček.
"Jak ten oheň?" ptal se náčelník zvědavě, neboť nikdo si nevzal z táborového ohniště uhlíky na podpal.
"To Kopčem!" vykládal Veverčák. "Vrtěl dřívkem - narodil se ohníček..."
"Bez pazourku?" tázal se náčelník nedůvěřivě.
"Bez pazourku!" řekl vážně Kopčem.
"Bez ohnivého kamene?" ptal se náčelník dále.
"Bez ohnivého kamene!" odpověděl zardělý hoch.
"To je kouzlo nade všecka kouzla," usoudil Mamutík a pobídl Kopčema, aby jim ukázal, jak vyvrtěl oheň ze dřeva.

Nemohu tedy jinak, než s radostí ohodnotit tuto knihu pěkným číslem a doufat, že se během následujících měsíců dostanu k dalším jeho knihám, například k volnému pokračování Lovců mamutů Lovci mamutů na Bílé skále. A jak máte tuto knihu rádi vy? A jak nahlížíte na pravěk?

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ☆ ☆

KNIHY V MÝCH MYŠLENKÁCH:
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Kvůli knihovnické soutěži, do které jsem tento titul potřeboval přečíst.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Krutá krása.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Vyvýjet (se).
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Vlastně mě neláká být nikým z věstonické tlupy, chytrou Lasičkou ani hravou Žabkou, nikým. Chtěla bych s lovci být sama za sebe, zkusit si to, co oni. :)
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Moc se mi líbilo, že Eduard Štorch uměl zvolit pokaždé správný styl psaní. V napínavých momentech krátké přímé věty, v popisech krajiny rozplývavě poetická slůvka. Možná že právě to vyšvihlo Kopčema s Veverčákem v mých myšlenkách tak vysoko, protože, přiznám se, hodně si té stylistické stránky knih v poslední době všímám.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli) ale třeba i v chování postav.
Často jsem nechápala uvažování pravěkých hrdinů, ale netuším, zda-li je možné považovat to za mínus. Desítky tisíc let udělají své.

*v článku jsou použity úryvky z knihy

Mimochodem - jelikož jsem dostala spoustu knížek pod stromeček a také momentálně dost čtu (vzala jsem si k srdci Magdaleninu radu o tom, že co nepřečteš na základce už nedoženeš, a tak očekávejte v následujících měsících vícero příspěvjů do této rubriky. Řekněme tři nebo čtyři měsíčně, možná víc. Uvidím. :)

krásný zbytek vánočních svátků a prázdnin,
Kariol
 


Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 25. prosince 2013 v 18:35 | Reagovat

Je to dnes již klasické, ale ojedinělé a naprosto zvláštní dílo. Koho by napadlo psát o našich tak vzdálených předcích? :) Čte se to pěkně a zajímavě a místy to nutí se zamyslet-tehdy se lidem žilo opravdu diametrálně jinak a naše příroda si od té doby prošla velkou změnou. My ji třeba ve škole četli povinně asi ve čtvrté třídě-četli jsme ji po lavicích každý pár vět...Asi proto, že se děj odehrává hodně i v tej naší části moravy :D Tak aby v nás vzbudili pravěkou národní hrdost. Pěkné čtení!

2 Beatricia Beatricia | Web | 25. prosince 2013 v 19:59 | Reagovat

Sdílím tvou radost, se kterou hodnotíš tuto skvělou klasickou četbu nejen pro  mládež. Čtení i filmy o pravěku mě lákají... v Muzeu je mnoho artefaktů z té doby, které mě zajímají... vždyť je to o nás - o lidském pokolení. :-)

3 Vendy Vendy | Web | 25. prosince 2013 v 21:44 | Reagovat

Štorch píše vážně skvěle. Je to ryze dobrodružná literatura, a je to taky kousek jeho představivosti. Umí zacházet se slovy a přesně navodit situaci i pocity. Lovce mamutů jsem taky kdysi ráda četla, dokonce jsem si tuhle četbu střihla asi před půl rokem (abych viděla, jak moc ta kniha zestárla) a i když už bych nešla zkoušet vyvrtět ohýnek z pomocí dřívka, přesto mě příběh znovu zanesl do těch dávných časů, kdy pravěcí lidé nevěděli, co jim přinese příští den...
Někde jsem četla, že E.Štorch tento příběh napsal na základě archeologických vykopávek.
A napsal ho po čertech dobře...
Ještě zkus i další Štorchovy knihy, dobrý je Bronzový poklad a moc se mi líbila trilogie Osada havranů, Volání rodu a Minehava.

4 Annika Annika | 26. prosince 2013 v 13:52 | Reagovat

panejo, to jsem četla tak strašně dávno! už to bude brzy deset roků... to je strašný! :-D

jestli se ti líbilo tohle, myslím, že by sis mohla oblíbit i knížku Minehava. ta se mně osobně třeba líbila více než Lovci mamutů. napsal ji taky Štorch a také se odehrává v pravěku, a hlavní hrdinkou je zde statečná, tvrdým osudem zkoušená dívka.

5 Kariol Kariol | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 18:50 | Reagovat

[1]: Muselo to však být o to těžší psát o tak vzdálených předcích. :-) My jsme to povinně nečetli, i když nám to bylo několikrát doporučováno. :-)
[2]: Také mě to zajímá. Jen mě dost naštval film Rrrr, to byla hrůza! :-? ???
[3]: Ano, v doslovu knihy o tom byla zmínka, že se do příběhu snažil zakomponovat slavné archeologické nálezy. :-) A vždycky se mu to povedlo. :-)
Děkuji i za další typy, určitě si to někdy přečtu. ;-)
[4]: Ba jó, ty už budeš mít kulatiny, druhé! :-D 8-) Taky děkuji za typ, knížku přidávám na seznam a někdy si ji přečtu. ;-)

6 Vendy Vendy | 26. prosince 2013 v 20:28 | Reagovat

P.S. Minehava se mi líbila asi nejvíc, ale je to závěrečná část celé trilogie. Sice se dá číst i samostatně, ale je dobré vzít i předchozí knihy. Ale záleží na tobě, v jakém pořadí je budeš chtít číst, já začala myslím zrovna Minehavou a teprve pak jsem si sháněla předchozí díly... :-)

7 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 3. ledna 2014 v 11:40 | Reagovat

a zrovna jsem před pár dny přemýšlela, či se nepustit právě do výše zmiňované Minehavy, která mi leží v knihovničce.
Oprášila jsi mi vzpomínky, to už je snad sedm let, co jsem Lovce mamutů četla.

8 Hanyuu Hanyuu | Web | 4. února 2014 v 18:48 | Reagovat

Tak upřímně - Lovci mamutů jsou pro mě noční můrou právě kvůli povinné četbě ze základky.
Jak já tu knížku nesnáším a vyvolává ve mě nenávistné pocity, jen ji u nás v obýváku v té knihovně vidím :D Tohle vážně nebyla knížka pro mě a o to víc se mi zprotivila právě tím, že nám byla ve škole takhle vnucována...

[5]: Co máš proti RRRrrr!!! ? :D Chápu, že je to zhovadilost, ale k tomu se jako ke zhovadilosti musí přistupovat, v žádném případě se od toho nemůže očekávat seriozní film a mám pocit, že nikdo nepředpokládal, že to tak někdo bude brát :-D

9 Niké Storch Niké Storch | E-mail | Web | 4. února 2014 v 21:28 | Reagovat

Lovci mamutů byla jedna z knih, co jsem četla jako první ještě jako malá holka. Dějepis mě vždy bavil, takže jsem se nezdráhala ji otevřít. Nakonec mě tak pohltila, že jsem ji přečetla několikrát! A přesně jako ty si taky vždy představuju tu krásnou lidmi nezničenou přírodu...na druhou stranu ale i nebezpečí, jaké hlavím hrdinům hrozilo. Se sestrou jsme si pak hráli na neandrtálce, co loví mamuty, dělali jsme si řetízky z kamínků, kvítek a lístků, co jsme našly na zahradě nebo někde venku. Jednu takovou hru jsme měli i na škole v přírodě, hráli jsme ji celý týden, dostávali jsme úkoly jako zapálit oheň, vyrábět si šperky, koupali jsme se v potoce, sháněli potravu, vařili si čaj v kotlíčcích u táboráku...a já jsem pořád myslela právě na Štorchovy Lovce mamutů a dokázala jsem se do toho vždy úplně vžít. Četla jsem taky ještě další 2 volná pokračování, ale Lovci mamutů mě nadchli nejvíce. :))

10 PoprockCZ PoprockCZ | E-mail | Web | 4. února 2014 v 21:41 | Reagovat

Tuto knížku jsme si četli o literatuře, ne sice celou, ale část ano. Docela mě zaujala, protože byla celkem vtipná. Autor hezky popsal to jak to "asi" v pravěku bylo. Jinak hezky zpracovaná recenze, dobře si ji popsala. :)

11 Kerria Kerria | Web | 4. února 2014 v 22:47 | Reagovat

Štorchovy knihy jsem jako malá milovala. Přečetla jsem téměř všechny, co napsal. Možná i díky nim mě bavil dějepis a dodnes mám ráda historické příběhy jak v knihách, tak zfilmované.

12 Taychi Taychi | E-mail | Web | 4. února 2014 v 23:18 | Reagovat

Lovce mamutů jsem nedočetla, jelikož mi vypršela doba výpůjční, ale hodlám se k nim zase vrátit. Tehdy jsem ji v šesté třídě měla číst kvůli povinné četbě a až o pár let později člověk pozná, že povinný neznamená vždy špatný. Pamatuji si jen matně, jak skupina lovila, mám pocit, že zubra a někoho to zavalilo. Mám pocit, že to zavalilo matku toho jednoho kluka. Tehdy to asi nebylo bráno příliš vážně, protože se občas stávalo, že někdo zemřel. Kresby Buriána obdivuji  vždy, když mám příležitost je vidět, protože mi přijdou neuvěřitelné a vidím v nich něco jiného než náš svět.

13 Taure Taure | Web | 5. února 2014 v 13:39 | Reagovat

Nádherná recenze :-). Lovce mamutů jsem ještě nečetla,vždycky jsem dala přednost jiným (fantasy) knížkám. A taky jsem to nechtěla číst,protože jsem ji měla v povinné četbě. Ale jednou si ji moc ráda přečtu - cítím,že mám hodně velkou díru ve vzdělání :-).

Ale k recenzi : moc se mi líbí,jaké píšeš recenze,ve skutečnosti jsi pro mě takovým vzorem. Nikdy jsem moc recenze nepsala,spíš jsem si knížku po přečtení zhodnotila v hlavě. Líbí se mi,jak popíšeš děj,ale neřekneš vše. A je skvělý nápad,dávat do recenzí úryvky z knihy,člověk si alespoň udělá představu,jak se bude kniha číst :-).

14 Monika Monika | 5. února 2014 v 20:04 | Reagovat

Vážně? Tak to mě ani v nejmenším neláká. Ani ty úryvky mě nijak nenadchly. Tohle není vůbec můj styl. Už zase na tebe koukám naprosto nechápavě, jsi zajímavý člověk.

15 Katt Flame Katt Flame | Web | 27. února 2014 v 12:55 | Reagovat

Pokud vím, tahle knížečka se nám válí v knihovně už řadu, obrovskou řadu let, které se na ní podepsaly. Doufám, že má ještě všechny stránky. :-/
Pravěk musel být krásný i obludný zároveň. Volná, nedotčená příroda, přitom ale šílený boj o přežití. Za skálou se mohl skrývat tygr nebo medvěd nebo co já vím, co všechno si pochutnávalo na mase lidí v pravěku. Pod kamenem se mohl schovávat had a jiná nepříjemná havěť. Kdybych si mohla vybrat, zůstala bych v téhle škaredé moderní době, kdy mi aspoň nehrozí sežrání přerostlého vlka, jenž by se mi tichounce vloupal do jeskyně, zatímco oheň by dávno uhasl. Děsívá představa!
Na druhou stranu je fajn vědět, že ne vždy existoval internet. Jak směšné by muselo být, kdyby si pravěcí lidé objednávali bobule a nástroje přes internet... "Prosíme 200 kg ostružin a minimálně 1,5 tunu zabitého mamuta! Děkujeme." - Ehm, kdo je v mezičase naučil psát na klávesnici? :D

16 Lenny Lenny | Web | 3. března 2014 v 10:03 | Reagovat

Před XX lety to byla jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Milovala jsem pravěk, ještě na vysoké jsem se k němu vrátila a dodnes mě baví fantazy z doby starověku nebo pravěku (nejlepší bylo asi Lavondyss od Holdstocka, ale jestli ti připadali drsní Lovci mamutů, tak Holdstocka zatím určitě nečti, ten je totiž megadrsný) :)

17 realia realia | Web | 7. září 2016 v 9:02 | Reagovat

půjčky s ručením družstevním bytem :-P

18 collection collection | Web | 28. září 2016 v 4:08 | Reagovat

konsolidace pujcek bez registru :-D

19 ZdenekD ZdenekD | E-mail | 17. ledna 2017 v 20:45 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na kariol.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

20 ZdenekY ZdenekY | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 15:46 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama