Týden radostně vystresovaný

15. prosince 2013 v 18:20 | Kariol |  Nemalé radosti 2013/2014
Byl to nádherný týden obohacený o tolik - velkých i malých - radostí, že bych si neměla na co stěžovat. Snad jen na svůj stres, často související právě s některými z kouzelných okamžiků. Měla bych se naučit být v obtížných nebo neplánovaných situacích být klidná a umět se soutředit, ale já často naopak zmatkuji, třesu se a není se mnou řeč.
Takové stresové situace jsem zažila tento týden minimálně pětkrát a to je co říct. Proto název týdne nemůže být jiný, ačkoliv jsem k přejmenování na jiné přídavné jméno neměla daleko. Nicméně, nemohu si stěžovat na nedostatek radostí, kterých jsem během týdne měla možná nadbytek a proto nebudu okecávat... ;)


1. Kdo máte vlastního pejska či jiné zvířátko, dozajista ho máte moc rádi a jste nadšeni, když vidíte, jak je šťastné. :) Bertíček byl pěkně zarostlý a proto jsme ho dali ostříhat k babičkou doporučované psí kadeřnici, která ho upravila nádherně k nepoznání. Je teď tak úžasný, že při každém pohledu na něj se musím usmát. Navíc mi připadá, že má víc energie a lépe se mu chodí na procházkách. :)

2. Áá, stresová situace číslo jedna. Měla jsem referát na hudebku o dechových nástrojích, jehož součástí měla být ukázka ze hry na lesní roh. Byla jsem šílená nervozitou, klepala jsem se a nechtěla jsem do školy. Bála jsem se, že to zkazím a jak na to bude naše povedená třída reagovat. Naštěstí jsem si už od začátku dobře nasadila nátisk na nátrubek a hrálo se samo. Do třídy jsem se nedívala a nevšímala si ostatních, odehrála a odříkala jsem si svoje a s úlevou si sedla do lavice. Takže radůstka. :) A podobnou situaci, taky pěkně vystresovanou, mi lesní roh nabídl ještě jednou, v pátek. Měli jsme první generálku na vánoční vystoupení a já se opravdu bála hrát před 1/4 školy, která se představení účastní. Milým překvapením pro mě i pro okolí bylo, že jsem nic nezkazila, ani vyšší tóny v Chtíc, aby spal. :)
Tak takhle ten můj šmudla teď vypadá. Má navíc nový kabátek, aby mu venku nebyla zima, když je takhle ostříhaný. :)

3. Jsem opravdu nervózní, mám-li něco číst nahlas, něco napsané vlastní rukou. V pondělí jsme psali líčení na téma Moje oblíbené místo a i když jsem byla sebevíc přesvědčená, že jsem ono lesní místečko pouze popisovala, ve čtvrtek bylo označeno za nejlepší dílko třídy. To by mi ani nevadilo, pokud by si učitelka neusmyslela, že ho budu předčítat. Třásl se mi hlas, protože jsem v textu přeci jen měla něco ze sebe, ale nakonec jsem to přečetla. Naštěstí se mě na to nikdo neptal a v podstatě se na to zapomnělo. Ale radost z toho mám, to nepopírám. :)

4. Pokud si někteří z vás vybaví onu nepovedenou, nepoetickou a rychle psanou básničku Podzimní chvilka poezie, pak by vás mohlo zajímat, že překvapivě vyhrála třetí místo v oné soutěži Klubu básníků. Ano, potěšilo mne to, přesto se tomu pořád divím.
Kromě knedlíčkové miluji ještě písmenkovou polévku. Kdo uhodne proč? :D A jakou máte rádi vy? :)

5. Velká stresová situace páteční třetí hodiny, matematiky, kdy jsem psala písemku, stejně jako celá třída. Dva příklady, dvě rovnice. Zprvu mi nevyšla ani jedna a polovina z mých dvaceti minut byla pryč. Začala jsem se klepat a div ne hystericky přepočítávat zkoušky, ve kterých často dělám chyby. Velkou radostí proto bylo, že mi na podruhé obě rovnice vyšly a dobrou známku, která se vždycky hodí, mám tím pádem v kapse. Radost! :)

6. Někdy v týdnu mi do schránky dorazil rozkošný andělíček na telefon od Taure, která mi ho poslala jako výhru soutěže Zázrak. Mile mě potěšil a už přemýšlím, co jím ozdobím. Že to nebude telefon je jisté, dlouho by na něm nevisel. :)
A další drobný dáreček jsem dostala od Luné, nádherného červeno-zlatého andělíčka z korálků. Mám z něj velikou radost a rovněž si ho dobře vystavím! :) Děkuji vám oběma! :)
Malá ochutnávka z vánoční Prahy. Staromák jsem radši ani nefotila, tam totiž není strom, ale svítící a oslepující cosi...

7. Poslední, velikou, převelikou radostí byl (a vlastně stále je) sraz s třemi blogovými dušičkami v Praze. Tak nádherné odpoledne jsem dlouho nezažila a opravdu skvěle se mi sedělo v cukrárně ve společnosti Anniky, Luné a Axolotlíka, kterou jsem viděla poprvé. A doufám, že ne naposled, neboť mi zkrátka přijde skvělá! Ano, i s těmi neviditelnými kruhy pod očima. :D
Ale o mém setkání s úžasnými osůbkami jsem se rozhodla napsat samostatný článek - jednak proto, že mám co říct a jednak kvůli oživení rubriky. :) Tak se těšte v průběhu příštího týdne. ;)
A aby se neřeklo, že jsem vynechala stres v tento velký den, pak vás musím ujistit, že tak moc vystresovaná jako při odjíždění domů jsem nebyla už hodně dlouho. Ale o všem napíšu až v onom slibovaném článku. ;)

Skladba, kterou jsem chtěla přidat už minulý týden, se mi záhadně podařila objevit a tak ji v plné kráse přidávám. :) A nesmím opomenout ani něco vánočního, protože přeci jen na mě ta atmosféra působí. :)
Tak se mějte krásně před-vánočně! :)
Kariol
 


Komentáře

1 Magdaléna Magdaléna | Web | 15. prosince 2013 v 20:09 | Reagovat

Těším se na článek o setkání a gratuluji ke všem překonáním nervozity (promiň, že jsem tak stručná, ale běhám sem a tam :) - zatím)

2 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 16. prosince 2013 v 9:55 | Reagovat

Tedy... tento článek mi hodně připomíná mé deníkové zápisky ještě z dob, kdy jsem sama chodila na střední :-))) Člověk by málem zapomněl, jak byl kolikrát nervózní, když musel něco dělat před celou třídou, nebo číst svoje slohy. Teď už tak nervózní nebývám, občas mi možná přeskočí hlas, zapomenu, co chci říct, a tak... ale už to neřeším a spíš se tomu směju :-)))

3 PaPája PaPája | Web | 16. prosince 2013 v 14:50 | Reagovat

Věř nebo ne, v mnoha stresových situacích se s tebou dokážu dokonale ztotožnit.

Když jsem jednou měla na hudebku referát na Petra Hapku měla jsem hrát na klavír skladbu Panna a netvor. Tak nervózní jsem byla a ruce se klepaly...

Sloh už jsem taky tolikrát četla před třídou a to jsem vždycky červená jako rak a ruce se mi taky občas třesou, ale už se trošku adaptuju :D.

Moc se mi líbí ten váš sraz blogerek. Taky bych se někdy s mými oblíbenými chtěla potkat, poznat je. Tak uvidíme :). Moc se těším na ten článek o setkání!

Měla si vskutku zajímavý, pestrý týden! :-)

4 Beatricia Beatricia | Web | 16. prosince 2013 v 18:05 | Reagovat

Jako milovnici jazyka českého se mně moc líbí ten paradox v nadpisu. Radostný stres. Tvé stresy byly opravdu radostné. Kéž je to tak vždycky!

Je mi jasné, že tvé dílko bylo označeno učitelkou jako nejlepší. Koho také jiného?
Jinak miluji tu fotku pejska v hezoučké slušivé kombinézce.  
Fešák. ☼☼:-)☼☼

5 Kariol Kariol | Web | 17. prosince 2013 v 19:52 | Reagovat

[1]: To nevadí, pokud nestíháš, nepřinucuj se do toho. ;-) Ale děkuji. :-)
[2]: U mě záleží jak v čem. Ale v češtině si dávám často hodně záležet, abych byla prostě dobrá. :-) Nevím proč, mám to v sobě nějaké zakódované nebo co. :-D
[3]: Inu, netuším, jaké je to zkazit něco na klavír, protože jsem na něj nikdy nehrála. Ale při hraní na dechový nástroj, v mém případě na lesní roh, se občas samou nervozitou nemůžu ani nadechnout a to je pak trochu problém. :D :-| Určitě bys někdy na sraz mohla taky dorazit. ;-)
[4]: Ano, protože jakkoliv jsem se daných věcí bála, nakonec se proměnily v nezapomenutelné radůstky! :-) Ano, Bertíkovi to teď děsně sekne. 8-) :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama