Týden rozpolcený

1. prosince 2013 v 17:43 | Kariol |  Nemalé radosti 2013/2014
Byl to krásný týden, povedený. O radosti jsem neměla nouzi ani v nejmenším. Ale zároveň to bylo sedm dní plných hádek, smutku a zklamání. Jaké, že to byly rozpolcující věci, které mi týden kazily?
Rodiče si řekli, že si s nimi nepovídám a tak mi počítač omezili na hodinu denně. Je to špatné, protože článek píšu půl hodiny, pak musím ještě přidat fotky, do toho si chci stihnout přečíst nové články a bloglovin mi to v žádném případě neulehčuje. Navíc se nestíhám učit informatiku, když je potřeba, nemůžu si pokračovat v psaní knihy a poslouchat hudbu. A ne, nestihnu si ji přetáhnout do telefonu... Problém není v tom, že by mi ta hodina vadila, naopak mi určitě nějaké omezení počítače prospívá. Co si však nedokážu přebrat v hlavě - rodiče si myslí, že si s nimi budu teď povídat víc? Že mi nahradí přátele, které mám pouze ve světě internetu? Já s nimi prostě nedokážu vydržet v jedné místnosti, jsem pro ně hloupá a špatná. Já neříkám, že jsem dokonalá, ale nesnesu to neustálé snižování sebevědomí. Jak mám potom nějaké mít, že jo... Ale to sem nepatří, mají to být radosti. :)


1. Znáte to, Vánoce se kvapem blíží a vy zjistíte, že nemáte ještě asi dvacet dárků. Co s tím? Problém je, že nevím, co komu koupit. Nejraději bych nekupovala nic, jen objala a řekla "Veselé Vánoce", šla se projít do zasněženého lesa a pak si dala rybí polévku, ale přijde mi nefér po někom něco chtít a sama nic nikomu nedát. Takže jsem si napsala seznam věcí, které komu daruji. Chodím si tak vždycky po obchodech a líbí se mi spousta věcí, zvlášť v těch dárkových obchůdcích se svíčkami, čajíčky, hrnečky se jménem a tak. Ale musím brát v potaz i to, co kdo potřebuje, co se komu líbí a kolik to stojí, přeci jenom nemám kapesné jedináčka. Sepsala jsem si tedy seznam a jsem strašně ráda, že jsem si ke každému človíčku na něm dokázala vymyslet jednu věc, která by mohla potěšit. Zbývá jen koupit to nebo vyrobit, zabalit a darovat. :)

2. Bětuška udělala obrovské pokroky. A nejsem v rodině sama, komu její první krůčky dělají radost. Tedy první, ona ťapala už dřív, ale teď doopravdy bez problému přejde kuchyni, obývák, chodbu. Učí se vyrovnávat se, občas si sedne nebo se něčeho přidrží, ale i tak je to šikulka. A pak, že do Vánoc nebude chodit! Tss, na Štědrý večer bude běhat! :)

3. Nevím, jestli jsem se zmínila, že jsme zhruba před dvěma týdny psali dějepisnou olympiádu. Jejím tématem bylo "Město v proměnách času", tedy vývoj města a jeho kultury, týkalo se to především Čech a českých zemí. Jelikož jsme datum psaní olympiády neměli nahlášené, přišla jsem do auly společně se zbytkem tercie a celou kvartou úplně vyjukaná, co že to tam bude. Když jsme pak o hodinu vyplňovali ony papíry, měla jsem husinu a bála jsem se, abych neměla málo bodů, protože jsem půlku věcí nevěděla hned a buď jsem musela lovit hodně hluboko, nebo jsem si tipla na základě toho, co jsem věděla. Navíc jsem chtěla mít dobrý výsledek a to z jednoho prostého důvodu - nikdy jsem se nikde neumístila, pořád píšeme matematické Klokany a Pythagoriády a já nevím co a to mi zkrátka nejde. O to víc jsem byla nadšená, když se ve středu na nástěnce objevilo moje jméno na třetím místě!!! Co to pro mé rozradostněné ego znamená? Především velkou jedničku do klasifikace (která se mi po pokažené třicetileté válce docela hodí) a postup do okresního kola, které se koná nejspíš někdy na konci ledna. Jo, jsem prostě blahem bez sebe! :)
4. Když už se mi povedla ta dějepisná olympiáda, nedalo mi to a začala jsem přemýšlet, co bych jednou chtěla studovat. Já vím, že na to mám teoreticky hromadu času, nemám dochozenou ani základku a na střední stejně zůstanu na gymplu, ale i tak bych se ráda už teď, dokud mi to může relativně snadno lézt do hlavy, o něco začala zajímat trochu hlouběji než kvůli dobrým známkám ve škole. Problém je, že vlastně nevím, co bych jednou chtěla studovat. Češtinu, angličtinu, dějepis? Že to bude humanitní, o tom není pochyb. Mám radost z toho, že se občas dokopu o něčem takovém uvažovat, protože jsem šílený lenoch a co bude zítra, to většinou neřeším. Chtěla bych se vás zeptat, vás vysokoškoláků, ale i všech ostatních - kdy jste se rozhodli, na jakou vysokou půjdete, co budete studovat? A proč jste zvolili právě daný obor? :)

5. Zemřel starosta města Slaný, v pondělí po těžkém boji s rakovinou. Vlastně by mě to možná ani tak nezasáhlo (neznala jsem ho, jen od vidění), kdyby nebyl býval manželem mé třídní učitelky, bioložky a chemičky. Ačkoliv ji nemám ráda, momentálně se celá situace samozřejmě změnila. Se třídou jsme se beze slov shodli na tom, že se v následujících dnech, týdnech, budeme chovat - obzvlášť v jejích hodinách - co nejlépe. Ta zpráva samozřejmě není potěšující...
Ale pan Rubík měl v pátek pohřeb, kvůli kterému jsme měli o dvě hodiny méně. To mi ani radost vzhledem k situaci udělat nemohlo, nicméně mě příjemně překvapilo, že kluci (ano, slyšíte, kluci, ti rošťáci, kteří nevědí, kdy přestat) vymysleli, že se jako třída složíme na velikou květinu s nápisem Tercie a oni mu ji pak položí k hrobu. I udělalo se to tak, i já přispěla třiceti korunami (ve třídě je nás třicet jedna) a květina si teď leží na hřbitově...

6. Nejsem matematik, ani na to nemám buňky. Analýza rovnic a úloh mi nic neříká, analogické myšlení se mi obloukem vyhnulo a zbývá jen jakási rutinní paměť, kdy pořád dělám bez přemýšlení něco dokola, až dojdu k výsledku podle vzorového příkladu. Proto mi rovnice zatím tak jdou a jsem nadšená, že se mi po dlouhé době povedla páteční písemka na jedničku. Jasně, dvojky taky nejsou špatné známky a jsem za ně ráda, ale kdo by odolal krásnému plnému počtu bodů? :)
Perníčky těsně po vyndání z trouby. Už jen ozdobit. :)

7. Každým rokem, na Vánoce a na Velikonoce, pečeme s babičkou z tátovy strany perníčky. Obyčené, zdobené jednoduchou citrónovou polevou a nějakými kuličkami a tak. Ani letos jsme tuto tradici neporušily, v sobotu jsme strávily s Ančou den právě na Kladně a pekly se a zdobily perníčky. Jo, to je radost, fajn je, že si na tom člověk vážně může vyhrát. A nemusí to ani umět. :D (můj případ ;))

Dnešní písničkou bude něco opět od mé nově oblíbené skupiny The Wanted. A zase přidám dvě, neboť jsem je poslouchala a vážně se mi líbí. :) Tak doufám, že budou i vám. :)
Tak hodně zdaru a krásný první advent! :)
Kariol
 


Anketa

Sčítání lidu....

...jsem sčítanec :)

Komentáře

1 Annika Annika | 1. prosince 2013 v 19:44 | Reagovat

ech, aspoň někdo tady měl aspoň trošku radostný týden! onen důvod rozpolcení mě ale moc mrzí...
každopádně gratuluji v umístění v olympiádě! dějepis mě vždycky bavil, ráda vidím, že ti to tak pěkně vyšlo ;-)
ohledně onoho výběru školy... hele, nevím, jestli zrovna já mám právo nějak radit nebo tak. já šla čistě za svým srdcem. neřešila jsem uplatnění, neřešila jsem prachy, které bych jednou vydělávala, neřešila jsem vlastně nic, jen svou lásku k Japonsku. teď jsem tam a jsem spokojená. ale pořád se to ještě může změnit, bůhví kde skončím a jak moc budu vydělávat, možná toho jednou budu litovat. myslím, že je důležité jít za tím, co člověka přitahuje, ale zároveň to dobře promyslet - ne jako já, která se do toho doslova bezhlavě vrhla :-)
jů, perníčky! dala bych si... :-D ale já tady vlastně nemám co slintat, maminka oslavila svátek a sladkého je doma habaděj :-D

2 Beatricia Beatricia | Web | 1. prosince 2013 v 20:53 | Reagovat

Gratuluji ti ke krásnému umístění v Dějepisné olympiádě.

To je šílený ortel: Pouze jedna hodina denně u počítače. Na to nemůžeš přece přistoupit. Mne by to zdrtilo. Já bych udělala revoluci. Přeji ti, aby se situace normalizovala
a držím ti palce. ☼☼:-)☼☼

3 Šárka Šárka | Web | 2. prosince 2013 v 11:09 | Reagovat

Doufám, že se tví rodiče trochu umoudří. Asi jim přijde, že když jsou ty Vánoce, musí být rodina pohromadě a povídat si.
Ohledně dárků na Vánoce jsme se v rámci rodiny dohodli, že nikdo nebudeme od nikoho nic očekávat. Že to nebudeme řešit. Samozřejmě si ale dárky nakoupíme. Takže z toho můžeme vyjít jedině příjemně překvapeni. Osobně mám ale stejně vždycky velkou radost, když se mi povede někomu koupit nebo vyrobit něco, co ten druhý opravdu ocení. To je ještě lepší pocit, než dostat milion dárků. Taky gratuluju k olympiádě a budu držet palečky na okrese :) O VŠ jsem se rozhodovala jako většina spolužáků až před podáním přihlášek-tedy v maturitním ročníku. Nikam nespěchej, ač je dobré mít přehled už teď. Abych pravdu řekla, tak nejlepší to mají dneska stejně kuchařky, pekařky, truhláři a pod. řemesla...ti totiž najdou uplatnění. To my vysokoškoláci to tak jisté nemáme. Perníčky voní až sem! :D

4 Magdaléna Magdaléna | Web | 2. prosince 2013 v 17:54 | Reagovat

Zrovna nedávno jsem přemýšlela, že musíš trávit na počítači docela dost času... A taky jsem si říkala, co na to tví rodiče. Mamka s tím třeba dřív měla problém.
Dneska je to lepší, protože si na PC dělám i věci do školy, články na blog si občas píšu do mobilu a pak jen přetáhnu do PC, a čtu články, které mě doopravdy zajímají :)
Je pravda, že za hodinu bych to ale nestihla (protože mi ustavičně píší přátelé z reálného světa).
Vánoční nákupy si já užívám - kapesné jedináčka mám, ale myslím, že také není jinak závratné :) Přeso ale plánuju a doufám, že pár vánočních článků na blogu přistane :) (třeba o balení dárků!!)
K postupu do okresu moc gratuluju. :D Dějepisná olympiáda je spolu se zeměpisnou asi jediná, kterou jsem nikdy nedělala... Jsem na dějepis strašně hloupá. Zítra jdu ale psát češtinu, tak jsem na sebe zvědavá :) Loni jsem byla čtvrtá na kraji (jsem to ale chlubivka :))
Co se VŠ týče, brzo na přemýšlení rozhodně není :D. Já jsem ve třeťáku a totálně nevím... což je špatný!!! :D Dneska jsem si byla poslechnout jednoho klučinu z VŠE - trochu koketuju s myšlenkou Mezinárodního obchodu. Ale stejně tak dobře můžu být fyzička, učitelka... Kdyby mi šel ten dějepis, přemýšlela bych o notářce :D A kdyby mi nešlo nic, šla bych vařit do závodní jídelny... :)

5 Magdaléna Magdaléna | Web | 2. prosince 2013 v 17:56 | Reagovat

.

6 Kariol Kariol | Web | 2. prosince 2013 v 18:31 | Reagovat

[1]: Taky jsem ráda, že se mi to povedlo. Totéž se nedá říct o olympiádě z češtiny :-(
Alespoň jsi to však věděla. Já mám ráda všechno a vlastně nic, tak bych to možná nazvala. :-D
[2]: Jenže právě revoluce by dala rodičům důvod k tvrzení, že jsem na počítači závislá. To já nejsem, ale mám k tomu určité závazky, třeba pravidelné nemalé radosti, připravované články, komentování...
[3]: To já mám taky radost, pokud někomu koupím něco, co udělá radost. Většinou spíš radost dělají ostatní mně. :D
[4]: Inu, o všední dny normálně tak tři hodiny, o víkendu možná pět. Nicméně, ačkoliv mám počítač zapnutý a sem tam se do něj podívám, stále stíhám plno věcí okolo. Rozhodně je to pro mě lepší než hodina vytrvalého dohánění všeho možného a následné užírání se nudou nad učením. Nehledě na to, že překládat si článek z angličtiny s padesát let starým slovníkem... no, co nadělám. :-)
Já mám dvě sestry, takže se mi bohužel kapesné liší od mých spolužáků. Zatímco oni z platební karty kupují dárky za pětistovky, já vytahuji stokoruny z peněženky...
Já jsem češtinu úplně zvorala, tak doufám, že tobě se povede. ;-)

7 Fée Fée | Web | 2. prosince 2013 v 19:19 | Reagovat

V podstatě bych sama potřebovala nějaké pořádné omezení od počítače, byť ho často ke studiu potřebuju... :-D

Jinak co se VŠ týče... Nevěděla jsem, kam jít. Nevěděla jsem to dlouho, až do chvíle, kdy jsem byla přijata a musela se rozhodnout. Pak jsem se rozhodovala srdcem a podle doporučení a zatím si myslím, že jsem si vybrala moc dobře :)

Dárky už mám nakoupené, takže pilně nasávám tu krásnou adventní atmosféru! Jupí :))

8 Magdaléna Magdaléna | Web | 3. prosince 2013 v 18:14 | Reagovat

[6]: No vidíš... :D Já jedináčkovsky vytahuju dvacky :D (fakt nepřeháním...)

9 Kariol Kariol | Web | 10. prosince 2013 v 16:56 | Reagovat

[7]: Čeština je jedním z oborů, které by mě taky možná bavily! :-)
[8]: :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama