Záhada hlavolamu

11. prosince 2013 v 5:21 | Kariol
Záhada hlavolamu - Jaroslav Foglar

Počet stran: 190
Nakladatelství: Olympia, 1941

Dobrodružství (ne)čeká!
Pět (ne)obyčejných náctiletých chlapců - po všech stránkách kladný Mirek Dušín, přemýšlivý Jarka Metelka, blonďatý Jindra Hojer, ctižádostivý a v kreslení nadaný Červenáček a prostořeký, přesto upřímný Rychlonožka - si na Druhé straně založí oběžník TAM-TAM, do kterého se snaží hledat co možná nejzajímavější informace pro zvědavé druhostraníky.
Rychlé šípy se v napínavém příběhu chlapeckého života vydávají po stopách záhadného Jana Tleskače, který kdysi vlastnil hlavolam zvaný ježek v kleci. Ve Stínadlech nachází mnohé odpovědi a proto tyto temné a nebezpečné čtvrti neustále prozkoumávají. V cestě za poznáním Tleskačova tragického konce jim však stojí stínadelští Vontové, kteří s vetřelci nemají slitování.
Podaří se Rychlým šípům zjistit, co postihlo Jana Tleskače? Kde se ukrývá ježek v kleci a dovedou ho z ní vyjmout? Vydrží jejich pětičlenný klub neshody? A jakou roli v příběhu hraje volba nového Velkého Vonta?


Rychlé šípy zprvu nerozeznávaly v tomto zmatku hlomozících Vontů, oč jde. Křik Vontů byl výhružný, chvílemi se měnil v pošklebný chechtot a zřejmě platil někomu ve středu jejich hloučku. Neboť se stále obraceli a otáčeli kolem jednoho z nich - proboda - oni ho drží za ruce - je to tedy jejich zajatec!

Jaroslav Foglar je jedním z mála českých autorů, jehož knihy zachovají své kouzlo po mnoho generací a navždy zůstanou v srdcích čtenářů. Proč? Tento spisovatel, píšící převážně o přátelství, dobrodružství, smyslu pro čest a práci, vkládá do každého knižního příběhu jakousi zvláštní atmosféru, která vám nedovolí odtrhnout zrak od zašlých papírů. Alespoň mně se nikdy nestalo, že bych Foglarovu knihu odložila. Naopak může tento spisovatel za mé dlouhé ponocování a následné usínání o hodiny fyziky! (:D)

Nebyla jsem si jistá, jestli je Záhada hlavolamu prvním dílem Stínadelské trilogie, neboť zde klub Rychlých šípů dávno existoval a hoši často vzpomínali na jeho založení a na příhody, které na dobrodružných výpravách zažili. Komiksy jsem nečetla, ba ani onen černobílý filmový seriál jsem neviděla. Nicméně jsem se do života smyšlených, přesto reálně působících postav, velmi rychle začetla.

Přitom stiskl Červenáčka do náručí, pověsil se na něj, až oba upadli a váleli se po trávě, ale radost ze smíření nakazila všechny.
Tonda Plíhalů a Dlouhé Bidlo na celý výjev závistivě hleděli. Oni něco takového nikdy nezažili, jejich přátelství nepoznalo nikdy takovou hloubku, aby se při jejich znovunabytí dokázali tak radovat.

Hoši z klubu Rychlých šípů jsou neprávem zbaveni práce na tenisových kurtech ve Dvorcích a rozhodnou se proto, že si peníze budou vydělávat vydáváním oběžníku TAM-TAM, kam se chystají psát zajímavé novinky z nejen Druhé strany. Prvním velikým podnětem, hned po tom, co vyčerpají své původní nápady, je kresba ztraceného ježka v kleci na rozcestí mezi Druhou stranou a Stínadly. Tato škodolibě vytvořená zmínka spustí řetězec událostí, díky nimž zažijí Rychlé šípy nejedno veliké dobrodružství.

Mirek i ostatní jsou odhodlaní vydat se i do nebezpečných stínadelských ulic, aby zjistili, jak to vlastně s ježkem v kleci je. Dozvědí se při tom o Janu Tleskači, majiteli záhadného hlavolamu, který ho jako jediný uměl vyjmout z klece a opět ho do ní ve chvilce uvěznit. Následně se několikrát tajně vypraví do opuštěného kostela Sv.Jakuba, aby zde našli Tleskačův deník a třeba i nějaké stopy vedoucí k nalezení bájného hlavolamu, talismanu Vontů. Papíry z deníku podivného chlapíka doopravdy najdou, ale ani poté nedovedou na všechny otázky odpovědět - naopak se otazníky množí jako komáři v horkém létě po povodních a Rychlé šípy musí prokázat spoustu odvahy a sílu přátelství, aby odpovědi našli. Ani samotný klub nezůstane pátráním po neobjasněné smrti Jana Tleskače nepoznamenán. Hoši se při svém odvážném pátrání ve Stínadlech dostanou několikrát do styku s nepřátelskými Vonty, kteří se chystají na volbu nového Velkého Vonta, v podstatě náčelníka stínadelských ulic. Nejenže naleznou tajnou chodbu, o které nikdo z obyvatel Stínadel neměl tušení, ale pomohou kandidátovi na post Velkého Vonta Losnovi a vyřeší záhadu hlavolamu.

Vontská Rada netrpělivě a bez výsledku zase nahlédává za Losnova záda.
Ještě chvíli, chvíli, malou chvíli!
Losnovo tělo sebou náhle trhá, jako kdyby do něj vjel elektrický proud. Otáčí se prudce kolem své osy a zvedá prudce pravou ruku, třepaje jí, a v ruce se ozývá zvonivé chrastění.
"Hotovo - ježek je tam!" volá vítězně.

Na Foglarovy knížky mám velmi podobný názor a po přečtení každé z nich se mé pocity příliš neliší jeden od druhého. V těchto dobrodružných příbězích pro všechny mladé čtenáře nevidím žádnou hlubokou myšlenku, přesto dovedou zaujmout. Kolikrát jsem snila o tom, že bych měla tak skvělé přátele a tolik pevné přátelství s nimi, jako chlapci ve Foglarových příbězích. Nesčetněkrát jsem se snažila žít modrým životem z knihy Přístav volá a ani plnění bobříků jsem při vší snaze nedokončila, nicméně jsem si to pokaždé užívala. Líbí se mi smysl pro čest, přátelství, odvahu a takovou tu správnost, kterou dneska na mých vrstevnících a vlastně i na sobě postrádám. Kéž by to mohlo být jako v knížkách Jaroslava Foglara!

Červenáček zbledl až do podivně popelavé šedi. Pravá ruka mu vyjela v jakémsi vnitřním zmatku nejistě k ústům a pak zvolna klesala. Jeho oči zůstaly viset na Mirkových ústech, jako kdyby z nich chtěly vypáčit něco víc, nějaké vysvětlení.
Potom se mu trochu začala chvět brada. U Rychlých šípů nebyli žádní rozbrečení chlapci a Červenáček byl při pláči viděn jen jednou. Ale teď tady z té chvějící se brady na něm hoši poznali, že je se svými silami u konce. Tenkrát to přišlo také tak. Nejdříve brada a pak dvě veliké slzy, které se dlouho držely v koutcích očí, až se skutálely po tváři kolem křečovitě sevřených úst.

I když jsem před chvílí napsala, že podle mě nemá kniha nijak závažnou myšlenku, nad kterou by se měl čtenář pozastavit, přesto mi to nedalo a dala jsme se do lehkých úvah o zkaženosti dětí. Napadlo mě - co kdyby Foglara nezakázali komunisté kvůli pointám jeho příběhů vydávat a Husákovy děti tohoto autora četly? Co kdyby se jim zalíbil a knížky by podstrčily i svým dětem? Vím, je to jen co kdyby a je mi jasné, že to dozajista není stoprocentní důvod zkaženosti dnešní mládeže, ale přesto je pravděpodobné, že nedostatek četby, třeba právě takové kvality, jíž dosahoval Foglar, ovlivňuje chování a přemýšlení mých vrstevníků a nejen je... Co myslíte?

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ★ ☆

KNIHY V MÝCH MYŠLENKÁCH:
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Jednak proto, že mám Foglarovy knihy vážně moc ráda a pak díky knihovnické soutěži, kde musím mít tuto knížku přečtenou.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Síla přátelství.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Pátrat.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Líbilo by se mi být Mirkem Dušínem. Myslím tím mít jeho povahu, umět správně řešit náhlé situace a nepostrádat všechny ty kladné vlastnosti, které právě tenhle nejstarší člen Rychlých šípů má.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Velmi pozitivní pro mě byl Červenáčkův návrat k Rychlým šípům. Ačkoliv se to tak trochu dalo čekat, - přece by v dalších dvou dílech Stínadelské trilogie nechyběl, že - nesmírně mě potěšilo, když se spolu s ostatními objal a opět se s Mirkem, Jindrou, Jarkou a Rychlonožkou spřátelil.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli, ale třeba i v chování postav.
Je těžké hledat negativa, ale přesto bych jedno měla. Konec knížky byl příliš uspěchaný oproti ostatnímu ději a přitom hrál tak důležitou roli! Netuším tedy, jak moc se v dalších dílech odvíjí příběh od Záhady hlavolamu, nicméně jsem si závěrečné stránky představovala trochu jinak. Ale nevadí, i tak se mi kniha líbila. :)

* v článku jsou použity úryvky z knihy
Kariol
 


Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 11. prosince 2013 v 14:00 | Reagovat

Je vidět, jak jsi dobrá a poctivá i v této recenzi na tak známou knihu. Moje děti ji hltaly, byl i film, který jsem viděla a v zásadě nemám nic proti. I teď bych se na něj ještě jednou ráda podívala. Myslím film, číst už to nemusím. :-)

2 Edona Edona | Web | 11. prosince 2013 v 21:48 | Reagovat

Tuhle knihu máme v doma ve společné knihovně, tuším po mém bratrovi. Já jsem jí nečetla, byť jsem se o to určitě pokoušela, když jsem byla menší. :-) Vidím, že bych si jí měla určitě přečíst. :-)

3 Annika Annika | 12. prosince 2013 v 9:04 | Reagovat

Foglara mám hrozně moc ráda, ať si o něm každý říká co chce. možná je to i mou dlouholetou skautskou výchovou. také jsem se pokoušela vést modrý život a dodnes se ráda jen tak toulám po městě i po přírodě na "dobrodružných a objevných výpravách" :-) jen mě vždycky mrzelo, že v jeho knížkách nevyskytují prakticky žádná děvčata :D ale kdyby tam byla, asi by to už nebylo ono.
komiksy jsem četla snad všechny a Záhadu hlavolamu mám velmi, velmi ráda (obzvláště teda Jarku Metelku :D ). dodneška si ráda pouštím gramofonovou desku s její velmi povedenou dramatizací. je mi ale líto, že další dva díly, Stínadla se bouří a Tajemství velkého Vonta, už jsou o dost slabší a chvílema hodně přitažené za vlasy :-/ a nemohu si pomoct, prostě nemám ráda Mirka.

viděla jsi ten černobílý seriál? je skvělý, doporučuju!

4 Šárka Šárka | Web | 13. prosince 2013 v 14:20 | Reagovat

Foglarovky umí být neskutečně kouzelné :) Dodnes je mi líto, že jsem jich víc nepřečetla ve věku okolo 10 let, kdy by se mi líbily nejvíc. A přesto po přečtení Hochů od bobří řeky a Rychlých šípů se ve mě probudila láska k dobrodružství, k divočině, ke statečnosti...A příběh Záhady hlavolamu je v mnohém lepší než to, na co se děti dívají/co si čtou dnes. A p. Foglar to v životě taky neměl jednoduché. Opravdu lituju, že jsem od něj nepřečetla víc. Dneska už by se mi foglarovky tak nelíbily, nebo by mi přišly bezděčně vtipné.
Mimochodem kamarádka je z Ústí nad labem a říkala, že když člověk oseká název toho města, zůstane "stínadla" a že se foglar prý inspiroval právě tam. :)

5 Magdaléna Magdaléna | Web | 14. prosince 2013 v 20:28 | Reagovat

:) Foglarovky jsem milovala. Jako tehdejší skautka to asi ani jinak nešlo. Myslím, že se na mě ty knížky hodně podepsaly.
Pamatuji si, že mě naštvalo, když sekci s nimi přesunuli v knihovně do rohy s nápisem "knihy pro kluky". Přišlo mi to omezený :)
Děkuji za připomenutí. Máte príma knihovnickou soutěž :)

6 Beatricia Beatricia | Web | 15. prosince 2013 v 10:01 | Reagovat

Napsala jsi zase skvělou fundovanou recenzi na tak známé dilo Jaroslava Foglara. Kdo by neznal Mirka Dušína, Jarku Metelku, Jindru Hojera, Rychlonožku a Červenáčka!
Foglarova trilogie Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta se zařadila do zlatého fondu literatury pro mládež.
Umíš opravdu senzačně psát a zakomponovat úryvky z knihy do svých vlastních úvah. ☼☼:-)☼☼

7 Vendy Vendy | Web | 15. prosince 2013 v 13:27 | Reagovat

Foglarovky jsou vyloženě klučičí, přesto je rády čtou i holky. Na jeho knihách se mi líbilo, že dokázal i z obyčejných věcí vyčarovat dobrodružství, dát věcem nádech tajemna. O ideálech v jeho knize ani nemluvě, přátelství, čest, poctivost, férové jednání, to jsou vlastnosti, které by neměly vymizet, pokud chceme jako lidstvo přežít. Až budem všichni vlky, vyzabíjíme se navzájem.
Záhadu hlavolamu jsem četla taky a byl to skvělý příběh! Napsalas moc dobrou recenzi. Že bych si knížku znovu vytáhla a oživila? Ale ne, mám rozečteno... Nádherné bytosti, Padesát odstínů temnoty a Dobu jedovou. Ani nevím, co dřív...

8 Kariol Kariol | Web | 17. prosince 2013 v 20:00 | Reagovat

[1]: Inu, nemyslím si, že je to určené pro nějaké speciální věkové kategorie, ale přeci jen by ses už asi do příběhu nevžila tolik, jako když jsi byla náctiletá. :-)
[2]: Já jsem si jednou listovala Stínadly a vůbec mne to nebavilo a tak jsem Rychlé šípy odsoudila a šmytec. Ale díky knihovnické soutěži jsem poznala, že to byl špatný a unáhlený závěr. :-)
[3]: Děkuji za komentář! :-) Seriál jsem zatím neviděla, ale určitě se na něj během vánočních prázdnin podívám, zajímá mě jeho zpracování a doufám, že je podobný knize nebo alespoň stejně tak dobrý. :-) Mirek Dušín... ne, že by se mi vyloženě nelíbil, ale zkrátka si nedokážu dneska představit někoho tak dokonalého, ačkoliv o dokonalosti sním často... :-)
[4]: Inu, takovýmto příběhům se zkrátka odrůstá. :-) Páni, to je celkem logické a líbí se mi to. To si pan Foglar vymyslel nadmíru dobře. 8-)
[5]: V tom případě jsem babochlap :D
[6]: Ty úryvky jsem viděla v nějaké recenzi na nějakém blogu a líbilo se mi to, takže jsem se rozhodla to používat. Snažím se vybrat to nejlepší - ať už myšlenkou, textem, nebo kvůli poznání psacího stylu autora. :-)
[7]: Možná, že kdyby dneska Foglara opravdu četlo víc lidí, nebylo by lidstvo tak hloupé...
Máš toho rozečteno docela dost, hodně štěstí. ;-)

9 Lyra Lyra | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 20:21 | Reagovat

Záhadu hlavolamu jsem jako menší zbožňovala (a nejen ji, měla jsem ráda i další Foglarovy knihy), a tímto článkem jsi mi ji krásně připomněla a vyvolala ve mně touhu si ji znovu přečíst. Stínadla pro mě kdysi mívala obrovské kouzlo a ráda jsem se toulala v temných uličkách, kde vás mohli zničehonic překvapit ostražití Vontové. Výborně napsaná recenze, jde vidět, že sis na ní dala záležet :-)

10 Kariol Kariol | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 7:53 | Reagovat

[9]: To jsem moc ráda, že jsem ti dala zavzpomínat si na tak krásnou knihu, jako je právě Záhada hlavolamu. :-) A děkuji. ;-)

11 Hanyuu Hanyuu | Web | 4. února 2014 v 18:59 | Reagovat

Na knížkách tohohle typu se mi hrozně líbí to přátelství... Řekla bych, že jen takové knížky ho dokážou vykreslit v takovém světle, že se všechno jeví naprosto úžasné a když jsem byla mladší, vždycky jsem takové přátelské pouto knižním hrdinům hrozně záviděla... a co si budem nalhávat, tak trochu ho všem těm postavám závidím stále.
Ale k této knížce jsem si v nedávné době opět vypěstovala jakousi nechuť a to kvůli tomu, jakým způsobem nám ji interpretoval vyučující na přednáškách... strašně se nám ji snažil podsouvat a strávili jsme vlastně hned několik hodin jen tím, že jsme se v té knížce šťourali a řešili nehorázné ptákoviny :D
Ale to nemění nic na tom, že i když je to knížka poněkud starší, myslím, že by nebylo špatné, kdyby po takových sáhlo více mladších čtenářů :)

12 PoprockCZ PoprockCZ | E-mail | Web | 4. února 2014 v 21:58 | Reagovat

Zajímavý názor. V podstatě určitě komunismus a všechny zákazy s ním spojené ovlivnily velkou mírou dnešní lidi. Nevím, zda by dnes teenageři a děti byli slušnější... možná ano možná ne, jsou to jen spekulace.
Ke knížce: Přímo tuhle knížku jsem nečetla, ale viděla jsem film (seriál) a četla jsem ještě staré komixové vydání. Foglar měl svůj styl, který by chtěl v realitě zažít asi každý. No kdoby nechtěl mít s partou kámošů klubovnu, kde by se scházeli a pokoušeli by se pátrat po ježku v kleci. Snad každý v dětství toužil po dobrých kamarádech a dobrodružství... bohužel v dnešní době počítačů a her už jsou takové věci téměř nemožné (zlatá vesnice, nevím jaké dětství bych měla ve městě, ale nechtěla bych ho zažít).

Díky za příležitost si připomenout krásné chvilky "dětství" v mém již teenagerském životě. :-)

13 Taure Taure | Web | 5. února 2014 v 13:53 | Reagovat

jojo,Foglar. Četla jsem od něj jen jednu knížku - Hoši od bobří řeky. Ale ta knížka mě úplně dostala! Četla jsem ji vícekrát a nevěřícně jsem kroutila nad tabulkovými hodnotami bobříků :-D. Vždycky jsem chtěla splnit všechny bobříky! :-D

Věřím,že i tahle knížka musí být krásná.   Asi si ji po maturitě přečtu. Foglarovy knihy prostě umí stáhnout do sebe :-).  

Nevadí mi,že nemají ty knížky hlubší myšlenku. Alespoň je to relaxační četba :-)

14 Kit731 Kit731 | Web | 5. února 2014 v 15:37 | Reagovat

Moje srdcovka. Miluji Foglara a jsem ráda, že ho zná ještě někdo další, co o něm i píše.
Rychlé šípy jsou boží spolek, taky bych takový chtěla. A rozhodně neuděláš chybu, když se podíváš na výše zmíněný černobílý seriál a nebo na barevný film.¨
Jednoznačně kluci jsou nesmírně čtiví a nezapomenutelní.

15 Monika Monika | 5. února 2014 v 21:18 | Reagovat

Já jsem prostě na takových knihách nevyrůstala, takže se mi těžko taková kniha může hodnotit. Teď už by to pro mě nebylo.
Abych ještě dopsala svou myšlenku v minulém komentáři - ten český styl jsem myslela novodobý. Z těch starších českých knih, co jsem četla, na mě nedýchala ta nepříjemná typická "ta věc", která se mi prostě nelíbí. "Ta věc" myslím "ten styl" a "ten styl" myslím "ta věc" :DD

16 Lucinda Lucinda | Web | 6. února 2014 v 10:35 | Reagovat

Záhadu hlavolamu si chci přečíst. Seriál jsem viděla a moc se mi líbil. Proto přemýšlím, že bych mohla dát šanci i knížce. No uvidíme jestli si na konec tuhle knížku přečtu :) Pěkná recenze :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama