Temné vize: Posedlost

30. ledna 2014 v 19:40 | Kariol
Temné vize: Posedlost - L.J.Smith

Originál: The Possessed
Počet stran: 248
Nakladatelství: Fragment, 2012

Zoufalý únik do nicotného pryč
Jakmile na povrch vypluje pravda o šílených plánech pana Zetese s pěticí středoškoláků s paranormálními schopnostmi, neváhají Kaitlyn, Rob, Anna, Lewis a Gabriel jednat a dávají se na útěk. Především však vyráží na nebezpečnou a velmi dlouhou cestu, na níž se blíže seznamují, uvědomují si vážnost celé situace, řeší dosud nepoznané konflikty a snaží se rozvážně uvažovat o dnech uplynulých i následujících. A pak je tu samozřejmě Gabriel, který své ochranné zdi ve své mysli telepaticky propojené s ostatními ze skupiny staví překvapivě vysoko a každým dnem se chová podivněji.
Jedinou nadějí, která jejich vypůjčenou dodávku žene dál, je vidina bílého domu, o kterém se Kait, a tím pádem i jejím čtyřem přátelům, zdálo. Doufají, že právě tam jim někdo může odpovědět na naléhavé otázky a pomoci přežít.


"Možná, že nám ti lidé z bílého domu dokážou pomoct," nadhodila. "Možná budou znát způsob, jak tě vyléčit - napravit, co ti krystal způsobil."
"Pokud to byl krystal," poznamenal Gabriel. Se slabým sebeironickým úsměvem dodal: "Mám pocit, že od těch lidí v bílém domě očekáváme nějak moc."
To proto, že nemáme žádnou další naději. Kaitlyn to nevyslovila nahlas, ale věděla, že jí Gabriel rozumí. Ona s Gabrielem si někdy rozumněli až příliš dobře.

Do druhého dílu série Temné vize od autorky L.J.Smith, která figuruje v souvislosti s knížkami Upíří deníky, jsem se pustila hned po přečtení prvního. Bohužel, i když jsem ho četla takřka stejným způsobem, postrádala jsem v něm něco, co by příběh s takovou zápletkou měl obsahovat. Jako kdybyste četli detektivku a už od začátku věděli, kdo bude vrahem - a hned by knížka ztratila to nejcenější, totiž moment překvapení z posledních kapitol. A i když tato třídílná série zpočátku působila na mou nepříliš sečtělou mysl zajímavě, druhý díl mě lehce strhl k těm, kteří tuto autorku nečtou.

Byl zesláblý. Zesláblý tak jako ještě nikdy. A uvnitř měl strašlivý pocit - hladu. Vyhořelý pocit, jako by ho spálil oheň a on zůstal zčernalý a vyprahlý. Jako popraskaná země žíznící po letním dešti.
Ještě nikdy se takhle necítil. A část jeho já, maličká část, která sídlila stranou od zbytku jeho duše a někdy mu našeptávala, co by měl dělat, mu napovídala, že na takovém pocitu je něco nebezpečného. Něco špatného.

Poté, co se Kaitlyn a jejím čtyřem přátelům, se kterými sdílí nejen paranormální schopnosti, ale i svou telepaticky propojenou mysl, podaří utéct z domu šíleného pana Zetese, se vydávají na dlouhou, náročnou a nebezpečnou cestu přes celé státy, aby našli bílý dům z jejich společného snu, ve kterém, jak doufají, jsou lidé, kteří jim dokáží pomoci vyřešit jejich problémy.
Těch je hned několik. Zvrhlý Zetes, vlastnící smrtící zbraně, jim je v patách a psychicky na ně útočí. Telepatické spojení pěti myslí, které by se mohlo jevit jako užitečné v boji se zlem, mění povahy všech propojených - Kaitlyn, Roba, Anny, Lewise a Gabriela. A pak je tu jeden velký zádrhel ve zvratu událostí, který se tak úplně netýká celé skupiny...
V prvním díle se Kaitlyn seznámí s oslnivým dobrákem Robem vyzařujícím slunce a klid, který umí lidi nabít léčivou energií. Naproti tomu tu stojí temný černovlasý Gabriel s uhrančivým pohledem a smrtícími energickými schopnostmi. Není tedy trochu klišé, že se těmto dvěma rozdílným povahám - slunci a černé díře - zalíbí právě rusovlasá Kait s kouřově modrýma očima čarodějky?

Kaitlyn úplně otevřela oči a nevěřícně hleděla na kresbu. Viděla siluetu s širokými rameny, jejíž linie těla se táhly přímo dolů a která vypadala jako muž v kabátě...
Jediným prudkým pohybem byla na nohou.
Já ji zabiju. Ach, Bože, já ji zabiju...

Ačkoliv jsem knížku přečetla téměř ve stejném čase jako první díl, který se mi i docela na úvod série líbil, nemůžu říct, že by mne ve čtení hnala touha po zjištění dalších a dalších informací. Ne natolik, abych se snažila přijít na kloub událostem s nutkavou potřebou, kterou u spousty jiných knížek mám. Ale zároveň si netroufám psát, že bych četla rychle proto, abych měla Posedlost z krku a mohla si útlou knížečku napsat na seznam. Naopak jsem se snažila vnímat jak pozitiva, tak negativa, protože to dozajista není nejhorší knížka dob. Jen je, bohužel, oproti prvnímu rozjezdovému dílu lehce nudná a i když ne pořád předvídatelná, tak vás náhlá zjištění a zápletky nepřekvapí, vezmete je jako další "problém" do hry. Možná, že by tomu tak nebylo, kdyby se hlavní hrdinové nechovali tak, jak se chovali a kdyby celá situace nevyzněla tak uměle, že vlastně nemáte při čtení co dělat. Ráda bych držela pěti teenagerům palce a přála jim, aby Bílý dům našli, ale když jsem pak viděla, jak jednoduchou mají cestu vpřed, začala jsem pochybovat o tom, že by svůj sen doopravdy nenašli. Museli ho najít, bylo to jasné jako facka.
A jak jsem u prvního psala, že se postavy nevyvíjí, má to pokračování, i když ne zrovna slavné. Nějaké větší změny se nekonají, pouze se postupně zhoršují povahové vlastnosti hlavní pětice. Mám občas pocit, že ani neuvažují jako šestnáctiletí - často mi připadali opravdu hloupí i v lehce řešitelných situacích, a nebo naopak problém rozlouskli během chvilky, jako by žádný nebyl. Nepřirozeně a strojeně. To mě docela mrzí, protože to sráží opravdovost těchto jinak docela dobře vymyšlených postav.

"Zůstaňte pohromadě," zakřičel Rob a natáhl se pro Annu a Lewise. Pevně je chytil a všichni čtyři se přitiskli k sobě. Bylo to jako snažit se stát uprostřed sněhové bouře.

Knížku bych.. já nevím, jestli nedoporučovala, třetí díl mám stále rozečtený a zatím mě nejvíc zaujal první díl. Kdybych tušila, že to nebude jen lehký rozjezd a že se to ve druhém díle nezlepší, asi bych ani po dalších osudech Kaitlyn a jejího milostného trojúhelníku a po boji s šíleným Zetesem nepátrala. Kdo ví. Takže určitě, pokud máte přečtený první díl, zkuste i tento. Uděláte si obrázek o vývoji postav k lepšímu/horšímu, o stylu psaní autorky, o zamotanosti nepevně zavázaných uzlíků příběhu a o spoustě dalších věcí. Ale abych nepropagovala jen zápory - knížka v sobě skrývá jednu novinku (pro mě novinku, nikdy jsem o ničem takovém nečetla), která by všechny milovníky nadpřirozena a paranormálních schopností spojených s nebezpečím a lidskými životy mohla nadchnout. :)

Mé hodnocení:
★ ★ ☆ ☆ ☆

KNIHY V MÝCH MYŠLENKÁCH:
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu.
Je druhým dílem série, která mne ve svých počátcích zaujala.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Paranormální boj.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Rozhodovat (se).
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Vlastně mě lidi v tomto díle moc nezaujali. Jediný, kdo se o moc nezměnil ve své původní vyhovující povaze byla Anna, která sice ztratila svůj klid a vyrovnanost, ale pořád jsem ji chápala a nepřipadala mi jako takový mimoň, na rozdíl třeba od Kaitlyn, která mě docela štvala. A nechtěla bych být Lydií, protože její osud mě vážně mrzel - zrovna taková holka by si to nezasloužila. (Prozrazovat, kdo to je, nebudu, spoilery nevedeme.)
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Když to takhle zpětně hodnotím, pozitivní je, že hlavní hrdinové (a Kaitlyn obzvlášť) nemuseli v tomto díle dělat velká a důležitá rozhodnutí, která by změnila jejich životy. Protože se bojím, že by se nejen nemělo o čem psát ve třetím díle, ale pak by taky mohla knížka ztratit nějaký ten plusový bodík - některých závěrů se docela děsím, po tom, co už jsem se od postav naučila očekávat.
A druhým pozitivem, v jistém smyslu se to tak dá opravdu brát, opět je to knížka čistě oddechová, žádné přemýšlení, jen ležet a automaticky číst a snažit se pochopit zvláštně vytvořené hlavní hrdiny. :) Čas od času tyhle knížky neškodí, ale myslím, že jakmile tuto sérii dočtu, sáhnu po něčem opačného rázu. :)
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Vlastně jsem jich uvedla víc než dost. Zmiňovat se o autorčině stylu psaní by nebylo sice na škodu, ale zároveň nemohu ho nemohu přesně zařadit. Protože ačkoli používá barevná slova v popisech, stále těm větám, odstavcům, stránkám, chybí nějaký nádech osobnosti. To i Rowlingová vykládá poutavěji.

* v článku jsou použity úryvky z knihy
* děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku

Kariol
 


Anketa

Ty a knihy?

Čtu a rád/a 85.7% (90)
čtu, ale z donucení 6.7% (7)
nečtu 7.6% (8)

Komentáře

1 bumblebee bumblebee | Web | 30. ledna 2014 v 20:32 | Reagovat

Napsala jsi to hezky, zni to moc zajimave, ale pro me to asi neni :) a kdyz nevis jestli to doporucovat, tak se do toho radsi nepohrnu:) v ankete sem klikla, knizky ctu rada, to je jasny :) ale musi me necim zaujmout

2 Daenerys Daenerys | Web | 31. ledna 2014 v 15:20 | Reagovat

zní to celkem dost zajímavě, ráda čtu knížky, ale myslím, že pokud si tuhle přečtu tak to bude až za hodně dlouho, protože teď číst moc nestíhám :-(

3 Ellnesa Ellnesa | Web | 31. ledna 2014 v 15:28 | Reagovat

Tento díl Temných vizí mi přišel nejslabší, nebyl sice špatný, ale neměl to vnitřní kouzlo jako 1 a 3.

4 Date tree Date tree | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 16:57 | Reagovat

V první řadě bych ti moc ráda poblahopřála k přijetí do AK, dále máš krásný nový design, moc se mi takové jednoduché líbí :)
A teď už k recenzi.. tenhle žánr nemám úplně v oblibě navíc jsem sice spíše pro jednodílné knihy, ale občas přečtu i nějakou tu sérii :) je super že takhle hodně čteš a umíš na to napsat parádní recenzi, jen tak dál! :)

5 El El | Web | 31. ledna 2014 v 18:42 | Reagovat

Asi zkusím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama