Temné vize: Vášeň

31. ledna 2014 v 22:02 | Kariol
Temné vize: Vášeň - L.J.Smith

Originál: The Passion
Počet stran: 256
Nakladatelství: Fragment, 2012

Zbarveno do ruda
Ačkoli se Kaitlyn, Robovi, Anně a Lewisovi podařilo získat úlomek posledního čistého křišťálu předtím, než ho Zetesův zrůdný krystal roztříštil, nemohou nic dělat. Gabriel je zradil tím nejhorším možným způsobem, pan Zetes je velmi mocný a krystal, kterým udržuje při životě zešílené studenty, má ukrytý na neznámém místě a zabezpečený osmimístným číselným kódem.
Kaitlyn si uvědomuje, že takovým způsobem nikdy nemohou zvítězit a vydává se na vlastní pěst zpátky do Institutu, kam před několika týdny přijela s úplně jinými vizemi o budoucnosti. Věří, že jako špeh má šanci poznat bláznivé studenty, jejichž paranormální schopnosti jsou nebezpečné a posilované zlem krystalu, že dokáže najít místo, kde je krystal schovaný i rozluštit kód k němu. A doufá i v pomocnou ruku Gabriela...


"Není to tvoje chyba, Gabrieli," zašeptala. "Považuješ sám sebe za špatného kvůli tomu, co dokážeš dělat svou myslí. Ale to z tebe udělal krystal, není to tvoje chyba. Něchtěl jsi to tak. A nejsi zlý."
"A právě v tom se mýlíte." Gabriel se k ní otočil čelem a ona uviděla, že se zklidnil. Ovšem v jeho očích už byl zase chlad, mrazivé šílenství, které bylo děsivější než jakákoli zuřivost. Když se usmál, Kait na pažích naskočila husí kůže.

Lisa Jane Smith, autorka převážně Young Adult knížek, napsala více než dvacet pět knih pro mládež, včetně populárních Upířích deníků, které byly i zfilmovány. Já jsem od ní kromě trilogie Temné vize nečetla nic dalšího, ani nemám chuť. Myslím, že kdybych neměla s čím srovnávat, její knížky by se mi líbit mohly podstatně víc. Ale už jsem četla desítky jiných, lepších knížek (i třeba ve stejném žánru či věkové kategorii) a bohužel jsem si tuhle autorku nezařadila mezi ty, od kterých si toho chci přečíst co možná nejvíc. Přitom její nápady, nebo alespoň ten v Temných vizích, jsou vážně dobré a stačilo by je víc promyslet a lépe zpracovat a nebála bych se hodnotit vyššími čísly.

Nemůžeš milovat dva lidi současně. To nejde...
Nebo ano?
Najednou Kaitlyn začalo být chladno. Měla studené ruce i tvář. Jako by někdo otevřel okno někde uvnitř ní a vpustil dovnitř ledový vítr.

Od Bratrstva z Bílého domu, který pětice teenagerů s paranormálními schopnostmi hledala v předchozím díle, dostali Kait, Rob, Anna a Lewis úlomek z posledního křišťálu dobra, který existoval na světě. Bratrstvo jim ho předalo s napětím a očekáváním, neboť válka mezi dobrem a zlem doopravdy začínala. Víc psychických útoků, víc bolesti a zrad od těch nejbližších. Smrt.
Kaitlyn se proto rozhodla vydat se zpátky do Zetesova institutu, aby zde jako tajný špeh nalezla odpovědi na nevyřčené otázky, našla zlý krystal pana Zetese a zničila ho. Jenže všechno se změnilo - institut už není tím přátelským místem, uklizeným a bezpečným. Žije zde pětice přívrženců pana Zetese, ale jsou to v podstatě jeho bývalí studenti, kteří po střetu s krystalem zešíleli a jsou odkázáni na jeho zrůdné doteky plné energie. Kaitlyn se dozvídá o černé minulosti a šílenství, které přesahuje hranice jejího chápání, o posedlosti a touze po moci a místě na vrcholu společnosti. Účastní se nebezpečné - a přitom s paranormálními schopnostmi jejích nových spolubydlících - krádeže, hledá místo, kde je krystal schovaný a pátrá po něm.
Jenže nemůže to být pořád tak jednoduché a i když Kaitlyn doposud všechno procházelo a zdálo se, že jí ostatní opravdu uvěřili, její plány ztroskotají. Přežije vůbec svou odvážnou bitvu nejen se zvrhlou posedlostí obětí Zetesova krystalu? A opravdu dokáže milovat Roba a Gabriela současně?

Svět zmizel, protože ho necítila. Nikdy předtím si to neuvědomila, ale svět tvořily její smysly. Nikdy nepoznala nic než svůj vnitřní obraz světa, utvořený z toho, co viděla a slyšela. A teď nic neviděla, nic neslyšela, neexistoval žádný obraz světa, žádný svět. Nedokázala si udržet přesvědčení, že venku nějaký svět je - nebo že je nějaké venku.

Upřímně nevím, jestli bych po třetím díle Temných vizí sáhla, kdybych ho už neměla jako recenzní výtisk v knihovně. Oproti druhému dílu, kterému jsem bohužel musela dát pouze poloviční hodnocení, je to lepší počtení a dokonce jsem ke konci nepotlačila úsměv nad posledními stránkámi plnými jakéhosi vydechnutí. I když jsem ze začátku pochybovala o kvalitě posledního ze tří dílů, nakonec se svými nečekanými závěry dostala knížka o trochu výš. Ale stejně to bylo téměř podobné druhému dílu v jedné věci - Kaitlyn měla všechno jednoduché. Když se rozhodla, že půjde do Institutu, téměř nic jí v tom nezabránilo, i když se našlo pár pikantních a trochu napínavých scén v jinak takovém obyčejném vyprávění. Dokonce i studenti a Joyce ji přijali, což mě dost překvapilo, a ve své podstatě vše běželo tak, jak má, až do čtrnácté kapitoly, kde se konečně objeví nějaké to napětí a zadržení dechu nad věcí.
Když už jsem věděla, kdo s kým nakonec bude mít jaký vztah (řekla mi to sestra, protože, nejspíš, jí dělá radost, když mi zkazí moment překvapení. I když, v této knize to bylo tak patrné, že bych se to stejně v průběhu dovtípila sama.), štvalo mě, jak se neustále všichni bouří, hádají a nenávidí a hnedle zas milují. Jo, Kaitlyn je odborník na změnu nálad, podobně jako já na změnu vzhledů na tomto blogu. :D

Pak Kaitlyn přepnula do skutečného světa. Frostová vystřelila k ní, chytila ji za ruku a omotala jí prsty se stříbrnými nehty kolem zápěstí.
"Pane Zetesi, vím, jak to udělala!" vykřikla Frostová tenkým a pronikavým zlostným hlasem. "Mluví s nimi! Mluvila s nimi právě teď a má strach, že je chytíme, protože jsou přímo sem!"

Navzdory tomu, co jsem právě řekla, musím uznat, že je to docela povedená knížka. Rozhodně je to příjemné uzavření série, happyend jak má být a všichni jsou spokojení, nikdo není sám a život jde poklidně dál. I když vím, že takhle to doopravdy nechodí a v samotné knize to zní trochu směšně, protože dobré konce se vším všudy nebývají příliš časté, ale alespoň jsem se nemusela shánět po papírových kapesníčkách. Pokud se pro tuto sérii rozhodnete, nabádám vás, abyste se nenechali odradit druhým dílem, který považuji za nejslabší, a dočetli až do konce. Protože když to tak shrnu, vlastně to bylo příjemné večerní počteníčko. Taková oddychovka, vůbec vás to nevyčerpá! :)

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ☆ ☆

KNIHY V MÝCH MYŠLENKÁCH:
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu.
I když bych po ni nejspíš po dočtení druhého dílu nesáhla, měla jsem ji v knihovně a nakonec ji opravdu otevřela.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Rozpolcená existence.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Zachránit.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Jelikož jsou postavy stále stejné jako v předchozích dvou dílech, nikdo kromě Anny mě znovu neoslovil. I když jsem si získala o malinko světlejší pohled na Kaitlyn, hlavní hrdinku, stále mi povětšinou nebyla moc sympatická. A pak Joyce - sice bláznivě posedlá, ale v hloubi duše milá a dobrá osoba.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Mezi pozitiva bych určitě řadila to napětí ke konci, které oživilo jinak docela nudný děj. Tehdy jsem poprvé opravdu doufala, že to dobře dopadne, i když mi tak podvědomě bylo jasné, že špatně to zkrátka neskončí. A pak jsem byla moc ráda, že se Robovi podařilo uzdravit Marisol, která v prvním díle upadla do kómatu.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Kaitlyn, která se měla chovat jako špeh, se chovala dost nemožně. Nejenže byla děsně neopatrná a zbrklá, ale vážně, v reálnu by jí na chabé výmluvy nikdo neskočil. Do toho se místo pokusu zjistit něco víc pouštěla do divokých hádek s ostatními, takže na sebe a svůj podraz ještě víc upozorňovala.

* v článku jsou použity úryvky z knihy
* děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku

Kariol
 


Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 1. února 2014 v 7:31 | Reagovat

L. J. Smith většinou čtu tak trochu z donucení, protože dopředu vím, jak to všechno skončí :D - Alespoň tak tomu bylo u Upířích deníků, kde to nakonec přebral jakýsi ghost writer, takže se docela bojím, jestli bych se při dalších sériích nenudila

2 Taure Taure | Web | 1. února 2014 v 12:29 | Reagovat

Páni,Ty ses do toho čtení opravdu opřela! :-)

podle Tvého hodnocení soudím,že knížka je pro nenáročné diváky jako stvořená :-).

A  abych nezapomněla,pěkný nový kabátek blogu ! :-)

3 Ellnesa Ellnesa | Web | 2. února 2014 v 13:55 | Reagovat

Pěkný lay, Maky Orel se vážně povedl. Mě se trojka líbila, ale fakt je, že ty vztahy jsou docela průhledné. A recenze se ti moc povedla!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama