Náhodou, já čtu tvé inteligentní a fundované recenze moc ráda a komentuji je. Každý to máme zkrátka jinak.
Co se týče songu, kteý by mě rozesmál, tak jsem dlouho přemýšlela, ale nenašla jsem. Já poslouchám žánry, které mě pobízejí k jásání, tanci, nadšení a duchovnímu povznesení. Ke smíchu mají daleko.
Nicméně, je to moc hezký článek, jaké ty umíš skvěle nastylizovat.♥♥♥

Většinou neznám písničky, co zveřejňují blogeři a ani tohle není výjimka.
Jinak myslím, že u takových článků se objevuje víc komentářů, protože čtenáři u nich mají možnost víc se rozepsat o svém názoru. Na film, který jsem neviděla, moc obsáhlý komentář nenapíšu, stejně jako na knihu, kterou jsem nečetla, můžeš mě maximálně inspirovat. Jenže u takovýchhle článků čtenář napíše, jaký je jeho názor a jakou písničku by třeba zvolil on.
Mně rozesměje zaručeně The Dramatic Song od Tobuscuse, nebo od něj písnička Sideburns, prostě většina písniček od něj, je super a má skvělé texty a videa.

Já miluju Diskopříběh takže u mě v tomhle vyhrává tahle poslední písnička a klip z prvního dílu :) https://www.youtube.com/watch?v=dzGEeDbuiRQ :)) Je to prostě nejvíc nejúžasnější písnička a záběr z celýho filmu ^^ Zahrát si v tom klipu, nebo aspon trochu podobným by bylo neskutečně nádherný :) Kdo nemiluje Diskopříběh snad neexistuje :)

Promin, můžu mít prosím ještě jednu prosbičku? Kamarádi z kapely mají jedinečnou možnost zahrát si na jednom podiu a tak si splnit jejich sen se známou českou kapelou Rybičky 48 :) Pomůžeš, stačí když dáš na tomhle odkazu pod status u komentáře kapela ,,On The Way" like :) Děkuju moc, vážně pomůže každý hlas :) https://www.facebook.com/rybicky48/photos/a.116722358111.96210.116139658111/10152278249718112/?type=1

[3]:Na otázku, kdo nemiluje Diskopříběh, si po takovéhle nadšené reakci dovoluju jen nenápadně pozvednout ukazováček :)))))) Na to mávat vehementně oběma rukama si netroufám... koneckonců nedávno mi manžel zkritizoval mého oblíbence Sherlocka z BBC a docela mě otrávil )))

Já se přiznám, že recenze na knížky, které jsem nečetla, vynechávám. Nevím proč, je to takový můj zlozvyk... :)
Nejradši mám Nemalé radosti, protože jsem vždycky asi nejradši četla "vykecávací" či "deníčkové" články.

Jinak Šrouby a matice moc nemusím... A mě vždycky rozesměje Elektrický valčík od Cimrmanů :)

aha tak to se omlouvám necekala jsem ze takovou klasiku by nekdo nemel rád :) jen jsem reagovala na otázku co mě rozesměje :)

Svěrák a Uhlíř jsou skvělí jako mladší jsem většinu jejich písniček (některé mi přeci jen už jako děcku přišly slabší) měla moc ráda a dodneška se u nich usmívám, když je náhodou slyším, a rovněž ve mně evokují hromady vzpomínek.

Svěrák a Uhlíř pro mě taky znamenají dětství - speciálně jednu paní učitelku a jednu kamarádku - obě je zbožňovaly :)
.
Oproti tomu Šrouby a matice jsou pro mě písničkou vzpomínkovou, kterou jsem hodně let nemohla ani slyšet. :) ale už je to pryč.
.
a proč raději čteme články blebtací než recenze? :) U tebe proto, že se mi líbí, o čem přemýšlíš a co tě napadá, přijde mi, že už se trochu známe a to má člověk hned větší chuť číst si něco o tobě. Oproti tomu nemám moc chut číst recenze na knížky, které jsem nečetla a o kterých vím, že je ani číst nebudu. Na druhou stranu si ale myslím, že díky nim se k tobě na blog může dostat i nějaký nebloger - prostě ho bude zajímat názor na knihu Ten, kdo stojí v koutě (:)) a tak se progooglí až k tobě. :)

Písničky pěkné, Mandrage moc neznám, ale dobře se poslouchala, Šíp a Uhlíř, to je klasika, spolu se Svěrákem perfektní zpěvná muzika.
Ta poslední je opravdu ňuňu.
A proč je víc komentářů pod těmito, nebo "vykecávacími" články? To už odpověděly některé blogerky v komentářích, protože na vykecávací články můžeš nejvíc reagovat, buď máš podobné zážitky, nebo tě to prostě nějak osloví. Kdežto u recenzí, co napsat? Že je to zajímavý tip, že je to nezajímavý tip, případně že knihu jsme četli a líbila se, nebo nelíbila se. Tím nechci říct, že recenze jsou k ničemu, určitě ne, a navíc píšeš recenze výborně, ale prostě, co k nim psát, je trochu omezené.