Colette

24. února 2014 v 14:46 | Kariol |  Mládí na křídlech
Je zvláštní, jak rychle ten čas letí. Téměř půl roku uplynulo od mé poslední návštěvy kina, kde jsem se byla podívat na (tehdy nový) film Colette. Chtěla jsem ho vidět už jenom kvůli knížce, kterou jsem v té době četla a která mě nadchla. Jenže tehdy jsem prostě o filmu nedokázala moc nic napsat. Měla jsem roztříštěné všechny myšlenky, jako bych si atmosféry největší továrny na smrt ukousla příliš velké sousto. Vyčkávala jsem, až emoce z filmu vstřebám, a nakonec se mi to povedlo a já o nich můžu napsat něco víc, než jen, že jsem film zhlédla.


(Fotka s představitelkou Colette, s Clémence Thioly, stažena zde.)

Asi už bych se o filmu ani neodhodlala nic napsat, během půl roku pocity ztratí na intenzitě, ale naskytla se mi možnost znovu vidět Colette, která je nominována na cenu Českého Lva, znovu vidět. A vzpomněla jsem si, že této rubrice dlužím zápisek. Takže jsem si, i když s trochou napětí, film pustila a i když už jsem věděla, co od něj čekat, stále jsem měla po těle husinu s přesvědčivé naléhavosti záběrů.

Strhující příběh o lásce silnější než smrt
Příběh vypráví o lásce krásné belgické židovky Colette Cohenové a žida Viliho Felda, přežívajících kruté životní podmínky koncentračního tábora v Osvětimi. Vzájemná potřeba být v blízkosti toho druhého jim dodává sílu, kterou v každodenním boji o život potřebují. Seznámí se spolu na příjezdové rampě - Vili poradí Colette, co má říct kontrole, aby ji neposlali do plynu, a ona díky němu přežije. Svou ženskou krásou a nevinností okouzlí zvráceného esesáka Weisackera. Ten ji následně přidělí do své dílny, kde ženy párají oblečení po mrtvých a vybírají z něj cennosti. Zároveň si užívá svou moc nad bezbrannou dívkou a nechává ji trpět pro své potěšení. Při svém honu po vyděšené Colette je schopný všeho, a když si všimne pouta Colette a Viliho, začíná se mstít. Vili mezitím spolu se svými přáteli a svou láskou plánují útěk z tábora, při jehož prozrazení by byli ihned popraveni...

Přesvědčivě děsivý pohled do osvětimského pekla
Režisér Milan Cieslar vytvořil spolu s dalšími tvůrci filmu opravdu přesvědčivý obrázek toho, co se utajeně dělo s miliony lidí v koncentračních táborech. Byl to pro mě šok, když jsem tu atmosféru pociťovala i přes obrazovku, když ke mě zoufalý křik umírajících židů doléhal a nutil mě o těch hrozných čtyřicátých letech minulého století přemýšlet. Znovu se mi v hlavě mihla otázka, jak nějaký člověk může jiným lidem takhle ublížit. Zajímavá je i věta v začátcích příběhu: "Bůh stvořil člověka, a člověk stvořil koncentrační tábor." Tento výrok jen podtrhuje nenapravitelný čin. Těm milionům nevinných lidí už život nikdo nevrátí. A těm, kteří udušení cyklonem B unikli, ani čas nevymaže vzpomínky a vězeňské číslo vytetované na předloktí.
Film je natočen velmi, velmi přesvědčivě. Kromě křehké a hřející lásky Colette a Viliho se divákům nabízí pohled i na smrt, úmornou práci, zneužívání, naprostou ignoraci lidských práv, rasismus a bezmocnost. Existence byla tehdy tak pomíjivá a záviselo i jen na pohledu a kdokoliv mohl být zastřelen. Poslán do plynu. Cokoliv. Nadřazení nacisté si užívali bolest Židů, bavili se zneužíváním Židovek a svévolným střílením vězňů.
Další plus, které filmu bezpochyby patří, je skvělá emotivní hudba. Atli Örvarsson, který ji složil, má můj hluboký obdiv, neboť melodie nádherně podtrhovala to, o čem by příběh měl pojednávat.

Český dabing na škodu
Jediné, co mě na filmu mrzí, je, že není namluven podle národnosti herců nebo postav, které hrají. Třeba s titulky. Ráda bych slyšela Colette mluvit francouzsky, nacisty německy nadávat a Židy modlit se v jejich jazyce. Sem tam se v dialozích mihla slovenština, ale ani ta mě nedokázala přesvědčit o tom, že v továrně na smrt opravdu bylo tolik rozmanitých národností Židů.
Na druhou stranu, celkový scénář se mi moc líbí a je nedílnou součástí mého ohodnocení filmu.

Je však těžké film hodnotit hvězdičkami a myslet si, že je tím všechno vyřešené. Příběh Colette se mi vryl do paměti stejně nesmazatelně jako třeba slovní druhy, budu si ho pamatovat ještě hodně dlouho. A dosud jsem neviděla žádný film z druhé světové války, který bych mohla tak vysoce ohodnotit a zároveň si být vědoma toho, co se v něm vlastně dělo.

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ★ ☆

Kariol
 


Komentáře

1 Em Zet Em Zet | Web | 24. února 2014 v 16:50 | Reagovat

Na to bych se dívat nemohla, nemám ráda filmy s touhle tématikou. :-) Ale tobě se to povedlo napsat pěkně, s tím dabingem souhlasím, mám obecně raději originál! :-)

2 Magdaléna Magdaléna | Web | 24. února 2014 v 18:48 | Reagovat

Za 5 let budu říkat, že jsem četla recenze slavné publicistky, ještě když byla menší :)
.
Film zní zajímavě, ač podobnou tématiku nevyhledávám. Pamatuju si, jak mě kdysi paralyzoval Holokaust, vážně jsem na to myslela ještě hodně dlouho... Podobný účinek na mě měl i Hořící keř (viděla jsi? také vyhrál Lva, tuším :)).
Co se ale týče námětu, hodně se to blíží dokumentu o Arnoštu Lustigovi. Byli jsme na něm tento měsíc, proběhla i debata s režisérem (jemně distingovaný a krapet nadřazený pán) a bylo to moc zajímavé... :)

3 Beatricia Beatricia | Web | 25. února 2014 v 21:04 | Reagovat

Já tuto tématiku nemám v lásce a herce Mádla také ne.
Ty jsi ale napsala profesionální, nádhernou recenzi. Také budu za nějaký rok pyšná, že jsem si komentovala se slavnou a populární spisovatelkou V.R., která už ve svých čtrnácti letech dokázala psát skvělým a vybroušeným stylem. :-)

4 Vendy Vendy | Web | 26. února 2014 v 0:01 | Reagovat

Musel to být opravdu emočně silný film. Sice toto téma nemám ráda, ale občas se překonám a většinou nejsem zklamaná. Shodou okolností jsem včera poslouchala vzpomínky jedné ženy, která přežila koncentrák jako malá holka a viděla svoje rodiče jít na smrt. To musí být šílené trauma. Byli jedinci, kterým vyvraždili celou rodinu, myslím tím i prarodiče, tety, strýce, bratrance... to je taky hrozný pocit, najednou být na světě sám. A nevědět, jestli se radovat z přežití, nebo cítit vinu z přežití a celý život v sobě nést ztrátu všech svých blízkých.
Možná, až bude Colette v televizi, podívám se na film. Díky tvé recenzi. Píšeš vážně na úrovni a myslím, že to jednou dotáhneš na místo Spáčilové. A budeš lepší než Spáčilová.

5 Vendy Vendy | 26. února 2014 v 0:01 | Reagovat

[4]:Moje řeč! Souhlasím... :-)

6 AURIL AURIL | Web | 27. února 2014 v 18:47 | Reagovat

O tomhle filmu vím už dlouhou dobu a rozhodně bych jej chtěla vidět. Mám, ale docela obavu, aby mě nakonec kvůli přílišnému očekávání nakonec nezklamal.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama