Smysluplná vražda

26. února 2014 v 8:02 | Kariol
Smysluplná vražda - Agatha Christie

Originální název: They do it with mirrors
Počet stran: 200
Nakladatelství: Knižní klub, 2003

Záhadná podstata s nečekanou průhledností
Slečna Marplová se nechá uprosit svou dávnou spolužačkou a přítelkyní a odjede do sídla Stonygates za její sestrou, rovněž přítelkyní, Carrie-Louisou. V podivném gotickém sídle žijí kromě sedmi členů rodiny a potencionálních dědiců obrovského majetku dvě stovky mladých delikventů, kteří se zde mají naučit potlačit své zlozvyky. Jenže jeden ze zdejších obyvatel je vrah - nebezpečný vrah se schopností být na dvou místech současně...



Když nevíte, po které nepřečtené knížce z knihovničky sáhnout, začněte jimi bezhlavě listovat a třeba se vám nějaká sama od sebe vybere. Agathu Christie, autorku Smysluplné vraždy, jsem oprášila díky pohledu od Mnišky, který z ní při otevření vypadl. A rozhodně mě knížka, stejně jako znovupřečtení velikonoční rýmovačky od Mnišky, potěšila. Takže nebyl důvod k odmítnutí napínavé detektivky se slečnou Marplovou v hlavní roli.
Dvou set stránkovou detektivku od královny tohoto žánru, slavné Agathy Christie, jsem měla na svém seznamu už pěknou řádku let. Většinou se spíš dívám na seriálové epizody Hercula Poirota, než že bych četla samotné knížky. Je to ostuda, zvlášť, když mám tento styl i žánr ráda a když mi v knihovně zaplňují knížky od této britské spisovatelky více než jednu poličku.

Obyčejný motiv zakrytý přesvědčivou lží
Netuším, kde brala Agatha Christie inspiraci na tak rozmanité druhy vražd, ale většinou se v koncích knihy ukazuje, že motiv mají vrazi víceméně stejný - peníze. Velkým chytákem této knihy však je tajemno, které vrahův důvod mačkat spoušť revolveru obklopuje. Až do poslední kapitoly si čtenář nemůže být jistý skutečným důvodem zabíjení. A i když slečna Marplová - bělovlasá stařenka se smyslem pro humor, porozuměním a schopností vnímat to, co ostatní přehlédnou - pozná pachatele, čtenář se to z logiky jejího přemýšlení nedozví.
V er-formou psaném příběhu jsou zasazeny myšlenkové pochody důležitých postav, jako je vyšetřující inspektor Curry, překvapivě bystrá slečna Marplová, naivní (mně na nervy jdoucí) Carrie-Louisa, její zanedbaná dcera Mildret Stretová či půvabná vnučka Gina. Čtenář si tak může nejen lépe zapamatovat a přiblížit hlavní hrdiny, ale poznáním názorů lidí, kteří nevědomky přihlíželi vraždě, si sám udělá obrázek o situaci. V mém případě to tak bylo a musím říct, že jsem byla závěrem dost překvapena. I když, jakmile mi (ehm, zdrcené rodině) slečna Marplová vše vysvětlila, musela jsem se sama sobě zasmát, jak to, že jsem si takových drobností nevšímala. Alespoň vím, odkud má autorka svůj titul.

Sympatičtí podezřelí a různorodé povahy postav
Když se spisovateli podaří zasadit do příběhu postavy, ke kterým si čtenář během těch několika dnů čtení dokáže udělat vztah, dá se hovořit o povedené knize. V případě Smysluplné vraždy jsem si velmi oblíbila slečnu Marplovou, která díky všímavosti rozluštila nemálo zločinů a jiných záhad a bez které by příběh neměl tu správnou atmosféru, neboť právě jí se chodili psychicky zhroucení lidé svěřovat.
Další postavou, která si získala mé sympatie, byl Walter Hudd, Ginin manžel z Ameriky, který se ve starobylém blázinci zvaném Stonygates cítil tak špatně, že to ovlivnilo jeho pohled na svět a pohled světa na něj. Není proto divu, že byl hlavním podezřelím. A přesto jsem věděla, že ačkoli měl motiv i příležitost, nic takového by nespáchal.
Stejně jako je tomu v životě, ani v knize vám nemůžou sednout všechny postavy. Autorka ten trn v mých očích zasadila do povahy samotné Carrie-Louisy, kolem níž se celý příběh točil. Nedokázala jsem pochopit její naivitu, naprosté nevnímání reality a nošení růžových brýlí. Na druhou stranu to omlouvá fakt, že v životě nějaký realistický pohled na své okolí nepotřebovala - všichni ji zbožňovali a udělali by pro ni první poslední, takže ona sama nemusela vůbec ničemu čelit.
A bylo mi líto Mildret Stretové, která vyrůstala coby méněcenné dítě vedle adoptované sestry Pippy. Soucítila jsem s ní a přála jsem jí, aby konec byl alespoň pro ni dobrý. Naštěstí mezi ní a její matkou stále existovalo silné pouto, které v tak těžkých chvílích nepovolilo, ale naopak upevnilo své uzlíky.

Ideální detektivka k horkému čaji a vyhřáté posteli
Nezbývá mi, než tuto knížku od nakladatelství Knižní klub doporučit všem, kteří by si jednou za čas chtěli přečíst kvalitní detektivku. A že Agatha Christie zaručuje kvalitu, na to vemte jed. Ten raději ne, v knížkách ho bude dost a dost a můžu vám slíbit maximální čtenářský zážitek ze Smysluplné vraždy.
Každá knížka si zaslouží jinou péči, protože všechny jsou jedinečné. Vražda ve Stonygates se nejlépe čte (alespoň v mém případě) ve vyhřáté posteli s hrnkem teplého čaje. Ve večerních hodinách stačí pár kapitol a když už se od nich odtrhnete, uspí vás dumání nad pachatelem zločinu. Trochu morbidní ukolébavka, leč účinná.

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ★ ☆

Kariol
 


Komentáře

1 Janinka Janinka | E-mail | Web | 26. února 2014 v 10:41 | Reagovat

Jo Agatha :-), zrovna včera jsem přemýšlela, že bych měla vytáhnout všechny její knížky a vypsat si, které mi ještě chybí. Třeba je Ježuch nadělí :D.

2 fendsterovci fendsterovci | Web | 26. února 2014 v 11:03 | Reagovat

Uau ty máš krásny blog :) A knižka patrí do srdca čitateľa :)

3 Vendy Vendy | Web | 27. února 2014 v 9:49 | Reagovat

Agatu Christie jsem zatím nedokázala přelouskat, něčím pro mě byla moc těžká. Moje kamarádka naopak přečetla všechno, co napsala a má doma od ní snad všechny knížky. Hercula Poirota znám jenom ze seriálů (výborných seriálů), viděla jsem film Agatha (kde hrála hlavní roli) a v knižním klubu objevila její životopis, ten by mě hodně zajímal.
Recenzi jsi napsala dobře, zaujaly mě tvé postřehy ohledně hlavníh pozdrav a máš pravdu, přestože tě Carrie-Louisa mohla popouzet svou naivitou a růžovými brýlemi, v podstatě si je mohla dovolit mít, pokud byla hejčkaná od ostatních. Však kdyby se octla ve světě, kde by se musela starat sama o sebe a každej na ni kašlal, to by jí růžové brejle hodně rychle spadly. (To mi připomnělo starou telenovelu Esmeralda, kde slepá hrdinka statečně odkráčela do města, že se o sebe postará sama a přitom vždycky našla někoho, kdo jí maximálně pomohl, ať se týkalo přepravy, ubytování a práce. No, povedlo se jí, postarala se o sebe sama, i když se vlastně o ni starali všichni ostatní. :-D)
Nicméně, navnadilas mě a v knihovně zkusím po některé detektivce sáhnout. :-)  :-)

4 Vendy Vendy | 27. února 2014 v 9:50 | Reagovat

[2]:Nezlob se, ale tvůj komentář podobného rázu jsem četla na tuctu blozích. Pořád to samé, jednověté nic. Zkus se trochu rozepsat, aspoň na tři věty! A zkus být konkrétnější, tohle je děsně povrchní.

5 Katt Flame Katt Flame | Web | 27. února 2014 v 12:45 | Reagovat

Zfilmovanou verzi slečny Marplové jsem viděla několikrát, nejinak je to i s tímto dílem. V knižní podobě se mi detektivka ještě do ruky nedostala, každopádně mám od této geniální ženy přečteny už dvě knihy, a sice Plavého koně (taktéž jsem viděla film, z roku 2010; přestože kniha nemá se slečnou Marplovou nic společného kromě autorky) a Hadí doupě. Podle mého názoru je Hadí doupě nejnapínavějším a nejpřekvapivějším detektivním příběhem, k němuž bych se u Agathy Christie mohla dostat. Neustálé střídání podezřelých a všímání si vět z pohledu podezřelých, jinak ale vcelku prostých. Mám stále pocit, že jsem přesně nepochopila veškeré souvislosti ohledně Hadího doupěte, přestože při posledních stranách knihy mi došlo (ještě před úplným odhalením, kteréž bylo napsáno "přiznáním" a "poznámkou"), kdo je skutečným pachatelem. Pachatelem nejnepravděpodobnějším, přitom tím jediným správným. Jak jasné to bylo na začátku, a jasnější na konci knihy!
Tak, snad se mi kniha připlete do cesty v jakékoli podobě, i když asi nebude mít takové kouzlo, jaké by jistě měla, kdybych ji četla a netušila, kdo je vrahem a proč vraždil. Ale třeba se film liší i ve vrahovi - což je sice nepravděpodobné, ale co já vím. :-)

6 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 27. února 2014 v 22:21 | Reagovat

Na Agatu si za tím netroufnu! Asi by na mĕ byla trochu složitĕjší. Ale recenze je to hezká, takže možná....?

7 Piks Piks | Web | 28. února 2014 v 16:25 | Reagovat

Jé, práve nedávno som túto prečítala :) Vo všeobecnosti mám radšej Poirota ako slečnu Marplovú, ale v knižnici si už veľmi nenavyberám...
Mne Carrie Louise skôr pripadala tak, že len ostatní si o nej myslia aká je naivná a ona v skutočnosti bola celkom rozumná a videla pravdu, aj keď bola možno trochu zasnívaná... Ale Walter Hudd bol sympaťák, vedela som si živo predstaviť, ako mu to všetko musí liezť na nervy. :)

8 CaseySeath CaseySeath | E-mail | Web | 25. září 2017 v 1:00 | Reagovat

<a href=https://www.viagrapascherfr.com/>Click here>>></a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama