Týden obyčejný

16. února 2014 v 13:52 | Kariol |  Nemalé radosti 2013/2014
A to obyčejný doslova. Nic zvláštního, co by mu mohlo dát jiný název, se nedělo. :)


1. Nejsem moc výtvarně nadaný jedinec a bohužel je to problém, když zapomenu něco nakreslit na výtvarku a pak to musím během dne dodělávat, abych nedostala špatnou známku. Jenže nakreslete během půl hodiny točité schody, když vůbec nevíte, jak se to dělá! Naštěstí mám hodné spolužačky, které se tohoto úkolu ujaly za mě a nakreslily mi schody na jedničku (doslova). Měla jsem z jejich pomoci velkou radost a doufám, že jim to někdy budu moct oplatit.

2. Ačkoliv můj prospěch z češtiny zdobí samé jedničky a téměř bezchybná práce, v recitaci rozhodně nevynikám. Jedničku získám vždy jen kvůli tomu, že se přihlásím jako první a učitelka nemá s kým porovnávat. :D Letos jsme si mohli vybrat jakoukoli poezii nebo prózu a protože jsem nevěděla, po čem sáhnout, nakonec jsem se naučila úryvek z mé nově zamilované knížky Ten, kdo stojí v koutě. Nejenže se mi celá stránka vyprávěla úplně sama, ale opět jsem pocítila k Charliemu nesmírné sympatie. :) Vážně, přečtěte si tu knížku! ;)
3. Potřebovala bych pohyb. Jenže co se tak dá dělat, když mě buď nic nebaví, nejde mi to, bolí mě to, nebo na to nemám čas a prostředky? Rozhodla jsem se, že budu každou středu a každý pátek chodit domů pěšky. Jsou to zhruba čtyři kilometry, takže taková hodinka chůze. Spolužačka, která mi věnovala onoho reprodrozda z minulých radostí, bydlí o půlkilometru dál stejnou cestou, takže chodíme společně. Je to fajnové. Povídáme si, smějeme se a tak. A navíc tím ušetřím na autobuse, takže si pak budu moct něco koupit, třeba boty. :D

4. Jedna z organizátorek Bridgebuilders, dvacetiletá Bětka, se v létě vdávala. Mámu to dost překvapilo, mě ostatně taky a myslím, že celé její okolí na to koukalo podivně. Rozhodla se tedy v kostele husitské církve (ani jsem nevěděla, že ve Slaném něco takového máme) uspořádat spolu se svým manželem takové posezení, kde by tento čin vysvětlili a rozebrali základní otázky manželství. Rozhodla jsem se tam jít, protože mi Bětka dost pomáhá s mým mluvením anglicky (jsem děsně vyděšená, že budu dělat chyby, takže moc nemluvím, což je špatně.). Byla jsem tam zaručeně nejmladší, pak tam seděli ještě jejich příbuzní, farář toho kostela a mně neznámí lidé. Milí lidé. A byla to pěkná přednáška, i když bych se všemi názory nesouhlasila. Ale což, to se mi změní, až se budu vdávat. :D
5. Měli jsme takhle hodinu němčiny, a když jsme si zapisovali téma hodiny do sešitu, zeptala se mě němčinářka: "Počítá Andula s tím Srbskem?" Kývla jsem. Aby se rozumnělo, ona němčinářka je i učitelkou ruštiny a zařizuje výměnné pobyty s Novým Sadem, umí plynule srbsky. A Anča ji minulý rok měla na ruštinu.
Pak ale řekla něco, co mě fakt překvapilo. Nabídla mi, že bych mohla jet taky, jestli bych chtěla. Kulila jsem oči. Obvykle totiž jezdí jako nejmladší kvartáni, a to jich moc nebývá. Po hodině jsem to s ní šla ještě probrat. Měla jsem z toho velkou radost, ale trochu vyprchala, když jsem si uvědomila, že bych to možná ani nezvládla. Jede se za měsíc a já se trémou anglicky pomalu ani neuvedu. :D -_- Když nepojedu letos, pojedu za rok, ale zároveň bych se tam ráda podívala co nejdřív. Těžké rozhodnutí. Co myslíte? :)

6. Valentýna neslavím, ostatně ani nemám s kým. Ale téhož dne má děda narozeniny a tak jsme namísto vysedávání u romantických filmů naložili auto a jeli jsme mu popřát. To ale není ta největší radost, i když byl ten večer u nich doma pohodový, plný Bětčina smíchu a nečekaných zisků.
Radostí pro mě je - a taky obrovským úspěchem v boji s mou pevnou vůlí -, že jsem během večera kromě večeře nesnědla vůbec nic. Nezobala jsem brambůrky, nenaložila si lahodně vypadající dort ani si nedopřála právě upečený perník. Jsem na sebe pyšná, i když to tu možná smrdí. :)
7. Dnes jsme pozvali strejdu na oběd a při té příležitosti mamka udělala jakýsi hoštický řízek z Babicových dobrot. A musím říct, že to byl řízek vskutku výborný - vepřové maso pomazané hořčicí, na tom plátek šunky, to osmažené ve strouhance a dochucené vajíčkem a nastrouhaným sýrem. Mmm, bylo to úžasné a ačkoliv jsem tomu nedávala moc nadějí, je to určitě nejlepší oběd tohoto týdne. :)

Ty youtube mixy nejsou od věci. Zrovna jsem se dívala do mailu, když začal hrát Bruno Mars. :)
Krásný týden,
Kariol
 


Komentáře

1 Edona Edona | Web | 16. února 2014 v 14:32 | Reagovat

Ten, kdo stojí v koutě jsem četla minulý rok, skvělá knížka! :-) To se ti muselo hezky přednášet.
Já už naštěstí výtvarnou výchovu nemám, ale měla jsem ji ještě jeden rok na střední škole. Nejsem žádný malíř! :D
S tím chozením ze školy pěšky je to dobrý nápad. Já bych si zvolila pondělí, kdy mám jenom pět hodin na rozdíl od ostatních dnů. Domů ze školy to mám něco přes pět kilometrů. Že bych se do toho taky dala? :-) Já teda Valentýn nemám ráda. První a poslední a taky hlavní důvod je, že je to americký svátek a já jsem z ČR, tak na co podporovat amíky, kteří si myslí, že Slunce obíhá kolem Slunce. :D To mě ale vážně pobavilo!

2 little-smile-girl little-smile-girl | 16. února 2014 v 14:44 | Reagovat

Ten, kdo stojí v koutě jsem dočetla předevčírem. Je moc hezky napsaná :-)
Koukám, že máš jinak zajímavý týden :-D
A je pěkný, že ještě někdo chodí pěšky domů, už jsem si kvůli tomu začala připadat divně, i když to mám jen dva kilometry, tak se mnou nikdo z okolí tuto aktivitu nesdílí.

3 Fée Fée | E-mail | Web | 16. února 2014 v 19:37 | Reagovat

Mám chuť si Charlieho znovu přečíst, tak doufám, že si vyšetřím chvilku :)

4 Magdaléna Magdaléna | Web | 16. února 2014 v 20:58 | Reagovat

:) Mám v břiše zapečený květák, tvaroh a šlehačkovo-borůvkový pohár a vzdychám si nad tím, proč nemám také tak pevnou vůli... :) Víkendy jsou zlo :D
.
Jinak gratuluju k nápadu na chození pěšky... Sice člověk prochodí víc bot ( ;) ), ale rozhodně se to vyplatí. Já tohle praktikuju po městě a ještě se mi nestalo, že bych se třeba opozdila, což s autobusem věčně :)
.
A do Srbska bych se asi jen tak nehrnula... ale co ty víš, koho tam potkáš :)

5 Šárka Šárka | E-mail | Web | 19. února 2014 v 23:51 | Reagovat

1. To jsou hodní, že ti pomůžou zadarmo...já takhle jednou malovala spolužačce výkres za kilo...potřebovala jsem ho na novou učebnici :D

3. 4km je tak akorát :) Není to úplně málo, ale ani moc. Hodně štěstí.

4. Zvláštní, že se někdo vdává tak brzo...ale sympatické :)

5. Srbsko má co do sebe, ale Novi Sad znám a není to tam nic moc. Hodně zemědělská, placatá krajina. Ale srbové jsou fajn,dokud nezačnou o politice. A mají tam pěkné Srby :D

6. velice gratuluju :)
Jo a nádherné fotky!

6 Kariol Kariol | E-mail | Web | 21. února 2014 v 19:37 | Reagovat

[1]: Taky bych ji nejradši neměla, ale co se dá dělat. :-D
[2]: Tak to jsem ráda, že to máme společné. :-)
[3]: Já bych neváhala. 8-)
[4]: Říkej to té, která si tenhle týden dvakrát zašla do cukrárny na Panna Cotu. :-D
[5]: No, zadarmo. Takové školní výměny. :D

7 Vendy Vendy | Web | 22. února 2014 v 16:18 | Reagovat

Příjemné události. Úplně perfektní je nápad chodit pěšky, taky jsem nad tím přemýšlela, ale chce to v první řadě dobré boty. A pak, chůze je nejzdravější pohyb, není tak zátěžová na klouby a přitom se u ní dá pěkně zeštíhlet.
Gratuluji ti k odolnosti, že jsi nezobala brambůrky ani dort. Máš pevnou vůli! I když, dortík sis mohla dát, když byly ty narozeniny a nemlsat v jiné, všední dny. Ale někdy se začít musí, žejo... :-)
Hoštický řízek vypadá chutně a věřím, že byl výborný.
Ale ohledně toho výměnného pobytu, nevím, jestli to není ještě moc brzo. Záleží na vašich, jak se na to budou dívat, osobně bych byla pro to, jet až o rok později, nic ti neuteče, opravdu ne.
K Bářině svatbě, co je na tom divného? Že se vdává v husitském kostele? Nebo že se vdává ve dvaceti? No, dnes se holky ani kluci do svateb nehrnou, pravda, ale ještě před nějakými dvaceti-třiceti lety bylo běžné, že se holky vdávaly v osmnácti a v devatenácti už měly první děti... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama