3001: Příběh planety

19. března 2014 v 17:51 | Kariol |  Slova
Někdy v polovině ledna nám češtinářka oznámila, že nalezla zajímavou soutěž a případným zájemcům rozdala papíry s bližšími informacemi. To bych to nebyla já, kdybych si taky jeden nevzala. Ještě téhož dne jsem sedla a napsala krátkou, podle zadání max. 3000 znaků dlouhou, sci-fi povídku na zadané téma. Přesně znělo zadání: "Napište sci-fi povídku na téma budoucnosti planety Země. Jaký bude život na Zemi v roce 3001?" Tak jsem se do toho pustila a výsledek byl na světě.


Na světě žiji už tisíc let. Vyrobili mě v jihočeské sklárně, byl jsem zakoupen poblíž jakéhosi města a tamtéž po požití alkoholu do mě nalitého odhozen a zapomenut. Roky, desetiletí i staletí míjely, až z mého originálního vzhledu láhve od oblíbeného piva zbyl jen hnědý zaprášený střípek minulosti. Až do doby, kdy mne jedna malá holčička zpod umělohmotného povrchu plastové zahrady vyhrabala a na okrasu položila k neživému stromu neonových barev, kde jsem určitě oku nelahodil.

Její zvláštní čin mi však poskytl nový pohled na úplně jiný svět, než který jsem pamatoval. Nikde nešuměly listy v korunách stromů, jen odrazy plastových výrobků, ze kterých se skládal svět, se leskly proti slunci.

"Tak jsem si sehnala ten nový myslič," slyšel jsem rozplývat se mámu oné holčičky za oknem na pohled dokonalého domu. "Jasně, je naprosto nezávadná!" Spustila po chvíli. Upřel jsem zrak na malou čelenku růžové barvy, jež se vyjímala mezi ostatními umělohmotnými vymoženostmi. Žena, které čelenka patřila, dál povídala do prázdna své kamarádce na myšlenkových vlnách o nově pořízeném ulehčovači života, kterým automatický mozek, jak se oficiálně přístroj nazýval, rozhodně byl. Nostalgicky jsem zavzpomínal na dobu, kdy se lidé museli pro vlastní úspěch a místo ve společnosti učit texty a snažit se pomocí vlastní hlavy počítat záludné matematické úlohy. Dnešní děti, jak jsem vypozoroval z čestného místa u nafukovacího kmene stromu, měly tyto mysliče jako běžnou školní pomůcku, kterou při výuce používali také učitelé. Začal jsem přemýšlet o vývoji, který jsem bohužel během pobytu pod hlínou v zemi zameškal. Tisíc let udělalo s planetou Zemí své.

Ulicí jezdí každou hodinu náklaďáky s plechovkami čerstvého vzduchu, protože se lidé těch zbytečných a špinavých stromů, keřů a rostlin postupem času zbavili a nahradili je levnými plastovými výrobky. Holčička, která mne vystavila na zahradě, si den co den chodila hrát s pejskem na baterky. Na povel se mechanickými pohyby rozeběhl, chytil plastové jídlo a vydávaje nepřirozené zvuky ho jedl. Když čas od času ven vyšla i holčičky máma, nestačil jsem se divit. Ukázková modelka, na níž všechno zářilo plastikou. Dokonalost teď zřejmě frčí, pomyslel jsem si se znechucením pokaždé.

Žil jsem si na té zahradě poměrně dlouho. Lidé přicházeli a odcházeli, ale vypadalo to, jako by čas vůbec nevnímali. Já mám na něco takového právo, budu se rozkládat ještě tisíce let, ale oni přece jednou zemřou. Mýlil jsem se - dávno už lidstvo vynalezlo lék na smrt a nemoci, vše měli perfektně promyšlené. Ne, že bych snad zpozoroval, že někdo z nich myslí.

"Fuj, co to tady leží?!" Zděsila se jednoho dokonale umělého dne máma. Pro jistotu na mne nesahala a zavolala jakousi bezpečnostní službu či co, v těch názvech psaných neznámou jednoduchostí jsem se nevyznal. Co jsem však pochopil s naprostou jistotou, bylo, že mě odvážejí ze zahrady. Kam?

Až když mě vystřelili do vzduchoprázdna, jsem pochopil, že pro nedokonalou minulost není v roce 3001 místo.

Kariol
 


Komentáře

1 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 19. března 2014 v 18:30 | Reagovat

To je skvělý nápad, napsat sci-fi povídku z pohledu střípku. Krásně píšeš, obdivuju tvou schopnost napsat něco pod 3000 znaků. (Pokud to tedy pod 3000 znaků je, povídka mi tedy přijde trošku delší.) :-)

2 Ellnesa Ellnesa | Web | 19. března 2014 v 18:38 | Reagovat

Je to překrásné, Kariol! Ty ses měla dát na kariéru spisovatelky! Byl to opravdu skvělý nápad psát z pohledu nicotného střepu - hýříš fantazií... Já chci taky takovou učitelku... :-)

3 Magdaléna Magdaléna | Web | 19. března 2014 v 20:35 | Reagovat

Strašně zajímavý nápad, se kterým se dá geniálně pracovat....
.
Nevím, zda to ještě jde, ale... kdysi jsem soutěžila o vstupenky na Svět knihy a vyhrála nejen 5 čestných, ale i knížku a nějaké drobnosti :)

4 Šárka Šárka | Web | 19. března 2014 v 22:25 | Reagovat

Opravdu, opravdu zajímavé! Hodně štěstí do doutěže! Říkám si jen, ta jak dlouho by se takový svět zhroutil. Za jak dlouho by to přestalo fungovat? Příroda i společnost. (A doufám že lidi nikdy nevymyslí způsob, jak vyrábět z plastu naprosto všechno). :)

5 mauron mauron | 20. března 2014 v 0:28 | Reagovat

Hezké. Akorát na můj vkus až příliš optimistické: na planetě Zemi i v roce 3001 ještě žijí lidé, místo myslících robotických systémů. Ale jo, je to sci-fi, tedy žádný pokus o reálnou předpověď :)

6 Lucy Lucy | E-mail | Web | 20. března 2014 v 17:23 | Reagovat

Ach, je to krásné:)
Taky jsem na tuhle soutěž psala, jen nevím, kdy byla uzávěrka, a jelikož naše učitelka je naprosté, nesnesitelné individuum, nejspíš se tam má práce stejně neobjeví:D

7 Angela Angela | Web | 20. března 2014 v 18:47 | Reagovat

Je to krásně napsané, líbí se mi to.  Vážně originální nápad. :)

8 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 22. března 2014 v 12:24 | Reagovat

Skvělá povídečka. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama