Korespondence V + W

12. března 2014 v 7:51 | Kariol |  Mládí na křídlech

Život herecký je strašný - někdy vůbec ne. (Jiří Voskovec)
Hra, v níž hlavní roli hraje dopisování dvou mimořádných lidí, Jiřího Voskovce a Jana Wericha, je silnou výpovědí o životě v nelehké době. I když se dva nerozluční přátelé, tvůrci Osvobozeného divadla, po roce 1948 rozešli, stále si korespondovali a neztráceli víru, že se ve světě železných opon a studených válek znovu setkají. Ve vzájemných listech legendárních osobností je patrná jejich originalita a umělecká zralost, ale zároveň odhalují osudy těchto velikánů ve světě.


(Fotky z představení staženy zde.)

Už jsem několikrát zmiňovala, že jsem se v pondělí vydala do divadla Na zábradlí (mimochodem, poprvé ve svém životě zrovna do tohoto divadla), abych společně s mou češtinářkou a dvacítkou dalších zaujatých studentů našeho gymplu zhlédla představení, které pro všechny z nás bylo úplnou novinkou. Pocit, když jsem přišla do divadla mnohonásobně převýšil pocit při odchodu, kdy jsem v hlavě měla uplynulých sto padesát minut hry.
Dopisy nerozlučných přátel
Představení bylo jednoduše krásné. Moc se mi líbilo pojetí celé inscenace. Pořád se na malém jevišti něco dělo, nikdy nezůstalo opuštěné nebo dlouho bezvýznamně tiché. A ačkoliv stáli Voskovec s Werichem pořád vedle sebe, nikdy na sebe nepromluvili. Jak by mohli - pouze psali řádky na papír a tím přikládali k nevyhasnutí ohně jejich přátelství.
Několikrát jsem se musela hodně nahlas zasmát, v jiných pasážích mi naopak bylo do breku. Zvlášť na konci, kdy umírá Werichova manželka Zdenička...
Měla bych se však přiznat, že byly chvíle, kdy jsem během představení usínala. Možná to bylo vydýchaným vzduchem v hledišti, možná za to mohly scénky, kterým jsem nerozuměla. Tak jako tak jsem se z mé první zkušenosti poučila, že pokud jdu na představení podobného rázu, musím si předem přečíst něco ze života hlavních hrdinů nebo nějaké informace o době, kdy se příběh odehrává. Místy jsem totiž opravdu nerozumněla, co se děje. Není to však problém hry, která všechno líčí z pohledu Voskovce a Wericha.

Za všechno dobré nakonec musíme zaplatit zármutkem. (Jan Werich)
Konec představení byl smutný. Vlastně celá poslední půl hodinka. Uvědomila jsem si ty paradoxy, které postihly jejich osudy. Ta chvíle, kdy Werich onemocněl. Ta chvíle, kdy Voskovec pronesl, že jsou propojeni jedním tělem a co cítí jeden, cítí i ten druhý. Ten moment, kdy se Werich naposledy dotkl Zdeničky. Ta chvíle, kdy spadla opona a já si uvědomila, co jsem právě zhlédla.

Nemohu nedoporučit toto představení - pokud máte možnost, podívejte se na něj. Je to prostě něco, čemu se opravdu dá říkat hra. Divadlo. Umění. Zážitek.

Kariol
 


Komentáře

1 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 12. března 2014 v 8:10 | Reagovat

Ou, to vypadá nádhernĕ! Myslím, že už jsem ti psala, že bych tam jela hned, viď?

2 Luné Luné | Web | 12. března 2014 v 9:24 | Reagovat

Hořkosladké konce..to je něco pro mě.

3 Luffieei Luffieei | Web | 12. března 2014 v 19:36 | Reagovat

Zní zajímavě...

4 Šárka Šárka | Web | 13. března 2014 v 19:19 | Reagovat

Mám radost, že aspoň několik zástupců mladé a nadějné generace chodí na takovéto hry a o naše velikány se aktivně zajímá. :)

5 Ježurka Ježurka | Web | 14. března 2014 v 13:51 | Reagovat

Ano, věřím, že to bylo opravdu moc krásné. Byli to taky PÁNI HERCI, ale nejen herci, ale byli to slušní a chytří lidé. Smekám. :-?

6 Vendy Vendy | Web | 15. března 2014 v 13:41 | Reagovat

Napsalas to moc krásně a myslím, že divadelníci v tobě získali budoucí příbuznou duši. Jestli jsi schopna vnímat divadelní představení takto už dnes, budeš je tak vnímat vždycky a vždycky budeš umět nalézt to správné.
Určitě to bylo pozoruhodné představení a jestli jsi občas něčemu nerozuměla, z toho si velkou hlavu nedělej, protože zřejmě bude třeba nejen trochu znát jejich texty, ale mít i vlastní životní zkušenosti, a to je věc, kterou nasbíráš teprve časem. ;-)  8-)

7 Annika Annika | Web | 17. března 2014 v 10:06 | Reagovat

Vida, na to bych i šla! Připisuji si to na pomyslný seznam představení, u nichž by mohlo být pěkné je vidět :-)

8 Kariol Kariol | E-mail | Web | 17. března 2014 v 19:56 | Reagovat

[1]: Jojo. :-)
[2]: Ále... :-)
[3]: Je zajímavé ;-)
[4]: Vlastně jsem se o ně moc nezajímala, ale tahle hra mě nabudila. :-)
[5]: Tomu věřím! :-)
[6]: Ty to vždycky napíšeš tak, že se musím usmívat od ucha k uchu. :D
[7]: Navíc to nemáš daleko. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama