Restart

21. dubna 2014 v 9:14 | Kariol |  Verše
Bylo by hezké zmáčknout to tlačítko
a ještě hezčí by bylo vážně začít znova.
připadá mi, že jsou zbytečná má slova.


Čas od času o tom alespoň přemýšlím...
Jaké by to bylo, kdybych obnovila sebe samu,
odhodit minulost do imaginárních stavů?

Jsou věci, nad nimiž je nebezpečné dumat.
Uvažuju nad tím a zmocňuje se mě nostalgie,
jaký má smysl, že nějaká Kariol tu žije?

Ne, nehodlám restartovat svou existenci,
i když bych chtěla, zapomenout nedokážu,
jenže, co dál? Sama sebe se od včerejška tážu.

Jsem silná v mých vizích a slaboch v reálnu.
Mám chuť dobýt svět a přitom ležet v posteli.
Říkám, že se rozvíjím, ale v knížkách trávím neděli.
Myslíte si, že jsem originál, jedinečná?
Kdepak, jsem kopírka, žádná slečna.
Věřili jste, že já sama sobě věřím?
Jedno malé tajemství vám svěřím:
Vědomí je těžké.

Když víte, na co vaše síly stačí,
když vás i hloupost přechytračí.
Když nemáte odvahu bojovat za štěstí,
a dobrotu obdarováváte pěstí.
Když chcete moc a máte z toho houby,
když chcete jít, ale bolej vás klouby,
když máte pokrk sebe sama,
když dlouhá cesta do neznáma
ztrací na tajuplné kráse,
když vaše srdce oddá se
tomu, co mozek ví, že nemá,
když lituju, že nejsem němá,
když prosím u své Múzy drahé,
když vím, že jsem snovým vrahem,
když mě bolí pohled do zrcadla,
když každá minuta bytí je zrádná.

Vědomí, že plácám tu otevřeně,
s bolestí a přitom nenuceně
myšlenky hodné koše na odpadky,
které jsou napsány a nepůjdou zpátky.

Možná jsem divná, možná to zmáčknu,
možná začnu znova a možná nezačnu.
Odsud neodejdu, je to můj domov,
ale vystěhovat to, co mi tu vadí.
A co vám tu vadí?
Já? Má aprílovost? Ale no tak, je duben,
zamrzlé mozky pořád mít budem...

Omlouvám se a přeji hezké Velikonoce. :-)
 


Komentáře

1 Lesoslava Lesoslava | Web | 21. dubna 2014 v 10:59 | Reagovat

Neboj, všechno bude zase dobré.

2 i r i s i r i s | Web | 22. dubna 2014 v 16:47 | Reagovat

Občas mám podobné pocity jako ty - předpokládám, že je má většina lidí (zvlášť v mém a tvém věku - jsme stejně staré). Nakonec si ale vždycky řeknu, že jsem se sebou spokojená, a že by byla škoda to všechno "restartovat". I když změna je samozřejmě život! :-)
Povedená básnička. Hezky vypsané emoce. :-)

3 Annika Annika | Web | 22. dubna 2014 v 17:20 | Reagovat

Kdo by tenhle magický čudlík nechtěl aspoň jednou zmáčknout! Chápu tě, také jsem měla několikrát takovéto přání, ať už resetovat svůj blogový, osobní nebo jakýkoliv jiný život. Vždycky jsem si ale pak řekla, že by to byla škoda, a že lepší bude se posunout dál. Ani to ale není jednoduché. Svým způsobem je to vlastně snad ještě těžší...

Statečně kráčej dál, Kariol! Odvahu, sílu, energii a dobrou náladu - to všechno ti teď virtuálně posílám! :-) :-)

4 Vendy Vendy | Web | 24. dubna 2014 v 12:22 | Reagovat

Ne aby tě napadlo to tady vymazat! Nebo na tebe pošlu Krakena! ;-)  :-D
Restartovat skutečnej život není možný. Je to zajímavý fenomén, ale opravdu to je jedna z mála věcí, které nemůže člověk udělat. Začít znova, to ano, ale začít od nuly, zbavit se minulosti? Ani náhodou... teď jsi mi připomněla jednu starší pohádku Pták Žal, kde žila jedna rozmarná a zhýčkaná princezna a měla všechno, jen neznala žal. Takže žal se přihlásil a dal se jí ochutnat v mnoha dávkách. A nakonec, když v slzách držela v náručí své dítě, dal jí na vybranou - pokračovat v tomto životě a pamatovat si na bolest, kterou prožila, nebo zresetovat utrpení, které prožila a vrátit ji do toho dne, než k ní přišel.
Co myslíš, že si vybrala?

P.S. máš pěkný nový kabátek a vidím i kresbičku, takže se to někomu povedlo? Nebo ses namalovala sama?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama