Týden šitý na míru (spíš na Kariol :D)

20. dubna 2014 v 20:24 | Kariol |  Nemalé radosti 2013/2014
Jaro dávno vrcholí a tento týden většina z nás zasvětila přípravám na Velikonoce. I u nás jsme se tomu nevyhnuli.
Tak jako tak, byl to pěkný týden.
Mimochodem, ráda bych se omluvila, že jsem nereagovala na vaše komentáře u předchozího článku. Nějak jsem nenašla slova k odpovědím, poslední dobou i ta nejobyčejnější múza, která mi na jazyku míchá slabiky, stávkuje. Ale vážím si vašich názorů a těší mě, že se se mnou o vaše zkušenosti a tak dělíte. Člověk si leckdy spoustu věcí uvědomí... :)


1. Dnes nebudu psát popořadě a radosti vylíčím značně napřeskáčku. To je snad to nejmenší, čeho se můžu dopustit. :D
Velkou radostí tohoto týdne byl gratulační mail od redakce projektu Rosteme s knihou, do jehož soutěže na téma 3001: Příběh planety jsem přispěla krátkou povídkou. Tou radostí spojenou s tímto činem není jednička z češtiny, kterou jsem za to dostala a která je mi značně na nic, protože můj prospěch je čistá jedna, nýbrž vybrání mezi pět nejlepších děl a pozvánka na Svět knihy 2014, kde bude vyhlašování vítěze této soutěže, tedy soutěžních kategorií. Už se tam těším, i když si moc nefandím. :)

2. Středa byla úžasný den. Mamka nás nechala doma, protože potřebovala pomoct s úklidem a ve škole jsme měli poslední zvonění, takže bychom se stejně učili jen čtyři hodiny, z toho dvě oddechové.
Součástí mých úklidových úkolů bylo urovnání knihovny v obýváku. Nevěřila jsem svým očím, když jsem za nezajímavými obálkami v druhých řadách knihovny necházela takové literární poklady! (Hned jsem si jich pár přestěhovala do své knihovničky, co se má na ně co prášit někde v tmavém koutku dřevěné police? :))
Odpoledne jsme se načančaly a já, mamka, Anča a Bětka jsme vyrazily do města na úřad, abychom si nechaly udělat pasy. Bětka roční, já čtyřroční a Anča nějaký klasický, protože už má občanku. (Kterou si taky vyzvedla, mimochodem, vypadá na ní jak retard. Doufám, že já se budu na svém občanském průkazu tvářit jako svéprávná občanka. :D)
Jelikož jsme byly s Ančou namalované, načesané a navléknuté do slušivého oblečení a jelikož bylo pěkné větrné počasí, šly jsme domů od slepičárny přes pole pěšky a udělaly jsme pár fotovýcvaků. Jo, Anča je můj osobní a skvělý fotograf! :3

3. Neodpustím si zase nějakou tu radůstku spojenou s čím? Hádejte! Ano, správně, s knihami. :D
Tento týden jsem sice nic nepřečetla, ale četla jsem hodně. Jen čtu teď knížky, na které se nedá spěchat. Je to jako kráčet prvomájovou alejí třešní - když začnete utíkat, nejenže si nevychutnáte tu krásu, ani ji nepostřehnete. A začne na vás foukat vítr a vám se celá ta procházka zprotiví a třešňovou alej hodíte za hlavu.
Taky mám radost proto, že poprvé čtu knížku na čtečce. Není to ani zdaleka tak dobré, jako když v rukou držíte hmatatelný příběh, ale mně nejde o nějakou grafickou úpravu, nýbrž o obsah. A ten je v případě knížky Jsme přece sestry vážně rozhodující. Skvělý, chytlavý a přitom dojemně křehký a stydlivý ve své podstatě. Ačkoliv mě ony tři sestry, kolem nichž se příběh točí, docela štvou, zvlášť Kitty, ta nejmladší z nich, knížka je krásná. A ne, (Anniko), nemůže za to fakt, že se životní události těchto hrdinek odehrály během první a druhé světové války. :DDD

4. Jak už jsem zmínila v úvodu, Velikonoční beránek nám bečí na zahradě a tak jsme se ani my se sestrou nevyhnuly velikonočním přípravám. Ve středu jsme uklízely. Ve čtvrtek jsme k prarodičům jely péct a zdobit perníčky. V pátek jsme u strejdy barvily vajíčka. V sobotu jsme znovu šůrovaly. A dneska... dneska jsme lenošily. :D Mám Velikonoce ráda. Není kvůli nim takový povyk a přitom se na nich člověk může hezky vyřádit. :)

5. Vím, že musím působit divně, když mluvím pořád o jídle. Ale já mám prostě jídlo ráda a když je i dobré, aťsi mám třeba pár centimetrů v pase navíc. Tento týden jsem jedla samé dobrůtky. Grilovaného berana. Výborný perník s marmeládou. Brambory zapékané s vepřovými kotletami a tvarohem. Velikonoční nádivku od mamky. Mazance, suché i s máslem nebo pocukrované. Perníčky. Karbanátky. Játra s hranolkami. Bramborovou kaši. Pribináčka. Koblihu. A je to prostě radůstka. :)

6. Bětka z Bridgebuilders je křesťanka a vyznává husitskou církev. Právě ta pořádala tradiční židovskou večeři, při níž jsme si připomínali jednak útěk Židů z Egypta a druhak Ježíšovo ukřižování a z mrtvých vstání. Večeře to byla vážně zajímavá a pestrá. Už nevím přesně, co měly všechny ty potraviny symbolizovat, ale měli jsme bramboru, nekvašený chléb, hořké byliny (tuším, že to byla pampeliška, ale Bětka říkala, že čekanka. :D), vejce, víno a grilovaného berana. Výborného. Beraní maso je výtečné a jestli někdy budete mít příležitost ho jíst, neváhejte! Sice se může zdát šlachovité a tuhé, ale pravdou je, že vám na talíři nezůstane vůbec nic.
Dnes dopoledne jsem se zúčastnila sváteční bohoslužby v kostele právě husitské církve. Už je to dlouho, co jsem nebyla na bohoslužbě, od mého křtu uplynuly dva roky (na tu sobotu si pamatuju, bylo to krásné). Sedět v prostém malém kostelíku, před sebou strohý dřevěný kříž a kolem sebe normální lidi bylo úplně jiné než klečet ve studených lavicích obrovského kostela svatého Gotharda. A i když jsem pokřtěna jako katolička, podle mého názoru nějaká církev nemá na víru vůbec žádný vliv. A prosím, neptejte se mě na mou víru v Boha, odpověď je komplikovanější než se zdá... :)

7. Nemám mnoho oblečení (i když mám plnou skříň, holky, znáte to :D) a když nám strejdova přítelkyně nabídla, že nám dá nějaké své vyřazené, neváhala jsem. Po porodu už se totiž nevejde do svých mladických úborů a tak nám je dala k dispozici. V tu hodinku, kdy jsem si zkoušela jeden hadřík za druhým a jako na molo jsem chodila předvést se Šárce (ona přítelkyně) a Anče do obýváku, jsem byla vážně v příjemném rozpoložení. Už jen proto, že mi spousta toho oblečení nejen padla, ale i slušela. A navíc mají některé kousky vážně úchvatnou barvu nebo střih. Už se těším, až si je někam vezmu. :)

Přiznám se, že jsem tento týden nic neposlouchala. Nějak jsem se k tomu nedostávala, nevím, jak je to možné. Proto tentokrát bez hudby, pusťte si něco dle vlastního výběru. ;)

Krásné prožití Velikonoc! :)
Kariol
 


Anketa

Klikneš?

Kliknu =)

Komentáře

1 Annika Annika | Web | 20. dubna 2014 v 20:47 | Reagovat

Koukám, že se ze mě stal notorický druhosvětovoválkový rýpal :-D Pardon! :-D Ale ta knížka působí zajímavě. Mám ráda sourozenecké příběhy. Těším se na recenzi :-)
A ještě jednou gratuluji k úspěchu v soutěži!
Z tvého článku na mě přímo čiší velikonoční nálada :-) Skoro mě i přepadla chuť Velikonoce také slavit, ač je za normálních okolností bojkotuji :-D
Až si budeš v budoucnu vyřizovat onu občanku, jak zmiňuješ v pasové radosti, budu držet palce, ať vypadáš dobře. Je to depka, když má člověk na dokladech "ránu". U nás na úřadě vůbec neumí fotit. Na všech svých dokladech vypadám jako dlouholetá narkomanka.  Nebo tak snad vypadám i v reálu? :-x  :-D

2 Kariol Kariol | E-mail | Web | 20. dubna 2014 v 20:54 | Reagovat

[1]: Recenze bude, ale nevím, kdy. Poslední dobou nějak nestíhám. :D Podle Ančiných slov je ta baba u nás na úřadě taky hrozná - prý jí ani neřekla, že už ji fotí a ona se nemohla ani upravit. :-D Neboj, vypadáš naprosto normálně. ;-) :D

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 21. dubna 2014 v 8:54 | Reagovat

Tak to sis teda Velikonoční týden užila :)) Já jsem se úspěšně těm svátečním přípravám vyhnula, ale beránka máme :D

Já na občance vypadám jako znuděná :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama