Z psího života

10. května 2014 v 8:30 | Kariol |  Slova
Haf. Jmenuju se Bertík a jsem maltézský psík. Předevčírem mi bylo sedm let. Haf. Chci vám o tom vyprávět, protože to byl moc hezký den.


Miluju ten pocit, když se za úsvitu přetočím na záda a protáhnu, napnu maximálně tělo a opřu hlavu o Vlastiny nohy. Po chvíli se probouzí a já se musím stočit do klubíčka, aby mě v rozespalosti nekopla. Jakmile otevře oči a odhodí peřinu, vstávám.
Skáču na koberec, řádně se protáhnu a jelikož se Vlasta jde zlidštit do koupelny, scházím po schodech do kuchyně. Jakmile došlápnu na poslední schod, vyleká mě kocour Vašín. Nikdy si ho nevšimnu, jak na mě číhá zpoza rohu. Škádlivě na něj zavrčím a jdu k misce, napít se a najíst.
Smůla, maso z konzervy už mi Vašín snědl, tak se jen osvěžím vodou a dorážím na Vlastu, která mezitím přišla na snídani, aby mě vypustila na zahradu. Udělá to a tváří se přitom ospale a trochu nevrle. No co, každý se po ránu potřebuje vyprázdnit. Mám chuť na ni vypláznout jazyk, ale myslím, že by to nebrala jako pošťouchnutí.
Oběhnu své obvyklé kolečko kolem domu a vrátím se před francouzské dveře. Zase tu budu čekat půl hodiny, než si vzpomenou, že mě nechali venku, určitě. Ách jo.

Močový měchýř mám naplněný k prasknutí a stolice je v zatáčce. Čas zvednout hlavu, upřít prosebný pohled plný očekávání na Vlastu, zvednout uši a nezpouštět zrak z jediné osoby, která se mnou momentálně může jít ven. Podívá se na mě a zamumlá něco o šikanátorech a tak. Potutelně mrknu.
Vstává od stolu a jde se obléknout. Vím, to, protože má trochu ponurý výraz, takže se mnou půjde hned. Bezva, nebudu muset dlouho štěkat.
Trvá jí to nějak dlouho, co v té koupelně dělá? Čumákem odstrčím dveře a už to vidím - vyčesává si vlasy dlouhé po lopatky do vysokého culíku, aby jí nepřekážely při fotografování. Nedočkavě vyštěknu a zatočím se na místě. Upře na mě pohled, ve kterém se zračí její odevzdanost. Ha, mám ji v hrsti.

Výhodou chození na procházky s Vlastou není jen to, že vycházíme téměř hned, co o to poprosím, ale především volnost, kterou mi navzdory pokřikování rodičů dává. Nemusím být na vodítku, je to fajn. Vím, kudy půjdeme, tou trasou chodíme už několik let skoro každé ráno. Silnici na povel rychle přeběhneme, aby nás v zatáčce nějaké příliš rychle jedoucí auto nemile nepřekvapilo. Pak si trochu dovolím na velké psy zavřené za plotem a v duchu se chechtám jejich bezmocnosti.

V poledne si Vlasta omluvně vzpomíná, že mám dnes narozeniny. Vlastně to nijak neprožívám, v čem se ten den liší od ostatních? Nejprve všichni počítají, kolik že mi to vlastně je. Nakonec usoudí, že sedm. Fajn, to není tak hrozný.
K obědu dostávám Vlastinu porci rýže s ledvinkami, které se vlivem břichabolu sotva dotkla. Je to výborné, mňam. Když mi chce Vašín nenápadně uloupit jednu ledvinku, majetnicky zavrčím. To má za tu konzervu, mizera jeden.
Jsem přecpaný, ale šťastný. Odšourám se pro svého plyšáka, kterého zase někdo přimíchal mezi Bětčiny hračky, a odnáším ho do ložnice. Je zavřená a tak mi nezbývá, než jít k Vlastě.

Celý den byl fajn. Nikdo na mě nekřičel, dokonce mě odpoledne vzali na statek a do lesa. Společnost je fajn, mám rád psy. Dokonce jsem dneska honil jednu kočku, ale měla výhodnou pozici. Příště ji dostanu.

Tak zase někdy příště. Haf.
Bertík.
 


Komentáře

1 Edona Edona | Web | 10. května 2014 v 9:08 | Reagovat

To je super! :-) Bertík měl krásný den!

2 Zaarsa Zaarsa | Web | 10. května 2014 v 12:48 | Reagovat

Preboha, ten je zlatý!

3 Marillee Marillee | E-mail | Web | 10. května 2014 v 13:38 | Reagovat

Jééééé :D To mi připomíná naší hafanici :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama